Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

TEST Mini John Cooper Works Coupé: První jízdní dojmy

Aleš Jungmann
Diskuze (5)
Osud tomu chtěl, že na nás „zbylo“ místečko na akci pro pár novinářů, kde hlavním lákadlem bylo Mini John Cooper Works Coupé.

Na úvod malá představovačka. Mini Coupé vychází z klasického hatchbacku, se kterým sdílí podvozkovou platformu. Podvozek je však naladěn na míru novému kupátku, které je o 25 kilogramů těžší než Cooper. Proč? Inu, částečně prý kvůli lepší ochraně chodců (podobně časem ztloustnou i ostatní modely) a částečně třeba kvůli výsuvnému zadnímu křídlu, které přidává šest kilogramů.

Á propos, křídlo. Na prezentaci modelu nám inženýři vysvětlovali problém, jaký u postupně klesající „helmet roof“ nastal – ve vysokých rychlostech nemělo auto potřebný přítlak a bylo neposedné, takže musel ke slovu přijít střešní spojler a výsuvné křídlo. To můžete nechat vysunuté buď napevno (třeba na okruhu) či nechat jeho ovládání na elektronice, která jej vystrčí při 80 km/h a uklidí zpět při poklesu rychlosti pod 60 km/h. Výsledkem je až 40 kilogramů přítlaku navíc ve vysokých rychlostech, což se určitě hodí, protože testovaná nejsilnější verze umí svých 3,7 metru rozhýbat až na 240 km/h. Ještě než se podíváme pod kapotu, je tu jedna perlička – dvoumístné kupé má totiž díky absenci zadních sedadel největší kufr ze všech nynějších Mini, 280 litrů. Zavazadlový prostor je navíc velmi dobře přístupný průvlakem v torzní příčce i z místa řidiče – v kufru si tak můžete vylovit sváču i během jízdy nebo převážet lyže o délce až 170 cm.

Námi testovaná verze měla pod kapotou přeplňovanou šestnáctistovku o výkonu 211 koní, známou třeba z parádního Mini John Cooper Works které jsme testovali nedávno. Měl jsem tedy chování Cooperu v živé paměti a tak vám po půlhodince kroužení po malém okruhu v Melku mohu zprostředkovat první dojmy z Coupé. Ještě předtím však musím začít samotným odjezdem z vídeňského hotelu. Do auta si ke mě totiž přisedl starší chlapík, ze kterého se vyklubal Rauno Aaltonen. Ano, ten Aaltonen, mimo jiné vítěz RAC Rally, Rally Monte Carlo či šestkrát druhý jezdec přetěžké Safari Rally.

Během hodinky jízdy na okruh jsme si povídali o všem možném, třeba o školních systémech, jeho zkušenostech z dlouhé ploché dráhy (mimochodem, na kvality českých motorek si moc dobře pamatuje) nebo ze závodů rychlých člunů. Rauno startoval v ohromné řadě různých závodů, vyzkoušel dlouhou řadu rozličné závodní techniky a našince může těšit například to, že na šikovné ručičky československých mechaniků dosud nezapomněl. Když prý kdysi dávno v sedmdesátých letech bylo potřeba vyrobit ručně nějaký ten díl, u nás jej zvládli vyrobit nejlépe. Ptám se Rauna na okruh, protože jsem tam zatím nebyl. „Je to taková krátká trať spíš pro menší, mrštnější auta, ale není to placka a na vrcholu stoupání jde s autem dělat zajímavé věci. Ukážu ti jak na to.“

Coupé na trati

Konečně na naši pětičlennou skupinku přichází řada a my můžeme zamířit ke strojům. Po krátkém brífinku mířím ke svému vozu (klidným tempem, žádná bitka o nejsilnější motory se nekoná, mají jen top verze) a kontroluji pneumatiky. Vida, Continentaly SC 3 o stejném rozměru (205/45 R17) mám na svém autě taky, tady však jde o tužší runflaty. A docela solidně nahřáté runflaty, guma je ve svém nejlepším stádiu kdy už jí někdo dal trochu za uši a pryž krásně lepí. No na konci dne asi bude v kontejneru za okruhem o pár gum víc...

Pořadatelé nám dávají volnou ruku, jen obkroužíme dvě kola za safety carem a můžeme do toho praštit. Rauno na mě nezapomněl a dělá mi společnost. Nenechávám ho mlčet a tahám z něj jednu cennou radu za druhou, naštěstí mu evidentně nedělá komunikace s novináři problémy: „Tady se pořádně zapři levou, při slalomu dej ruce tak a tak, když už ručkuješ tak si přehmátni víc...ano to je to správně, zapomeň na prokluz v dlaních, musíš mít volant neustále pod kontrolou, tady si už přeřaď, tady to vezmi středem, tady brzdi o kousek později, když jde auto na hranici nedotáčivosti zatoč o něco víc...“

Hlavně poslední rada byla hodně přínosná, většina lidí se totiž u předokolky bojí pořádně zatočit z obavy z nedotáčivosti. Rauno vysvětluje: „Samozřejmě, když to v nájezdu přepískneš tak je nutné trochu povolit, ale v utaženějších zatáčkách se neboj stočit kola o něco víc. Máme dobré gumy a lehké auto, přidej pět, deset stupňů a uvidíš.“ A opravdu, hned se lépe trefují apexy a gumy statečně drží.

Třetí kolo zrychluji na poklidné „track day“ tempo, nemám v úmyslu podívat se s Raunem vedle sebe do kačírku hned v prvním ostrém kole. Navíc je tu i německá televize ARD a já tu jako vyslanec českých novinářů přece nesmím udělat ostudu. Rauno přidává své postřehy a na konci kola se ho ptám, zda by mi to raději neukázal, protože to vydá za tisíc slov. Ok, není problém. Třiasedmdesátiletý Aaltonen jde na místo řidiče a rozpoutává peklo. Je jedno kolik vám je, když zkrátka máte jezdecké srdce (někdo tomu říká vypnutý mozek), tak je to napořád. Miník lítá od obrubníku k obrubníku a Rauno přitom ještě své představení komentuje. Pak zastaví a jde na kafe. Coupé je zase moje.

Zkouším držet se jeho stopy a miníkovi v esíčku v klesání nic nedarovat a vida... ono to jde! Nejdřív nechávám stabilizaci zapnutou ve střední poloze, kdy autu dovolí i nějaké to smýkání, a zkouším chodit až na hranici možností kupátka. Ty jsou opravdu daleko, takže to chce ještě jeden průjezd na to, abych se k nim dostal. Levá , pravá, nahoru na kopec a ostře na brzdy, podřadit na dvojku (prásk!) a honem do utaženého esíčka kolem sloupů z pneumatik. Následuje slalom mezi kužely, tři stoosmdesátky a nájezd na cílovou rovinku. Za ní je táhlá pravotočivá zatáčka, ve které je nutné přeřadit na trojku a kontrolovat výjezd (kačírek zde docela hrozí), následuje rovinka, ostře na brzdy, levá, pravá a jsme zase v onom klesajícím esíčku.

Fajn, auto se chová poslušně, jakýkoliv pohyb zádi okamžitě cítím pro změnu ve své zádi a mám dost času rozhodnout se, co udělám. Vypínám stabilizaci natvrdo a dávám si okruh ještě asi třikrát. Brzdy Brembo jsou k neutahání, skvěle auto zpomalují a vůbec nevadnou. Mechanicky; podvozkově, řízením, řazením je Mini John Cooper Works Coupé vlastně Mini JCW, díky většímu rozchodu kol se však podvozek nezdá být o kousek za přeplňovaným motorem o výkonu 211 koní tak jako je tomu u JCW ale minimálně na stejné úrovni. Náklony se také zdály o chloupek menší. A jak je to s hravostí?

Trať je docela dost pogumovaná a tak pro větší zábavu vyjíždím z ideální stopy a rozevlátý zadek na sebe nenechá dlouho čekat. Na horizontu zatočím a jdu z plynu, Coupé neprotestuje a zadní křídlo se mě pokouší předehnat. Díky přesnému, ostrému a citlivému řízení nasměruji přední kola tam kam je třeba a auto se rychle srovná... na takovéhle hrátky by to chtělo mokrou trať, to by teprve byla zábava! I tak je ale i po několika průjezdech cítit, že Coupé bude opravdu trefa – rychlé a skvěle ovladatelné pokud chcete být v cíli první a na druhou stranu o kus hravější a čitelnější když si chcete užívat. Samozřejmě, je hrozně ošemetné říkat něco zásadního po nějakých deseti, patnácti kolech na malém polygonu, osobně ale čekám, že až 1. října přijdou na náš trh první kousky bude to zkrátka zásah do černého. Minimálně v nejsilnější verzi.

Po vystoupení z auta v pitlane si s Raunem ještě chvíli o Mini John Cooper Works Coupé povídáme. Říkám mu o brzdách a on souhlasí – ty na autě mají prý hodně kvalitní třmeny co se nekroutí a i on je shledává za opravdu příjemně potentní. Proti Cooperu se mu líbí i snížení těžiště (někdo z okolostojících inženýrů pohotově dodává, že je to prý o zhruba 2 cm), které spolu se zmíněným větším rozchodem kol dělá z Coupé jednoznačně mnohem vyváženější auto než je tomu v případě JCW. A to nepočítám to, jak jste v interiéru pěkně zakuklení za výrazně skloněným čelním sklem (32 stupňů). Kdybychom si to měli shrnout, jedinou vadou na okruhovém ježdění s Mini John Cooper Works Coupé bylo to, že muselo skončit. Těšme se na říjen!

Motory pro MINI Coupé Benzin Diesel
Verze John Cooper Works Coupé Cooper S Coupé Cooper Coupé Cooper SD Coupé
Zdvihový objem 1598 cm3 1598 cm3 1598 cm3 1995 cm3
Výkon (kW/min) 155/6000 135/5500 90/6000 105/4000
Točivý moment (N.m/min) 280/1700-4500 260/1700-4500 160/4250 305/1750-2700
Největší rychlost 240 km/h 230 km/h 204 km/h 216 km/h
Zrychlení 0-100 km/h 6,4 s 6,9 s 9,0 s 7,9 s
Spotřeba (na 100 km) 7,1 l 5,8 l 5,4 l 4,3 l
Aleš Jungmann
Diskuze (5)
Avatar - Hammunasakra
6. 7. 2011 01:01
Re: MINI MINI
To asi "jak pro koho" - mne Mini moc NEoslovuje, ale zrovna TENTO model na mne docela zajímavě PŮSOBí!
Avatar - jazva
6. 7. 2011 00:03
Re: MINI MINI
Možno je v tom 911ka úplne nevinne a len to auto je totálne nezaujímavé... >:D ;-)
Avatar - CHerokee
5. 7. 2011 18:37
Re: MINI MINI
Souhlasím, povedené autíčko, jsem zvědavý, až ho uvidím naživo.
5. 7. 2011 17:55
MINI MINI
Auto jedna báseň, text jedna báseň. Fakt hodně dobrý. Auto samotné považuju za eso sezóny. Trochu mě překvapilo, že zde prošel už druhej článek bez významnější diskusní reakce, napsal jsem blog, taktéž žádné ovace... nechápu to, plakáti jdou asi přímo po nové devětsetjedenáctce... nebo že by je zmrazila nová cena Thalie?