Martin Vaculík ukradl z muzea Škodu 110 R. Kvůli seznámení to však nebylo
Škoda 110 R je jedním z nejcennějších československých poválečných aut. V inzerci běžně vídáme nabídky mezi 600.000 a 800.000 korunami, v aukcích už byly zaznamenány prodeje i přes milion.
Motoristé se vydrží dlouho hádat, zda jsou ceny Škody 110 R jenom nafouknutá bublina, nebo auto za takové peníze opravdu stojí. Taková diskuse obě strany stojí mnoho nervů, vzteklého bušení do klávesnice, vzájemného osočování se z předpojatosti či automobilového neználkovství, ale ještě se nestalo, že by někdo vyhrál. Proč?
Ceny historických vozidel se totiž přímo neodvíjejí od jejich technické úrovně, designu a dokonce ani od počtu vyrobených kusů (erek bylo 57.085 – je to tedy auto relativně vzácné, ale nikoliv raritní), ale pouze od závislosti nabídky a poptávky. A auta stojí tolik, kolik za ně jsou sběratelé ochotni dát. A důvody, proč jsou lidé ochotni tolik dát, nebývají technické, ale spíš emocionální.
Třeba že si z mládí pamatujete, že když měl pán erko, šlo mu seznamování podstatně lépe než tomu, kdo jezdil trabantem. „Ano, na erko ženské dodnes letí, ale nejvíc ty, kterým bylo 18 v sedmdesátých letech,“ přiznává Daniel Říha, majitel kousku, který jsem si „vypůjčil“ pro jeden z testů vysílaných v našem pořadu Svět motorů na Nova Action, jehož dlouhou verzi pro webové publikum přinášíme v premiéře právě dnes.
Technika krásného kupé bohužel jedna ku jedné vycházela ze sedanu Škoda 110, kdy přepracovaný na vyšší výkon byl jen motor (nabízený pak také v sedanu 110 LS, který je ještě vzácnější než erko). Od roku 1976 byla postupně modernizována díly škodovek řady 742 (takzvaných stodvacítek), což se týká třeba stálého převodu 4,22 místo 4,44, karburátoru Jikov EDSR místo DDSR či modernějšího řešení excentru pro nastavení odklonu kola na spodním předním rameni. Spíše než vylepšováním produktu byly tyto věci motivovány výrobní logikou, tedy aby nebylo nutné produkovat tolik specifických dílů jen pro jedno kupé.
V roce 1980, kdy výroba „erka“ skončila, už bylo na výrobních linkách veteránem a určitě jedním z technicky nejzastaralejších vozů v celoevropské produkci. Nicméně na jeho dnešní oblibě mu to vůbec neubírá, protože všichni rádi vzpomínáme na časy, kdy nás nic nebolelo.
