110 let Rolls-Royce: Nejvýznamnější modely aristokratické značky

Dvě písmena R a soška Emily, Silver Lady, Flying Lady nebo Spirit of Ecstasy, jak se jí říká, představují dodnes symbol automobilového luxusu. Totéž platí o masce chladiče, která Rolls-Royce, maximálně ještě s kdysi sesterským Bentleyem ční nad všemi výrobci luxusních limuzín, kterým se říká bůhvíproč „prémioví“. Britští aristokraté hrají trochu jinou ligu, i když dnes patří německé konkurenci, RR skončil pod křídly BMW. Cesta ke slávě vlastně netrvala ani příliš dlouho. Říkalo se, že rolls-royce nemá nikdy poruchu a největší hluk v kabině vydávají hodiny na palubní desce...

Výrobce dynam, elektromotorů a elektrických jeřábů Frederick Henry Royce stavěl automobily v manchesterském Trafford Parku už od jara 1904. Nebyl totiž příliš spokojen se svým vlastním vozem francouzské značky Decauville, byť jej neustále vylepšoval. Zpočátku však nesly pouze jeho jméno, výhradním dealerem se stal jistý Charles Stewart Rolls, kromě jiného i nadšený průkopník letectví a automobilový závodník. Oba muži se poprvé sešli v manchesterském hotelu Midland 4. května 1904, seznámil je Royceův přítel a ředitel jeho firmy Henry Edmunds... Rolls-Royce Ltd. vznikla oficiálně 16. března 1906, kdy pánové nadobro stvrdili své partnerství a spolupráci.

Silver Ghost (1906-1926)

Rolls-Royce 40/50 hp představený na autosalonu v londýnské Olympii v roce 1906 později dostal přezdívku Silver Ghost (stříbrný duch) díky své tichosti. Udivoval i dokonalým řemeslným zpracováním každého detailu, na kterém si automobilka zakládá dodnes. Silver Ghosty poháněly řadové šestiválce s postranními ventily (SV) objemů 7,04 a 7,43 l. Firma se rozhodla neudávat výkony svých motorů, byly odhadovány na 35 kW u prvních a zhruba 50 kW u posledních modelů. Vozy byly vybavovány dvojitým zapalováním, po léta typickým. Čtyřstupňová převodovka bez synchronizace nevyžadovala časté řazení. Těžko si představit rolls-royce v automobilových soutěžích, přesto slavily úspěchy v náročné Alpské jízdě (1912). Za Velké války se využívaly jako obrněné vozy.

Brzd na všech kolech se dočkaly ale až na konci výroby, avšak dokonce rovnou s mechanickým posilovačem. V roce 1908 se továrna poprvé stěhovala, a to z Manchesteru do Derby. Charles Stewart Rolls zahynul při leteckém neštěstí 12. července 1910, ještě mu nebylo ani 33 let. Stal se mimochodem první britskou obětí aviatiky. Od té doby je znak na chladiči vyveden černou barvou místo rudé... Silver Ghosty se vyráběly i v americkém Springfieldu (Massachusetts), v aktivní kariéře strávily celých dvacet let! Vzniklo 7.876 aut, to nejslavnější má registrační značku AX 201, otevřenou karoserii Barker a je majetkem výrobce.

New Phantom/Phantom I (1925-1931)

New Phantom, představený v květnu 1925 coby nástupce „ducha“, nabídl dokonalejší techniku. Hlavně nový šestiválec OHV 7,67 l se snímatelnou hlavou, už nikoli ve dvou blocích jako předchůdce. V roce 1928 ji dostal ještě lehčí, z hliníku. Maximální výkon pohonné jednotky se pohyboval mnohem výše, kolem 80 kW. Phantom I byl pojmenován až retrospektivně po premiéře „dvojky“.

Americké modely se lišily jen třístupňovými převodovkami a zpočátku také pouze zadními brzdami, na druhou stranu měly centrální mazání, zatímco britské z Derby si na něj musely počkat. Pokračovalo zakázkové karosování podvozků mimo továrnu, zámořská pobočka měla ale vlastní RRCCW (Rolls-Royce Custom Coachwork), nebo se šasi vozila do New Yorku k Brewsterovi. Na obou stranách Atlantiku se zrodilo celkem 3.512 kusů. Americká anabáze byla v době hospodářské krize ukončena.

Phantom III (1935-1939)

Současníky Silver Ghostů a prvních Phantomů byly „malé Twenty“ 20 hp se šestiválci 3,68 l a zprvu atypickým vodorovným žebrováním masky. Sága předválečných velkých vozů však vyvrcholila Phantomy III, už po koupi automobilky Bentley. Jako první v historii značky byly poháněny vidlicovým dvanáctiválcem. Na autosalonu v Londýně 1935 si mohli návštěvníci prohlédnout celkem devět vozů nového typu, funkční motor 7,34 l/121 kW měl ale pouze jeden jediný! Zajímavostí byla bezesporu dvě palivová čerpadla. Zásadní konstrukční novinku představovalo nezávislé zavěšení s vinutými pružinami vpředu, vzadu zůstávala ortodoxní tuhá náprava a půleliptická pera. Charakteristiku hydraulických tlumičů ovládal řidič ze svého místa.

Za čtyři léta se zrodilo 727 „nejdokonalejších a nejtrvanlivějších automobilů světa“, Phantomů III. Nejednalo se o reklamní slogan, nýbrž důsledek vydobyté pověsti... Motory V12 byly ojedinělé, na jejich návrat pod kapoty vozů se dvěma R si zákazníci museli počkat dalších skoro šedesát let. Jenže ty už nepocházely z vlastních konstrukčních kanceláří. Karoserie pro třetí Phantomy vytvářeli věhlasní mistři včetně H. J. Mullinera a Hoopera. Zbylé podvozky, které se nepodařilo prodat, byly údajně sešrotovány a Rolls-Royce prodělal opravdu hodně...

Silver Cloud I, II a III (1955-1966)

Po druhé světové válce se výroba přestěhovala do Crewe. Silver Cloud z poloviny 50. let představil tvary, které coby luxusnější Phantomy řady V a hlavně VI vydržely až do roku 1991! Design Johna P. Blatchleye se tedy stal klasikou. Šestiválec s rozvodem IOE měl objem 4,89 l a odhadovaný výkon 116 kW. Dvě R už používala prakticky výhradně čtyřstupňovou samočinnou skříň Hydramatic, vyráběnou v licenci General Motors. Přední zavěšení doplnil příčný zkrutný stabilizátor, který zlepšil jízdní vlastnosti, odpružení vozů bylo jinak typicky komfortní a velmi měkké... Posilovač řízení a klimatizace se dodávaly za příplatek, stejně jako manuální převodovka.

V září 1959 se objevila druhá série, už s nově vyvinutým hliníkovým V8 6,23 l/149 kW a s výše zmíněnými prvky ve standardu, kromě nich mohla mít už i elektrická okna. Motor měl mnohem kultivovanější a tišší chod. Na autosalonu v londýnském Earls Court 1962 byl představen Silver Cloud III, ten dostal do vínku dvojité hlavní reflektory a vyšší výkon, kolem 164 kW. Celkem se do roku 1966 zrodilo 7.886 „Stříbrných mraků“, ke konci produkce už ale byly považovány za zastaralé...

Silver Shadow I a II (1965-1980)

Doslova revoluci znamenal v polovině 60. let Silver Shadow (stříbrný stín). Vývoj trval deset let a tento vůz byl prvním od dob Silver Ghostu, který automobilce přinášel zisky, jinak ji dotovala rentabilní letecká divize. Klasický osmiválec 6,75 l dodávaný od roku 1968 místo motoru ze Silver Cloudu přežil až do roku 2002. Zpočátku měl asi 161 kW. Tříokruhové kotoučové brzdy byly napojeny na hydraulický systém, který také reguloval světlou výšku. Tuhá náprava s listovými pery vzadu vzala konečně zasvé.

Silver Shadow se pyšnil jako první vůz značky samonosnou karoserií, ta už pochopitelně znemožňovala na rozdíl od dřívějších žebřinových rámů zakázkovou stavbu, odvozené verze tedy vznikly přímo v automobilce. Jednalo se o delší limuzíny, dvoudveřové sedany a „drop head coupé“, tedy kabriolety. V roce 1971 z posledních dvou vznikla samostatná řada Corniche, ta se s mnoha úpravami stavěla až do sezóny 1996. S jedním vozem jel Thierry de Montcorgé Dakar! Kupé Camargue se stejným základem navrhli u Pininfariny. Rolls-Royce i Bentley zbankrotovaly, byly zestátněny a došlo k oddělení letecké výroby. Prodloužené limuzíny na základě Silver Shadow II (1977- 1980) dostaly samostatné jméno Silver Wraith II. Spolu s nimi vzniklo 31.175 exemplářů, tady už se dá hovořit o masové produkci.

Silver Spirit a Spur (1980-1998)

V roce 1980, kdy se stala společnost součástí koncernu Vickers, došlo u Silver Spiritů a prodloužených Spurů k radikální změně tvarů. Objevily se displeje, postupně byly zaváděny nové konstrukční prvky, v šestaosmdesátém přišlo vstřikování Bosch K-Jetronic a ABS. Motor ale zůstal na objemu 6,75 l. Druhá generace ze září 1989 dostala samočinné elektronicky řízené nastavování podvozku se třemi možnostmi nastavení, u RR si jej vyvinuli sami. Stále oficiálně neudávané výkony rostly ze 165 až na 180 kW (1993).

Silver Spur existoval i coby šestidveřový, objevovaly se limitované modely a čtyřdveřová natažená Touring Limousine s přepážkou. Ve třiadevadesátém měla premiéru další modernizovaná řada této generace, s navazujícím číslem III, o sezónu později přišla na řadu poslední úprava. Nejvýkonnější verzí byl přeplňovaný Flying Spur (1994-1995) s osmiválcem přeplňovaným turbodmychadlem, který dával až 265 kW. Rolls-Royce si jej vypůjčil od sesterského Bentleye. Produkce včetně odvozených Silver Dawnů a Park Wardů skončila v roce 1998, vyrobilo se přesně 18.989 vozů, oproti Silver Shadowům tedy podstatně méně.

Silver Seraph (1998-2002)

V Ženevě 1998 se odehrála radikální změna, byl představen mnohem oblejší Silver Seraph s motorem BMW V12 5,38 l a pětistupňovou samočinnou převodovkou. O Rolls-Royce a Bentley soupeřili Bavoři s Volkswagenem, který je ovšem přeplatil. Nakonec se oba výrobci dohodli na rozdělení automobilek a VW ponechal si pouze tu sportovnější s okřídleným B ve znaku, dvě R tedy převzal Mnichov. K definitivnímu rozkolu došlo na přelomu milénia.

Klientela si ovšem žádala návrat klasického osmiválce 6,75 l, který se objevil v nových kabrioletech Corniche, dával 242 kW. Limuzínám Park Ward zůstal dvanáctiválec s rovněž už oficiálními 240 kW. Během čtyř let vzniklo jen 1.540 Silver Seraphů, Corniche a Park Wardy se stavěly pouze po dvě léta a kariéru zakončily s 374, respektive 127 kusy na kontě. Šlo prakticky o mezityp, který zřejmě bude jednou historicky ceněný, ale stál na počátku nové éry, která trvá dodnes.

Phantom (2003-dosud)

Nový Phantom, už bez jakéhokoli označení, se v pořadí sedmý, se rodí od roku 2003 v továrně v Goodwoodu. Vyvážené lehké tvary Silver Seraphů, které úspěšně maskovaly rozměry, nahradily monstrózní hrany. Základem konstrukce se stal hliníkový prostorový rám. zadní dveře se otevírají proti směru jízdy. Vidlicový dvanáctiválec, opět od BMW, dostal tradiční objem 6,75 l a chlubil se výkonem 338 kW i bez turba, s osmiválcovým předchůdcem nemá společného pochopitelně vůbec nic. V samočinné převodovce ZF se objevilo šest stupňů.

V roce 2005 přišla na řadu Extended Wheelbase (EWB), o dvě léta později kabriolet, klasicky pojmenovaný Drophead Coupé (DHC), u něj se jediné dveře otevírají také směrem dozadu. Tentýž konstrukční prvek dostalo i kupé (2008). Tehdy Phantomy prodělaly první drobné stylistické retuše, následně je doplnil menší Ghost s V12 6,6 l/420 kW. V Ženevě 2012 měla premiéru druhá série většího modelu s radikálnějšími úpravami designu, hlavně přídě, novinkou byly osmistupňové automaty. Výrobní program se nezměnil, Goodwood se chlubí kolikrát i jednotlivými zakázkovými kusy a speciálními edicemi. Ghost má karosářské varianty kupé (Wraith) a od loňského podzimu i kabriolet (Dawn).