Mercedes-Benz třídy C: Pohádka o pražském princi
Čas plyne tak splašeným tempem, že nárok na veteránské značky už dnes má i moderní malá limuzína Mercedes-Benz třídy C. Její první generace se světu představila před více než 30 lety.
Je pátek 18. června 1993, a přestože kalendářně je stále jaro, začíná letní víkend. Je načase si odpočinout. Vždyť událostmi se to okolo nás poslední dobou jen hemží – před pouhými třemi dny bylo schváleno zkrácení základní vojenské služby z 18 na 12 měsíců. Má ještě vůbec cenu? Třeba ji jednou zruší docela.
Prožíváme první rok samostatné České republiky a z dlouholeté zkratky Kčs máme náhle opět prostou jednotku Kč. Co si za balík nových bankovek sahající od dvacetikoruny až k hodnotě 5000 Kč pořídit? Třeba nejnovější mercedes. A to kdekoliv, vždyť necelé čtyři roky po sametové revoluci u nás působí už osm značkových dealerství. První fotku novinky jsme viděli v Auto Tipu už v polovině dubna, a to ve válečném zbarvení pro novou závodní skupinu FISA C 1.
Sériová limuzína právě dnes absolvuje světovou výstavní premiéru, a to přímo v naší metropoli, v levém křídle Průmyslového paláce na holešovickém Výstavišti. Kdo by byl řekl, že tuhle budovu za patnáct let nenávratně zničí požár a neschopný magistrát ji nechá celou nově postavit až za dalších patnáct let…
Momentálně se tu hrdě předvádějí tři nádherné mercedesy třídy C. Pro Čechy jako stvořené! Problém je jediný – za základní model C 180 by zmíněných pětitisícovek muselo zašustit 181 kusů, a ještě pětistovka navrch. A to prý časem nabídku obohatí i kombi! Devadesátá léta jsou prostě kouzelná éra, skoro jako bychom všichni měli na očích nasazené růžové brýle. Konečně tedy nahlédněme pod plachtu.
Z této absolutní světové novinky, která po jedenácti letech nahrazuje sedan 190, ji při tak mimořádné společenské události nestrhne jen tak někdo. Tohoto čestného úkolu se zhostí velevážení bratři Helbigovi, jejichž společnost Gebrüder Helbig k nám mercedesy oficiálně dováží. Ta u nás rok předtím prodala celkem 577 osobních vozů, mezi nimiž dominovala kultovní řada 124. Největší naděje do budoucna však němečtí sourozenci oprávněně vkládají právě do třídy C.
Jejich uznávaná firma právě otevřela autosalon na Vinohradské třídě, s výhledem na historickou budovu Hlavního nádraží. Odjet odtud domů novým céčkem bude příjemný zážitek. Plachta z něho právě spadla, při pohledu na nadčasově tvary malé limuzíny návštěvníkům padá čelist.
Mladá generace stuttgartských designérů v čele se sotva pětatřicetiletým Muratem Günakem odvedla fantastickou práci! Je vidět, že legendární Ital Bruno Sacco do svého týmu přijímá opravdové umělce. Až se v tomhle fáru budeme prohánět po ulicích, budeme středobodem vesmíru. Který motor si vybereme?
Přece rovnou šestiválec C 280! Anebo úsporný vznětový pětiválec 250 Diesel? Za dva roky bude k mání i s turbodmychadlem… V každém případě to bude vrcholná výbava Elegance. Nebo model Sport? Snít je tak krásné…
Co na tom, že už za rok bude společnost Gebrüder Helbig minulostí, když vyjde najevo, že její majitelé mají na svědomí rozsáhlé finanční podvody. Němečtí bráchové před vystaveným zatykačem pohotově zmizí kdesi na jiné planetě a už o nich nikdy neuslyšíme…
Vítejte v časech samostatné České republiky, fialových sak, orlických vražd… a premiéry posledního opravdu klasického mercedesu!
Zpátky do budoucnosti
Tolik milá nostalgická vzpomínka na červen 1993. A dnes? Po třiceti letech od uvedení na trh se třída C stále vyrábí, původní model však už stihly vystřídat další tři generace: W 203, W 204 a W 205. Zatímco ta první poskytla v roce 1993 pod kódem W 202 pouze karoserii sedan, po třech letech doplněnou kombi s tradičním označením T, následníci rozjeli karosářský kolotoč ve velkém: ať už konkurence BMW 3 Compact s označením třídveřové C Sportcoupé, pravověrné dvoudveřové kupé, nebo dokonce atraktivní kabriolet.
Ve světle těchto pozdějších hvězd se prvotní řada W 202 začala ze silnic pomalu vytrácet. Abychom třicetiny klasického stuttgartského „céčka“ oslavili co nejvelkolepěji, rozjeli jsme se do různých koutů naší republiky sehnat co nejzachovalejší exempláře různých specifikací, které níže podrobujeme nepřímému porovnání.
Ceny letí nahoru i dolů
A protože jde o vůbec poslední klasický mercedes, nepřekvapí skutečnost, že po třiceti letech od premiéry se ceny původní třídy C odrazily ode dna a v mnoha případech už stoupají nahoru. Dle aktuálního ceníku Classic Data si za poslední čtyři roky nejvíce polepšilo pozdější šestiválcové kombi 280 T, a to o 94 %. V řeči peněz to v případě zachovalého vozu ve stavu 2 znamená cenu 6400 eur.
Naopak základní modely si pohoršily. Například sedan C 200 D dosáhl nyní propadu o 33 %, hezké auto je tedy k mání za 2700 eur. Youngtimery dnes představují investici, u níž se však musíme podobně jako u jiných komodit smířit i s neočekávanými cenovými pohyby oběma směry.
Střední třída přinesla v devadesátých letech spoustu nezapomenutelných limuzín. A největší z nich je pro nás Mercedes-Benz třídy C. Nejen kvůli té Praze...
Poslední klasický mercedes
Tyhle tvary se nezapomínají. Zatímco ještě nedávno patřila první třída C k nejrozšířenějším mercedesům na silnicích, dnes už jde o vzácnost. Hlavní katem modelu se stala ostudná antikorozní ochrana, kterou stuttgartské vozy na přelomu milénia trpěly. Právě třídu C v měřítku 1:43 jsem si kdysi pořídil jako první modýlek – stříbrný sedan C 280 od věhlasné značky Minichamps za cenu 570 Kč. Stejné auto v životní velikosti přitom tehdy stálo třitisícekrát víc… A jestliže před pár lety se u nás třída C dala koupit za pár desítek tisíc, dnes už to platí leda pro totálně zrezavělé kusy. Naopak ceny zachovalých šesti- a osmiválců AMG vystřelily do astronomických výšin, což za posledních pět let znamená pětatřicet až čtyřicet procent navrch. A zmíněná specifikace C 280 vyletěla dokonce o polovinu dosavadní ceny.
Příběh první: Fialka z bazaru
Mercedes-Benz C 180 (90 kW), rok výroby 1996
Vínově rudý sedan C 200 představuje nejlevnější ceníkovou specifikaci ročníku 1996. V dubnu téhož roku byl prodán jako nový v České republice, základní suma činila 905.500 Kč. Atmosférický dvoulitrový čtyřválec o výkonu 90 kW jsme si vypůjčili z bazaru AAA Auto, abychom prověřili, jak dnes vypadá tři desetiletí starý mercedes po nájezdu 233.000 km.
Výbava odpovídá modelu demonstrujícímu hladinu „cena od“, tudíž vedle plechových kol, elektrického stahování pouze předních oken a centrálního zamykání neobsahovala prakticky nic. Dokonce ani klimatizaci, bez níž si dvacet let neumíme moderní auto představit. Zato karoserie limuzíny byla zákeřně poseta ložisky koroze, jejichž odstranění vyžadovalo desítky tisíc korun. S tímto sedanem bychom nechtěli zažít defekt levého předního kola, pod práh bychom se báli strčit hever. Ramena náprav však byla korozí nezasažena, její účinkování v této oblasti může vést až k prasknutí ramen a zalehnutí vozu na zem.
Jinak jsme byli s mercedesem navýsost spokojeni, jízda se vztyčenou hvězdou na kapotě má nepopsatelné charisma, které už z dnešních mercedesů až na výjimky vyčpělo. Starý sedan si nás podmanil vzorným chováním podvozku, příjemným řazením, přesným řízením a absolutním klidem v kabině, nenarušeným žádnými pazvuky. Vždyť se také v bazaru po našem návratu dlouho neohřál. Zmizel za pouhých pár dní….
Příběh druhý: Zelenina z Mochova
Mercedes-Benz C 250 D (83 kW), rok výroby 1995
Původní motorová paleta céčka obsahovala tři atmosférické vznětové jednotky, z nichž vrcholná pozice patřila pětiválci C 250 D. Sedan v decentní metalíze a špičkové výbavě Elegance jsme před lety odhalili v Mochově, kam si jej současný majitel přivezl před dvěma desetiletími z Německa. Zelená limuzína oslaví za tři roky vstup na veteránskou scénu a dodnes je ve vzorné péči.
Přepych kabiny zvyšuje na mnoha místech vkusné obložení imitací dřeva, ve výbavě limuzíny osazené automatickou převodovkou najdeme třeba samočinnou klimatizaci, vyhřívání předních sedaček nebo pneumatické centrální zamykání. Tenhle prvek se v prvním céčku dožil jen modernizace z roku 1997, kdy jej nahradila levnější, ale poruchovější cvakavá elektrická alternativa. Proto jsme při stisknutí tlačítka na klíči okouzleni, když se před námi kolíčky zámků vysunou v absolutní tichosti. Legendární auto je vždy celek, který dělají detaily.
Za volantem původně nejdražšího vznětového céčka ubíhají kilometry dodnes příjemně, současnému provozu bezproblémově stačí. Jeho vnější design navíc dozrává do klasiky, na silnici tak začíná na rozdíl od občas rozhádaných tvarů pozdějších nástupců působit jasně a nepřehlédnutelně. V případě celosezonně využívaného youngtimeru se navíc chlubí levným provozem, vždyť spotřeba pětiválce nepřesahuje sedmilitrovou hranici. A my dieselu do budoucna věřit nepřestáváme.
Příběh třetí: Stříbřenka z herecké branže
Mercedes-Benz C 250 TD (110 kW), rok výroby 1997
Těsně před někdejší premiérou pokračování legendárního Olmerova filmu Bony a klid se nám o natáčení rozpovídal herec Roman Skamene. A když jsme si s ním pak domluvili pozdější rozhovor o jeho vztahu k motorismu, spolu se čtyřnohým kamarádem dorazil v kombi Mercedes-Benz C 250 Turbodiesel.
V době, kdy už spousta jeho hereckých kolegů dávno přesedla do fádních SUV, jsme stuttgartskou klasiku obzvláště ocenili. Slova chvály na ni, a především na přeplňovaný diesel, tehdy pěl i samotný Roman Skamene:
„Pětiválec, sto padesát koní, v elektrice, kožené sedačky. Je to tvrdší, sedí bezvadně. A hlavně je to automat! Nadupaný žihadlo, žere devět litrů, přes deset nejde.“ Ve městě přitom šlo o běžnou hodnotu. Když se však řidič dostal na volné silnice bez semaforů a zpomalování před přechody pro chodce, dokázal pětiválec jezdit klidně i za šest litrů.
Roman Skamene, proslavený koncem osmdesátek jako filmový vekslák Bíny v bílém Mercedesu W 123, už tímto klasickým stříbrným kombi nejezdí. Přesto nám po telefonu prozradil, že u značky dodnes zůstává.
Příběh čtvrtý: Vzduchovka z jižní Evropy
Mercedes-Benz C 200 Kompressor (141 kW), rok výroby 1999
Na stříbrné kombi v motorizaci 200 Kompressor jsme před pár lety narazili v jednom pražském autobazaru. Už samotná pohonná jednotka, u nás velmi nezvyklá, přitom ukazovala na exotický původ auta. A taky že ano – pocházelo ze slunné Itálie. Jestliže máte o céčko do soukromého chovu vážný zájem, mějte při výběru auta na paměti základní pravidlo – vybírejte na jihu, kde neznají zimy. Právě tohle totiž zřejmě nikdy v životě nevidělo sůl. Koroze je totiž největším nepřítelem všech soudobých mercedesů. Na karoserii napadá vše, co jí stojí v cestě. A třeba jinak zachovalé auto s uhnilými spodky dveří dokáže udělat majiteli zbytečnou ostudu. Přitom oprava takto nenávratně zničených plechů není vůbec levná záležitost.
Právě kompresorové kombi z jižní Evropy nás při objevení šokovalo ukázkově původním stavem – například na všech dílech podvozku se stále držel originální matný černý nátěr a v kufru snad nikdy nikdo nic nevezl. O využívání auta často svědčí skryté detaily. Zde jsme po zvednutí podlážky málem oněměli úžasem – rezerva nepoužitá, zvedák dosud nenasazen a originální tovární baterie od Mercedesu. No chápete to? Auto s nájezdem 165.000 km bylo po téměř dvou desetiletích provozu esteticky ve stavu nového. Příští vlastník se musel spokojit jen s jediným nedostatkem – místo některé zajímavé verze, třeba Sport či Elegance, si mercedes vystačil jen se základní specifikací Classic. Tedy s černými klikami a dalšími naschvály. U Mercedesu totiž platí zásadní věc – za vše se připlácí.
Tyhle nedostatky však přehluší nadšení kompresorového motoru - jeho charakteristický zvuk kombinuje dunění s pískáním, odspodu se sbírá jako šestiválec a nahoře má jásavou radost ze života. Jeho elán nepolevuje ani nad tachometrovou dvoustovkou, zdaněním těchto radovánek je však spotřeba nikdy nepodlézající dvouciferné hodnoty.
Příběh pátý: Červenka z Mimoně
Mercedes-Benz C 200 D (55 kW), rok výroby 1993
S tímhle extrémně zachovalým sedanem jsme se seznámili teprve na samém počátku roku. Na Liberecko se před loňským silvestrem dostal cestou individuálního importu z Německa, kde jej až do loňska provozovala původní majitelka. Jestliže jste s výjimkou výstav dodnes nepotkali původní třídu C zcela nedotčenou korozí, pak byste před červeným sedanem se základním naftovým čtyřválcem 200 Diesel o skromném výkonu 55 kilowattů uctivě smekli. Auto z prvního roku výroby modelové řady za celých třicet roků utrpělo pouze škrábance na předních blatnících, které letos dostalo nové. Jinak jeho ukázkově původní stav až zaráží!
Když jsme se koncem února domluvili na bližší osobní seznámení s tímto vozem, bohužel jsme se zrovna strefili do jednoho ze sněhově nejbohatších dní v roce. Po našem návratu ze stuttgartského veletrhu Retro Classics se totiž celá Mimoň náhle ocitla pod bílou pokrývkou. Fotoprodukce tak připomínala spíše polární výpravu než přípravu materiálu o historickém automobilu. Jenže než jsme se pro nápravu díla dočkali příznivějšího počasí, do hry vstoupil neodbytný zájemce, který majitele tak dlouho přemlouval ke koupi, až pán nabídce neodolal.
A tak nám na krásně zachovalou červenou limuzínu pamatující ještě éru Helbigů zbyly jen vzpomínky z opatrné jízdy mimoňským náměstím, pár zasněžených fotografií a naděje, že podobně netknuté kousky mezi lidmi stále ještě jsou. Šlo přitom o vzácně základní model ušetřený jakýchkoliv viditelných příplatků. V době premiéry v červnu 1993 byla cena totožného modelu na českém trhu oficiálně stanovena na 982.000 Kč.
Který agregát dnes vybrat?
Paleta motorů pro třídu C byla během let 1993-2001 velmi bohatá. Pro dnešní zájemce přinášíme zkrácený přehled jejich charakteristiky:
C 180/200/220: První čtyřventilové čtyřválce působily v nízkých otáčkách mdle, na důstojný pohyb však stačí i úplný základ.
C 200/230 Kompressor: Přeplňování kompresorem zvýšilo výkon a zlepšilo tah odspodu, spolehlivé agregáty nehrozí potížemi.
C 230 E: Jeden z nejoblíbenějších motorů dorazil v roce 1997. Dosahuje stejné rychlosti jako jeho označení, pod 10 l však nejede.
C 240/280: Nejprve klidný řadový šestiválec, jemuž pod víkem ventilů však unikal olej, později úspornější a spolehlivější vidlicový M112.
C 36 AMG/C 43 AMG: Špičkový šestiválec po dvou letech nahradil rovnou osmiválec z modelu E 430, oba jsou naddimenzované.
C 200 Diesel: Základní vznětový čtyřválec platí za jeden z nejodolnějších a nejúspornějších motorů, na němž se nic nekazí.
C 220 Diesel: Atmosférické diesely s předkomůrkou si poradí i s horším palivem, horší je vrtošivé vstřikovací čerpadlo Lucas EPIC.
C 250 Diesel/C 250 Turbodiesel: Těžkopádnému, ale spolehlivému atmosférickému pětiválci dodalo po dvou letech grády turbodmychadlo.
C 200/220 CDI: Pružný a plynulý motor s nejspolehlivější dieselovou technologií common rail Bosch, jehož spotřeba závisí na převodovce.
Zdroj: Auto Tip Klassik
