Martin Vaculík prohnal Fiat 128 Coupé. Jak ho oslovilo ferrari pro chudé?
O významné úloze Fiatu 128 v moderních automobilových dějinách jsem slyšel vícekrát, ale nikdy mě nelákal, abych se ním hlouběji zabýval a třeba o něm něco natočil. Změnil to Radek Pokorný, majitel prodejní galerie Engine Praha. Když je takový znalec z malého fiatu nadšený, musí na něm něco být.
Fiat 128 ve verzích sedan či coupé z venku ještě vypadá jako klasické auto s tříprostorovou karosérií, kde motor byl obvykle vpředu podélně a poháněl zadní kola.
Pod plechovým kabátem je vše jinak: Tento model v roce 1969 přinesl konfiguraci hnacího řetězce, která převažuje dodnes. Tedy motor vpředu napříč před přední nápravou, převodovka vedle a chladič před motorem.
Detailním vývojem geometrie přední nápravy se podařilo potlačit vlivy pohonu na řízení, dříve tolik citelné. Moderní době už odpovídala i další detailní řešení - pohon rozvodu tichým ozubeným řemenem s napínací kladkou či vymezování ventilových vůli podložkami, které lze měnit bez demontáže vačkového hřídele.
Fiat 128 paradoxně stojí i za úspěchem značky Volkswagen. Ta totiž až do roku 1974 vyráběla v Evropě pro objemový segment starý brouk a jako jeho nástupce měla vyvinutou podivnost s motorem pod zadními sedadly s kódovým označením EA 266. A když se lidé od VW svezli s novým Fiatem 128, tak tento zcela hotový projekt bez milosti vyhodili, půjčili si peníze a udělali první Golf, který technická řešení Fiatu 128 ještě dále vylepšil a zjednodušil.
Z milosti firmy Engine Praha jsem mohl vyzkoušet verzi kupé, která se vyráběla jen krátce v letech 1972 až 1975. Jízdní vlastnosti mě opravdu překvapily a zatím v žádném autě jsem nezažil tak dobře tvarované pedály.
Zdroj: Autorský text | video: Auto.cz
