Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Slavné motorky Ural: Nadchly i hollywoodské hvězdy. Vypadají stejné, jsou ale zcela jiné

Ondřej Pavlůsek
Diskuze (0)

Irbitský motocyklový závod i v jedenadvacátém století opouští motocykly Ural, které na první pohled působí dojmem strojů ze čtyřicátých let dvacátého století, ale ve skutečnosti se i ony neustále vyvíjejí a mění.

Historie motocyklů, které dnes pod značkou Ural produkuje Irbitský motocyklový závod, se začala psát již na přelomu třicátých a čtyřicátých let dvacátého století. Vedení Sovětského svazu hledalo pro svou armádu moderní a zároveň robustní motocykl. Nejperspektivnějším se tehdy jevily motocykly značky BMW.

První motocykly německé značky byly získány přes Finsko, ale po podepsání Paktu Ribbentrop-Molotov o neútočení mezi Německem a Svazem sovětských socialistických republik, k jehož podepsání došlo 23. srpna 1939, se situace poněkud změnila. Německo poskytlo Sovětskému svazu technickou pomoc a v rámci ní i dokumentaci k licenční výrobě motocyklů BMW R 71.

Právě na základech tohoto modelu vznikl motocykl, který později nesl označení M-72 a od svého německého vzoru se lišil řadou konstrukčních změn, jejichž cílem bylo zjednodušení výroby a zároveň zvýšení odolnosti při provozu v náročných podmínkách. Mezi hlavní úpravy patřilo zesílení podvozku, nahrazení některých komponentů z hliníku ocelovými díly či použití olejového filtru vzduchu a zvětšení objemu palivové nádrže.

 

M-72, jehož první prototypy byly představeny zástupcům vedení Sovětského svazu na jaře roku 1941, měl být původně vyráběn v moskevských a leningradských závodech, ale již na podzim roku 1941 bylo s ohledem na vývoj druhé světové války rozhodnuto o přemístění výroby. Uralský Irbit se díky tomu stal domovem pro výrobu motocyklů M-72, jejichž první série zde byla vyrobena v únoru roku 1942.

Irbitský motocyklový závod produkoval model M-72 i po válce a do jisté míry se dál věnoval rozvíjení jeho konstrukce včetně plochého vzduchem chlazeného dvouválce s ventilovým rozvodem SV. Pro budoucnost byl ovšem důležitý model M-61 z padesátých let, kombinující rám a podvozek modelu M-72 se vzduchem chlazených plochým dvouválcem o objemu 650 kubických centimetrů s ventilovým rozvodem OHV a výkonem 21 kW (28 k).

 

Další vývoj přinesl na počátku šedesátých let model M-62 s novou přední vidlicí, ale stále s tehdy již notně zastaralým vedením zadního kola kluzáky. V polovině šedesátých let proto přišel Irbitský motocyklový závod a typem M-63 s novým rámem a moderní kyvnou zadní vidlicí. Model M-67 z roku 1972, který přinesl 12V elektroinstalaci se pak stal nejrozšířenějším zástupcem své značky a jeho motor přežil až do počátku jedenadvacátého století.

V šedesátých letech dvacátého století se začíná u motocyklů z Irbitu využívat značka Ural. V květnu roku 1967 pak výrobní linku opustil půlmiliontý motocykl. V sedmdesátých letech se sice pracuje na vývoji nových modelů, ale ty do sériové výroby nemíří a brány závodu opouští jen modernizace konstrukcí z padesátých a šedesátých let. Podobná situace se odehrávala i v osmdesátých letech.

Poslední desetiletí dvacátého století přineslo pád Sovětského svazu a spolu s ním zásadní změny na trhu. Irbitský motocyklový závod v devadesátých letech sice prodělal krizi, ale na rozdíl od Kyjevského motocyklového závodu, produkujícího motocykly značky Dněpr, přežil do jedenadvacátého století i díky tomu, že nepodcenil požadavky západních trhů a vydal se podobným směrem jako například Royal Enfield.

 

Motocykly značky Ural si i dnes zachovávají klasický vzhled a působí dojmem, že se od čtyřicátých let dvacátého století prakticky nezměnily, ale opak je pravdou. Konstrukce rámů i v současnosti používaných plochých dvouválců o objemu 749 kubických centimetrů navazuje na vývoj ze sedmdesátých let a je neustále rozvíjena. Pohonné jednotky a podvozky využívají řadu moderních komponentů od elektronického vstřikování paliva přes tlumiče Sachs až po brzdy Brembo.

Pozornost k motocyklům značky Ural v posledním desetiletí přitahují i atraktivní limitované edice, z nichž je řada výsledkem spolupráce mateřského podniku se severoamerickým zastoupením. Ural M70 Anniversary Edition z roku 2011 svým označením i stylizací do vojenského motocyklů s postranním vozíkem odkazoval na původní válečný M72. Ural Gaucho Rambler Limited Edition vzdával hold jihoamerickým kovbojům, zatímco Ural Dark Force byl inspirován sci-fi ságou Star Wars.

Ural Transsib a Ural Air Limited Edition jsou speciální vydání motocyklů s postranním vozíkem, která měla premiéru v roce 2018 a dokázala, že Irbitský motocyklový závod se nebojí se svými stroji experimentovat. První uvedený model byl inspirován Transsibiřskou magistrálou, čemuž odpovídalo jeho barevné provedení i výbava, zatímco ten druhý měl v přídi svého přívěsného vozíku umístěnu kvadrokoptéru DJI Spark na dálkové ovládání.

 

Irbitský motocyklový závod si pro modelový rok 2019 připravil několik důležitých novinek v technice svých motocyklů s postranním vozíkem. Srdcem motocyklů značky Ural je i nadále vzduchem chlazený plochý dvouválec, ale v důkladně přepracované podobě, jejímž cílem je lepší chlazení a vyšší životnost.

Hlavní změny v oblasti hlav válců mají stát za zlepšením účinnosti spalování a následného odvodu výfukových plynů. K vylepšení zmíněného chlazení pak mají přispívat nová větší chladící žebra na válcích. V souvislosti s životností jsou pak zmiňovány nové písty, které jsou odlévány ze slitiny NASA388, tvořené hliníkem a křemíkem. Ty mají vynikat tepelnou odolností.

Další novinky se týkají úprav systému vstřikování paliva s cílem zlepšení odezvy na práci s plynovou rukojetí a úpravy se týkají i palivového čerpadla v nádrži a zlepšení regulace otáček na volnoběh. Mezi novinky, které souvisí s pohonnou jednotkou, pak patří i přepracovaný olejový okruh a větší olejová vana. Po všech provedených úpravách má dvouválec značky Ural i nadále objem 749 kubických centimetrů. Nejvyšší výkon 30,1 kW (41 k) při 5500  otáčkách za minutu a točivý moment 57 N.m při 4300 otáčkách za minutu zůstávají podle dostupných informací beze změny.

 

Irbitský motocyklový závod na podzim roku 2018 dokázal, že myslí na budoucnost motocyklů značky Ural, když byl představen prototyp s čistě elektrickým pohonem, který byl výsledkem spolupráce mezi mateřským podnikem, severoamerickým zastoupením značky a kalifornskými společnostmi ICG a Zero Motorcycles.

Základem prototypu se stal sériový model cT bez pohonu kola postranního vozíku, u nějž byla zachována konstrukce podvozku i typický vzhled včetně tvaru palivové nádrže. Původní pohonnou jednotku ovšem nahradil elektromotor s bateriemi od výrobce elektrických motocyklů Zero Motorcycles. Zástavbu elektrického pohonného ústrojí do podvozku motocyklu s postranním vozíkem provedla společnost ICG.

Elektrický prototyp byl osazen elektromotorem disponujícím výkonem 45 kW (61 k) a točivým momentem 110 N.m. Tyto hodnoty míří přímo k zadnímu kolu a potřebnou energii zajišťují baterie s kapacitou 19,5 kWh. Podle oficiálních materiálů je stroj osazen vestavěnou nabíječkou s výkonem 1,3 kW, umožňující ze severoamerické standardní sítě 115V/15A dobití na 95 % zhruba za 13 hodin.

Ural cT s elektromotorem a bateriemi má hmotnost 373 kg a pro srovnání lze zmínit, že sériový model cT se svým standardním dvouválcem má provozní hmotnost 337 kg. Při testech elektrického prototypu bylo dosaženo nejvyšší rychlosti 140 km/h, ale jako ideální vrchol je uváděno 105 km/h. Dojezd na jedno nabití má být kolem 165 km/h a při použití novějších baterií s kapacitou 21,6 kWh má být kolem 200 km.

 

Ural má od druhé poloviny devadesátých let dvacátého století oficiální zastoupení i na českém trhu prostřednictvím společnosti SovMotCentr, nabízející motocykly této značky s platnou homologací Evropské unie. V současnosti v nabídce této společnosti figuruje šest základních modelů motocyklů Ural, z nichž tři disponují uzávěrkou zapínatelným pohonem kola postranního vozíku.

Foto: Ural Motorcycles, Wheelsage.org

Ondřej Pavlůsek
Diskuze (0)

Doporučujeme