Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Mini slaví šedesátku, Issigonisovo veledílo dobylo i svět rallye (1. díl)

Aleš Dragoun
Diskuze (1)

Před šedesáti lety vyjel z továrny koncernu BMC v Longbridge u Birminghamu první malý vůz s revolučním řešením pohonné soustavy, návrh Aleca Issigonise

V roce 1952 došlo k významné reorganizaci britského automobilového průmyslu. Byl vytvořen koncern British Motor Corporation (zkráceně BMC). Ten vznikl spojením společností Austin Motor Company a Nuffield Organisation, do které tehdy patřily automobilky Morris, MG, Riley a Wolseley. Vedení BMC se usídlilo v továrně v Longbridge poblíž Birminghamu. Automobilka Austin zaujímala v tomto sdružení vedoucí postavení a všechny nové konstrukce tudíž dostaly kódové označení ADO (Austin Drawing Office).


V hlavní roli Issigonis


Impulzem pro vznik hospodárného minivozu se stal nedostatek benzinu a jeho vysoká cena, důsledek Suezské krize v roce 1956. Projekt dostal interní kódové označení ADO15. Parametry stanovil tehdejší šéf BMC Leonard Lord. Nový model se musel vejít do krabice o rozměrech 10 x 4 x 4 stopy (3 x 1,2 x 1,2 m) a prostor pro cestující měl být nejméně 1,8 m dlouhý.


Mini navrhl konstruktér a bývalý závodník řeckého původu Alec Issigonis (1906-1988), který mu dal do vínku moderní koncepci s motorem uloženým vpředu napříč a poháněnou přední nápravou. Vzhledem k daným rozměrům se jednalo o nutnost, na délku se dlouhozdvihový kapalinou chlazený agregát BMC typu A prostě nevešel. Převodovka se nacházela pod ním v bloku s klikovou skříní. Titěrná desetipalcová kolečka umístěná až do rohů karoserie zajišťovala cestujícím dostatek místa a vozu propůjčovala až motokárovou ovladatelnost. Díky nim také získal českou přezdívku „knedlík“.


Žádné ohledy


Konstruktér při vývoji nebral ohled na náklady, přesto projekt prošel bez problémů schvalovacím procesem... Na vývoj nebyl ovšem sám, pomáhal mu Jack Daniels (spolu mimochodem ve čtyřicátých letech navrhli baculatý Morris Minor) a Chris Kingham, se kterým se znal z pozdějšího působení u automobilky Alvis. První prototyp, ještě s karburátorem vpředu byl dokončen v říjnu 1957, říkalo se mu „oranžová krabice“ dle barvy. Přesto byly tvary samonosné karoserie zaoblené a geniálně jednoduché. Model připravený do výroby se od něj lišil přidáním pomocného rámu, do kterého byl napříč namontován motor s karburátorem naopak směrem dozadu.


Svým výjimečným dílem si Alexander Arnold Constantine Issigonis, rodák ze Smyrny (dnešní turecký Izmir) vysloužil po dekádě od jeho premiéry povýšení do šlechtického stavu. Jeho přítel doktor Alex Moulton připravoval odpružení Hyrolastic navzájem propojenými gumovými měchy plněnými kapalinou. To ale nebylo včas hotové a tak měly první Mini pérování pryžovými kužely s progresivním účinkem. Podvozek disponoval rozvorem 2035 mm a nezávislým zavěšením všech kol, vpředu na příčných a vzadu na podélných ramenech.


Startujeme!


4. dubna 1959 odstartovala v Longbridge produkce nulté série, následovala novinářská prezentace. Maličké auto s velkým charismatem a skromnou čtyřválcovou osmsetpadesátkou (848 cm3) s 25 kW (34 k) v 5500 otáčkách se veřejnosti představilo 26. srpna 1959. Ve výrobě vydrželo bez zásadnějších změn následujících jedenačtyřicet let a stalo se symbolem Británie podobně jako třeba londýnské dvoupatrové autobusy, černé taxíky a červené telefonní budky.


Praktický vozík pro čtveřici pasažérů, kterému dnes říkáme Mini, debutoval pod dvěma názvy a značkami British Motor Corporation. Zatímco u Morrisu se jmenovalo Mini-Minor (aby se odlišilo od staršího a většího Minoru), Austin pro něj vzkřísil předválečný název Seven. Cenově dostupný, úsporný a překvapivě prostorný vůz, byť s třímetrovou délkou (přesně měl o 5 cm více), šířkou sotva 1,4 m a šesti metráky „živé váhy“ se stal prakticky okamžitě bestsellerem. Vozy se značkou Austin vyjížděly z bran továrny v Longbridge, morrisy pak ze závodu Cowley.


Víko dolů


Typickými vozu se staly vpředu velké kruhové světlomety a bohatě chromovaná maska chladiče, malý sklon předního a zadního okna a viditelné svařovací švy ve sloupcích A a C, prodloužené až k podběhům kol. První série měla také vyčnívající závěsy dveří a víka zavazadlového prostoru o objemu 195 litrů. Zajímavost? Vyklápělo se směrem dolů, zadní okno bylo pevné, nešlo tedy o mnohem praktičtější hatchback. Pokud potřeboval majitel převézt delší předměty, mohl nechat „kufr“ otevřený a uvolnit spodní část zadní registrační značky. Takto šlo jezdit legálně. Okna dveří měla posuvná skla, jejich velikost prý Issigonis určil podle láhve ginu značky Gordon. Palubní desce dominoval jediný centrálně umístěný přístroj. Ne, to nebyla obzvláště u některých automobilek vymoženost počátku 21. století, ale třeba naše Tatra měla takovou už před válkou...


Existovaly i užitkové verze: nejprve jako dodávka vyráběná od ledna 1960 až do roku 1982. Kombi Countryman (Austin) a Traveller (Morris) mohly mít buď karoserii se zadní dřevěnou kostrou, nebo celokovovou. Měly premiéru v říjnu 1960 a v původní podobě se rodily do konce 60. let, stejně jako pick-upy z ledna 1961. Vanům a kombíkům nechyběly dvoukřídlé svisle dělené zadní dveře. Název Seven vydržel austinům na britském trhu jen dva roky, v jedenašedesátém se i zde začalo používat jméno Mini. Kupříkladu USA a Francii nesla auta zase pouze číselná označení 850, a to s oběma značkami.


Erbovní úpravy


Zajímavé byly tzv. „erbovní“ úpravy. Od října 1961 se nabízel dvoudveřový sedan Riley Elf se zavazadelníkem v prodloužené zádi, záhy jej doplnil navlas stejný Wolseley Hornet. lišily se jen maskou chladiče. Dvouprostorová karoserie se prodloužila na 3,3 m. Výroba těchto aut byla ukončena v srpnu 1969, vzniklo necelých 31 tisíc rileyů a 28,5 tisíc wolseleyů.


Už ve druhé polovině šedesátých letech se rozmohly úpravy Mini pro ty, kterým nestačil model Super de Luxe s hrazdičkami na náraznících a chromem na podbězích a prazích. Firmy jako Radford či Wood & Pickett dodávaly skutečně luxusní vozy na objednávku. Cena takových kusů několikanásobně převyšovala částku, kterou bylo nutné vydat za základní verzi, konkrétně 496 liber. Používalo se speciální lakování, interiéry se oděly do kůže a dřeva, nechyběla klimatizace... Mini nebylo jen lidovým vozem, ale stalo se znakem prestiže. Modifikovanými exempláři se pyšnily hlavně britské rockové hvězdy včetně členů Beatles a královna Alžběta II.


Cooper


V září 1961 vznikla také první ostrá verze. Stál za ní John Cooper, úspěšný konstruktér a výrobce závodních monopostů všech možných kategorií včetně formule 1, Jack Brabham mu přivezl mistrovské tituly v letech 1959 a 1960. Mimochodem i on byl Issigonisovým přítelem. Motory dostaly dvojité karburátory SU a brzdový systém se chlubil předními kotouči, u takto malých aut šlo o něco nevídaného. Agregáty převrtal postupně na 970, 1071 a 1275 cm3. Litr dával 55 koní (41 kW), jedenáctistovka pak už 70 k (52 kW). Soutěžní verze S s největším dosahovala neuvěřitelných 91 koní (67 kW), ty silniční byly o něco krotší (56 kW/76 k). I tak jim to stačilo na ďábelských 160 km/h. Auta pro rallye měla přídavné světlomety, širší blatníky a uvnitř už ochranný rám.

 

Čtyřnásobný absolutní triumf v Rallye Monte Carlo z let 1964-1967 (za volanty seděli Paddy Hopkirk, Timo Mäkinen a Rauno Aaltonen) zkalila jen kontroverzní diskvalifikace prvních tří vozů v předposledním ročníku kvůli použití neschválených předních světel... Ostré „knedlíky“ se pod značkami Austin i Morris brzy zabydlely také na závodních okruzích. Do roku 1971 se vyrobilo 58 tisíc Mini Cooperů včetně verze S.


Moke


Mezi léty 1962 až 1977 se prodávalo přes 200.000 kusů Mini ročně. V lednu 1964 debutoval jednoduchý plážový Moke se zcela otevřenou hranatou karoserií, dílo Johna Shepparda. Původně byl koncipován coby vojenské vozidlo, dokonce i se dvěma motory a tudíž pohonem obou náprav. Pod značkou Austin vznikal jen čtyři roky (14,5 tisíce kopií), později se jeho výroba přesunula z Longbridge mimo Evropu (do Austrálie, Malajsie, Jižní Afriky...) a svou aktivní kariéru zakončil v Portugalsku (1993). Prodával se dokonce i v USA. Ve čtyřiašedesátém se konečně objevilo odpružení Hydrolastic. Hranici milionu prodaných exemplářů Mini překonalo v roce 1965... Morris byl navíc dokonce dvojnásobně úspěšnější než Austin.


Další osudy britské legendy si přečtete ve druhé části článku.

 

Video se připravuje ...


Zdroje: archiv autora, auto.cz a veteran.auto.cz, Wheels Age, Wikipedia, propagační materiály BMC/BL/Austin Rover/Rover Group, BMW Group Press


Foto: propagační materiály BMC/BL/Austin Rover/Rover Group, BMW Group Press, Auto World Press

 

Video: BMW Group Press

 

Aleš Dragoun
Diskuze (1)

Doporučujeme

Avatar - 3_diamanty
20. 9. 2019 23:18
10 palcove disky
vau ;-) .. panecku.. tak male disky to sa dnes uz fakt nevidi.... ako take male taniere v rohoch kasne .. sranda

ale v 90 rokoch uz mal tento starucky mini cooper 175/50 13tky .. ... a to uz vobec nevyzeralo tak beznadejne :yes: