Konec tolerance pro piráty: 3 opatření, která se můžou stát evropským standardem
Německý regionální politik vyrukoval s nápadem odebírat nenapravitelným pirátům silnic řidičské průkazy na doživotí. A nešlo by hříšníky od volantu odříznout i fyzicky? Jak do hry vstupují nové unijní povinnosti v autech a kde naráží předvolební výstřely na tvrdé limity práva?
Bádensko-württemberský ministr vnitra Thomas Strobl navrhl, že za ohrožování cizích životů má následovat doživotní zákaz řízení. Reakce veřejnosti byla okamžitá a silně polarizovaná. Návrh totiž zazněl v předvolebním období a naráží na ústavní mantinely.
Německé i české trestní právo je tradičně postaveno na principu resocializace. Myšlenka, že by byl člověk z možnosti řídit auto vyřazen do konce života bez jakékoliv šance na nápravu, je pro středoevropské právní prostředí prakticky neprůchodná. Doživotní plošné zákazy bez možnosti přezkoumání se tak s vysokou pravděpodobností v zákonech neobjeví.
Co naopak schválením projít může, je výrazné prodloužení lhůt pro opětovné získání průkazu, povinné psychologické posudky extrémní přísnosti a dramatické zvýšení pokut odvíjejících se od výše příjmu pachatele. A také technické prostředky, které řidiči znemožní jízdu přímo u vozu.
Unijní konektory a technické bariéry
Má vůbec smysl zakazovat někomu řízení na papíře, když mu nic nebrání sednout za volant i bez dokladů? Maření výkonu úředního rozhodnutí už je trestný čin, nikoliv jen přestupek, takže rozhodně ano. Přesto v Bruselu nyní rezonuje otázka, zda by moderní auta neměla před startem motoru vyžadovat ověření platného řidičského oprávnění nebo dýchací zkoušku.
Již od 7. července 2024 platí v celém Evropské unii nařízení GSR 2, podle něhož musí mít každé nově vyrobené a registrované auto povinně nainstalované takzvané rozhraní pro alkozámek. Jde o jakousi přípravu v kabeláži a softwaru vozidla, podobně jako bývala v minulosti v základních výbavách příprava na autorádio. Auto sice od výrobce přístroj pro měření alkoholu v dechu přímo v kabině nemá, ale obsahuje standardizovaný konektor, do kterého lze tzv. alkozámek kdykoliv jednoduše zapojit.
Schválí ale Evropa nebo jednotlivé státy povinnost, aby musel každý řidič před startem povinně foukat, nebo skenovat svůj řidičák? Odborníci se shodují, že plošná povinnost pro všechny běžné řidiče téměř jistě neprojde. Naráží totiž na tvrdý odpor veřejnosti, rizika technických selhání v krizových situacích i astronomické náklady.
Co se ale naopak v legislativě velmi pravděpodobně prosadí a v mnoha zemích už schváleno je, je povinné využívání těchto konektorů pro rizikové skupiny. Soudy i správní orgány budou moci montáž alkozámku uložit jako povinný alternativní trest pro řidiče přistižené při jízdě pod vlivem alkoholu, popřípadě pro profesionální řidiče autobusů či nákladních vozů.
Pouliční závody jako vražda
Zatímco povinná identifikace řidiče u každého běžného startu zůstává zatím nerealizovatelnou vizí, majetkové a trestní postihy se už v Evropě staly realitou a jejich další rozšiřování je víceméně jisté. V Dánsku platí zákon proti pirátství na silnicích, díky kterému stát v dražbě prodá auto každého, kdo jede o 100 % nad limit nebo přesáhne rychlost dvou set kilometrů v hodině. Dánské úřady přitom postupují bezohledně a nezajímá je, zda vůz patří řidiči, leasingovce nebo kamarádovi.
Podobně tvrdou cestou se vydalo i Rakousko. To zavedlo konfiskaci aut za extrémní rychlost a upravuje legislativu tak, aby bylo od října 2027 možné podobně bezohledně natrvalo zabavovat a dražit i auta, která řidiči majetkově nepatří, například vozy z autopůjčoven či firemních flotil. Právě tento model konfiskací vozidel má nejvyšší šanci na postupné schválení v dalších evropských zemích včetně České republiky, protože zasahuje piráty silnic na tom nejcitlivějším místě – na majetku a egu. Může však trestat ty, kteří se ničeho protiprávního nedopustili.
Německá justice zase opustila vnímání agresivní jízdy jako „pouhého“ dopravního přestupku a zavedla samostatné trestné činy pro bezohledné závodění. Vteřinová neuváženost už byla několikrát kvalifikována jako vražda, šlo o přelomové rozsudky vynesené nad řidiči sportovních vozů, kteří při zběsilé jízdě usmrtili nevinné lidi. Pokud někdo vědomě sešlápne plyn na maximum v městském provozu, je podle soudců vnitřně srozuměn s tím, že může zabíjet.
Obrázek evropské budoucnosti je poměrně jasný. Nápady na doživotní plošné stopky řízení bez možnosti nápravy nebo na povinné snímání řidičských průkazů v každém autě zapadnou, doufejme, do šuplíku politických utopií.
Co naopak projít může a stane se novým evropským standardem, je kombinace tří prvků: využívání již připravených unijních rozhraní pro povinné alkozámky u recidivistů, neférová konfiskace vozidel nehledě na jejich majitele a posuzování extrémního závodění v ulicích jako závažného trestného činu s hrozbou dlouholetého vězení.
Zdroje: Deutsche Presse-Agentur (dpa), Evropská komise (Nařízení GSR 2), FOCUS online, Landgericht Wuppertal, Rakouské ministerstvo dopravy (BMK), Švýcarský federální úřad pro silnice (ASTRA), Trestní zákoník SRN (§ 315d StGB)
