Koroze zánovních aut je hrozbou: Bez prevence se neobejdete! Kde rez hrozí nejvíce?
Starší čtenáři pamatují doby, kdy natírání spodku vozu patřilo k sezonním pracem každého pečlivého motoristy. I na ulici byly k vidění spartaky a embéčka převrácené jednoduchou kolébkou na bok v péči umaštěných mužů a přípravků s asfaltovou bází. Jiní jednoduše opláchli podvozek naftou a projeli po prašné cestě.
Ty doby jsou pryč a ošklivě zrezavělých aut dnes na ulicích vidíme podstatně méně. Za to ovšem nevděčíme pouze kataforéze a zinkování plechů, ale také tomu, že na ulici nevidíme auta zespoda. Zatímco lakovaná krása vydrží i deset let bez úhony, pohled na zvedáku odhaluje postupující hrozbu, na niž nakonec nemalá část vozidel předčasně zhyne.
Od novoty nejúčinněji
Kvalitní ochranné nátěry dokážou korozi karoserie téměř stoprocentně zamezit. Aby však dosáhly maximální účinnosti, musejí se nanášet na zdravý, neporušený materiál. „Osmi- nebo desetiletá auta potřebují odbornou péči nejakutněji, ale v tu dobu už je její přínos omezený. Rozjetou korozi mohou konzervační postupy pouze zbrzdit, nikoli zastavit,“ vysvětluje Vladimír Trendl, nejznámější český propagátor poctivé péče o karoserii, kterou názorně demonstruje na svých stránkách Autoklempířství.cz.
S korozí je to zkrátka podobné jako se zuby. Když se začnou následkem zanedbané péče ve zralejším věku kazit, už se nelze vrátit do mládí a začít lépe.
Začít včas nikdo nechce
Smůla dnešního trhu je, že nová auta se nekupují na deset let, a tak nikdo nemá motivaci s prevencí koroze začít už na začátku. Typické pětileté ojetiny v bazarech odbornou péči o spodek a dutiny nikdy neviděly. Přitom, jak dále uvidíme, už po pěti letech může být v některých případech pozdě.
Ve výhodě mohou být v tomto směru auta dovezená z oblastí, kde se nepoužívají posypové soli. Mohou ale mít jiné mouchy, zejména neověřitelnou servisní historii. Kdo na to má, může se utěšovat koupí auta tříletého, kde je větší šance na zachování dobrého stavu.
Zvládl by to každý, ale…
Jakousi náznakovou formu ochranného nástřiku zvládnete doma v garáži, také ji jako doplňkovou službu nabízí řada menších servisů. Výsledky ale odpovídají použité technice i materiálům. „Ruční spreje od dodavatelů autokosmetiky nikdy nevytvoří dostatečný tlak, aby dokázaly na karoserii pevný ochranný film, natož dostat nástřik do vzdálenějších míst,“ vysvětluje Vladimír Trendl a ukazuje profesionální nářadí – stříkací pistole, vysokotlaké aplikační pumpy a dlouhé tyčové trysky, jimiž lze dosáhnout do skrytých míst karoserie.
Stejně důležitá je volba ochranného materiálu. Některé levnější přípravky jsou vyrobené na bázi bitumenu, tedy částečně zoxidovaného asfaltu. Jeho nevýhodou je, že oxidace i po nástřiku dále pokračuje, takže vrstva postupně zkřehne a ztrácí odolnost. „Základem přípravků Dinitrol, které už léta používáme, je naopak vosk. Nejenže si udrží pružnost delší dobu, ale má další dvě skvělé vlastnosti: vzlíná, takže si sám najde cestu do struktury materiálu, a odpuzuje vlhkost,“ vysvětluje Trendl. Podle podmínek provozu je ovšem i takový nástřik nutné po třech či čtyřech letech obnovit.
Vědět, kam sáhnout
Slovům profesionála věříme. Jako klempíř a restaurátor veteránů má potřebný vhled do toho, co plechy opravdu potřebují, a v jeho dílně se setkáváme se zákazníky, kteří péči u nového vozu vyzkoušeli a neopustili. Ve spolupráci s ním jsme připravili několik základních rad, čím se při ochraně karoserie řídit.
Kde nás rez trápí nejvíc
Podlaha
Velká plocha vystavená působení nečistot, odletujícím kamínkům a agresivní soli. Zatímco dříve zde některá auta měla velmi poctivou ochrannou vrstvou už z továrny, dnes se na tom šetří. Dva snímky z praxe: vlevo vzorně továrně ošetřená Lancia Lybra z roku 2001 po 11 letech a 400.000 km, vpravo tříletý Peugeot 301 po 90.000 km – bílé flíčky na nekrytém plechu už signalizují začínající korozi (viz foto v galerii). Všimněte si, že lidové mínění považuje právě italská auta za více náchylná k rezavění.
Dutiny nosníků
Častou chybou je ošetření nosníků podlahy jen zvenčí. Vlhkost a nečistoty ale pronikají větracími otvory i dovnitř. Proto je třeba tam dopravit i konzervační vosk, jinak po letech vzhledově pěkné auto zradí.
Díly podvozku
Nápravnice mají těžký život – nejsou lakované a létá na ně za jízdy to nejhorší. Ani na ně se navíc nevztahuje záruka, přesně vzato totiž nejde o díl karoserie, ale podvozku. Přitom to nezřídka bývá první důvod, proč osmileté auto propadne na STK.
Blatníky, kapoty, dveře
V těchto místech se setkávají vnější a vnitřní části karoserie, které jsou spojené svařováním. Při něm se rozruší struktura materiálu, který je pak náchylnější k oxidaci. Blatník je na tom hůř kvůli nečistotám odletujícím od kol. Kapota se dopředu svažuje a vysrážená vlhkost stéká dolů ke svařeným místům. Stejně je tomu ve dveřích, jelikož lišty kolem oken nikdy netěsní dokonale a dešťová voda se dostává dovnitř.
Místa pod plasty a lištami
Kryty mají chránit podběhy či dveře před otlučením a kamínky, jenže se pod nimi drží vlhkost i sůl, což laku ani plechu nedělá dobře. Dveřní lišty mají jinou tepelnou roztažnost než kov pod nimi a u některých provedení každodenním škrábáním prodřou lak – k vzteku je, že to nekryje záruka proti korozi, protože ta se vždy vztahuje jen na poškození zevnitř ven.
Co byste nečekali
Každé auto má jiná slabá místa. Octavia I nebo Citroën Xsara Picasso si dokážou za předním podběhem nahromadit tolik nečistot a vlhkosti, že pronikají až do přední části prahu a hlodají v něm zevnitř. Pak lze krásně nalakovaný nosný díl propíchnout šroubovákem. Dveře se za jízdy stále nepatrně pohybují vůči kroutící se karoserii. Pokud se k tomu přidá příliš tvrdé nebo abrazivním prachem potažené těsnění, může nekonečné škrábání prodřít lak a otevřít cestu korozi. U Octavie II na skeletu, u Passatu B6/B7 na dveřích. Těžko pochopitelnou zradou jsou v dnešní době plechové palivové nádrže. Škoda Favorit měla už v roce 1987 nádrž plastovou, jiní výrobci nechali pod podlahou rezavějící tikající bombu. Třeba Toyota Corolla Verso v letech 2005-2017, Mercedes třídy A a B od roku 2005-2011, Kia Venga a Hyundai ix20 dodnes.
Má ještě smysl záruka?
Z výše uvedeného by se mohlo zdát, že protikorozní záruka výrobce nekryje nejbolestivější místa a každoroční prohlídky ve značkovém servisu stojí zbytečné peníze. Přesto je garance důležitá hned ze dvou důvodů. Zaprvé když se ukáže výrobní defekt pod lakem a oprava obnáší drahou výměnu i přelakování celých dílů. Zadruhé proto, že výrobce některé chyby během let objeví sám a může při servisní prohlídce zajistit preventivní úpravu, aby se závadě na vašem voze předešlo. Nezávislé profesionální ošetření ochranným nástřikem přitom záruku neruší. Vyloučeny jsou pouze nedovolené zásahy do karoserie, například vrtání dalších aplikačních otvorů.
Kam ano, kam ne?
V minulosti poskytovaly automobilky přesné informace, kam a kudy konzervační látky nanášet. Bývalo dokonce dovoleno na některých místech do karoserie vrtat. Dnes jsou otvory připravené už z výroby, někde kryté záslepkami. Kvůli rozvětvené elektronice či airbagům je ale nutné být mnohem pozornější, aby se instalace tlakově nanášeným voskem nepoškodily. „Dodavatelé profesionálních ochranných technologií poskytují i na nejnovější modely podrobná schémata s vyznačenými otvory a varováním před citlivou elektroinstalací,“ upozorňuje Vladimír Trendl. Konkrétně Dinol jako dodavatel přípravků Dinitrol spolupracuje při přípravě schémat přímo s automobilkami. Může proto poskytnout podporu i na vozidla, která právě přicházejí na trh.