Konec řidičáků za 85 tisíc. Německo digitalizuje a povoluje řízení s rodiči
Pořídit si řidičský průkaz se u našich západních sousedů v posledních letech stalo luxusem. Ceny atakující v průměru hranici tří tisíc eur, v přepočtu téměř pět a osmdesát tisíc korun, vytvořily z cesty k nezávislosti nečekanou sociální bariéru. Spolková vláda nyní oznámila razantní reformu.
Pokud se v dnešním Německu zeptáte maturanta, zda už má řidičák, dost možná uslyšíte jen hluboký povzdech. Systém získávání řidičského oprávnění nabobtnal do podoby pomalého, překombinovaného a hlavně extrémně drahého procesu. To vše se ale má podle nejnovějšího návrhu kabinetu změnit. Iniciativa s výmluvným názvem „Dostupný řidičák“ přepisuje od základu pravidla.
Zřejmě nejtíživějším problémem dosavadní praxe byla naprostá časová nepružnost. Každý žák, bez ohledu na své znalosti, musel fyzicky odsedět čtrnáct devadesátiminutových lekcí teorie přímo ve sterilních učebnách autoškol. Tento přežitek let minulých nyní dostává stopku.
Stát plně otevírá dveře digitalizaci. Teoretická výuka se přesouvá do schválených aplikací a e-learningových platforem. Mladí lidé se tak budou moci učit doma nebo cestou do školy, zatímco majitelům autoškol odpadne nutnost platit horentní sumy za pronájmy výukových prostor. To samo o sobě slibuje nezanedbatelný pokles nákladů.
Rodič místo instruktora
Tou skutečnou bombou v celém legislativním balíčku je ovšem ztráta monopolu profesionálních instruktorů na první kilometry za volantem. Německo se konečně inspiruje modelem, který spolehlivě funguje například ve Švédsku, Británii nebo ve Spojených státech. Studenti budou mít možnost takzvaného tréninku s rodiči.
V praxi to znamená, že za volant usedne žák, zatímco rodič z místa spolujezdce dohlédne na osvojení úplných základů ovládání vozu. Odpadne tak nutnost platit za hodinu profesionálovi jen proto, aby se adept naučil plynule rozjet a řadit. Autoškoly se díky tomu vrátí ke svému hlavnímu poslání – budou pilovat těžší manévry a chování ve složitých dopravních situacích.
Představa, že by nováček vyjel po přečtení teorie s vyděšeným rodičem do dopravní špičky v centru města, je naštěstí lichá. Reforma staví na přísně fázovaném systému: úplné základy ovládání vozu se adeptoři musí nejprve naučit na uzavřených dopravních cvičištích či opuštěných plochách, a teprve poté smí vyrazit na klidné okresky.
Do rolí instruktorů navíc nemůže usednout každý. Doprovázející osoba – nejčastěji právě rodič – musí splňovat věkový limit (obvykle nad 30 let), mít dlouholetou praxi bez závažných přestupků v bodovém rejstříku a během jízdy pro ni platí absolutní nulová tolerance alkoholu i na místě spolujezdce.
Auto navíc musí být viditelně označeno, pojišťovně nahlášeno jako výukové a vybaveno tak, aby měl spolujezdec v krizové situaci dosah na ruční brzdu. Stát tím dává jasně najevo, že cílem není obcházet bezpečnost, ale zefektivnit přípravu ještě předtím, než mladý řidič zamíří k závěrečným zkouškám.
Spolu s tím mizí i pevně svazující mantinely takzvaných zvláštních jízd. Původní německý systém bezpodmínečně trval na přesných počtech nočních jízd nebo kilometrů na dálnici. Nově se přechází z časového modelu na ten kompetenční. Když má žák talent, nebo už má s rodičem naježděno desítky hodin, může k závěrečné zkoušce přistoupit výrazně rychleji. Celý proces už nebude diktován tabulkami, ale reálnou zručností adepta.
Povinné srovnávače
Změnami projdou i samotné zkoušky, kde dlouhodobý nedostatek komisařů z prestižních organizací TÜV a DEKRA způsoboval nekonečné měsíční čekací lhůty. Budou kratší, efektivnější a namísto teoretických chytáků se zaměří na schopnost předvídat a bezpečně reagovat.
Tím však výčet nepříjemných zpráv pro některé podnikavce v oboru nekončí. Ministerstvo dopravy chystá bič na nekalé praktiky v podobě povinných veřejných srovnávačů. Na internetu si žadatelé jednoduše najdou nejen průměrnou konečnou cenu konkrétní autoškoly ve svém městě, ale především křišťálově čistou statistiku její úspěšnosti. Lákavé reklamy na podezřele levné základní kurzy, které pak žáky „ždímaly“ na obrovském množství placených doplňkových jízd, ztratí smysl.
Není divu, že profesní sdružení autoškol již nyní troubí na poplach a mluví o hazardu s bezpečností na silnicích. Obavy z toho, že „laici nemohou učit laiky“, se však tváří v tvář datům z ciziny zdají být spíše snahou o ochranu vlastního byznysu. Pokud tento radikální německý řez byrokracií uspěje, řidičák se opět stane dostupným krokem do dospělosti. A velmi pravděpodobně také mocnou inspirací pro zbytek Evropy.
Zdroje: BMDV, BVF, DEKRA, TÜV
