Maluch trochu jinak. Připomeňte si neznámé verze Fiatu 126p!

Fiat 126p je v bývalém východním bloku dobře známým automobilem, zatímco v Itálii se vyráběl jen do roku 1980, v Polsku jeho výroba pokračovala až do roku 2000. Miniaturní autíčko s motorem vzadu a pohonem zadních kol bylo dvoudveřovým autem se splývavou zádí, za jeho životní kariéru ale vznikly i mnohé další verze. Rozhodli jsme se je připomenout.

Pro československé zákazníky by byla asi nejzajímavější varianta kombi. Prototyp Polski Fiat 126p Combi byl postaven v roce 1976 ve Výzkumném a vývojovém středisku malých automobilů (OBR SM – Ośrodek Badawczo-Rozwojowy Samochodów Małolitrażowych), jehož tým vedený inženýrem Leopoldem Kuhnem takový projekt pojal opravdu radikálně. Na autě se totiž změnilo prakticky vše.

Zásadní úpravou vedle nové „kombíkové“ zádě bylo natažení rozvoru o 100 mm, což mělo zvětšit vnitřní prostor, a to jak pro cestující, tak pro jejich zavazadla. Objem zavazadelníku údajně činil 500 litrů. Víko zavazadelníku pak bylo navrženo tak, aby se jím snadno dostávalo jak do kufru, tak do motorového prostoru.

Vedle karoserie se ale měnil také motor. Zůstal uložený vzadu, avšak dostal horizontálně uložené válce a novou skříň, aby nezabíral tolik místa – tím konstruktéři chtěli maximalizovat prostor pro zavazadla. Agregát o objemu 652 cm³ dostal také jiný karburátor, palivové a olejové čerpadlo, přepracované chlazení nebo nový vzduchový filtr. Naladěný pak byl na výkon 18,4 kW.

Ani u toho se ale úpravy nezastavily, přepracován byl také podvozek, jiné bylo konkrétně zadní zavěšení. Zřejmě nákladnost takové úpravy ale znamenala, že do sériové podoby se tenhle prototyp nikdy nedostal.

Na praktickou stránku věci hrála také varianta Polski Fiat 126p Bombel, taktéž dílo polského Výzkumného a vývojového střediska malých automobilů. V tomto případě šlo totiž o užitkovou verzi na bázi malucha.

Tento prototyp vznikl ještě o dva roky dříve než kombík, tedy pouhý rok po zahájení polské produkce tohoto fiátku, který byl nástupcem slavné pětistovky. Přezdívalo se mu Bombel, a to podle boubelatého tvaru jeho karoserie. Proti běžnému modelu se Bombel lišil sklolaminátovou nástavbou v zadních partiích vozidla, v níž bylo možné převážet až 150 kilogramů nákladu o objemu jednoho krychlového metru. To s ohledem na motor uložený vzadu nebyla vůbec špatná velikost. Samotná kabina byla dvoumístná. Postaveno bylo asi 16 prototypových exemplářů tohoto vozu, který polský výrobce FSM využíval jako doprovodné vozidlo na různých závodech.

Na rozdíl od výše uvedených „praktiků“ byl Fiat 126p Cabrio autem hlavně pro zábavu, jak ostatně z jeho koncepce auta s otevřenou karoserií vyplývá. A na rozdíl od dosud zmíněných variant se dokonce sériově vyráběl, a to mezi lety 1991 a 1995. Auto bylo určeno hlavně pro německý trh, kvůli němuž dostal speciální katalyzátor, aby splnil tamější emisní normy.

Vznikl ve vývojovém středisku Bosmal, podle něhož se mu tak někdy též říkalo. Úpravy souvisely hlavně s otevřenou karoserií, proto dostal speciální výztuhy v podvozku, aby se konstrukce tolik nekroutila. Na výběr byl motor o výkonu 24 nebo 30 koní (17,6 nebo 22 kW). Postaveno nakonec bylo jen 507 kopií, i kvůli tomu, že vůz nesplnil nové hlukové normy v Evropské unii, tedy na nejdůležitějším trhu. Poslední kousek tak z továrny v Bielsko-Biale sjel v roce 1995.

Autem pro zábavu bylo vlastně i vozidlo Wadera z dílny firmy Fibra-Studio z polského města Mikołów, v jehož tvarech byste však malucha možná ani netipovali. Jeho karoserie totiž byla proti fiátku kompletně přepracována, hranatý tvar připomíná mnohé tehdejší terénní vozy.

Wadera (polsky vlčice) byl malý teréňáček využívající základ ve Fiatu 126p, včetně jeho interiéru. Měl sloužit jako plážové vozítko, což tehdy bylo mezi konstruktéry docela populární řešení (VAZ Bora), díru do světa však Wadera neudělala. Nakonec bylo postaveno jen asi 20 jejích kopií, protože výrobce zkrachoval. Nástupnická firma nicméně nabídla i bodykit, který bylo možné si doma nainstalovat na již koupeného malucha.

VAZ Bora: Ruského plážového hitu měly vzniknout tisíce kusů, proč skončil v zapomnění?

Polští konstruktéři ale nepracovali jen na různých karosářských verzích, ale také na odlišné koncepci pohonu. Jestliže výchozí maluch byl, jak již bylo řečeno, auto s motorem vzadu a pohonem zadních kol, v prototypu Fiat 126p NP (někdy též Traction Avant) byla aplikována opačná koncepce, tedy motor vpředu a pohon předních kol. Z tohoto důvodu vůz dostal prodlouženou příď, aby se sem agregát a související technika vešly, konkrétně se však o pohon nadále staral dvouválec o objemu 652 cm³, známý ze sériového auta. Naladěn byl zde na 19 kW.

Na prototypu se pracovalo od roku 1977 v již zmíněném centru OBR SM. Změna koncepce si vedle jiné přídě vyžádala přepracovaný podvozek, vpředu se objevily vzpěry MacPherson a nové brzdy, naopak vzadu se měnila jen charakteristika tlumičů a pružin. Rozvor byl natažen na 1.960 mm, což karoserii prodloužilo celkem na 3.290 mm. Přesunutí motoru pak vytvořilo vzadu zavazadelník o objemu 200 litrů, který byl přístupný novým víkem. Praktičnost pak navyšovala sklopná zadní sedadla.