Na návštěvě udavačské obce: Vzpomínka nejen na zbrojovku
Kdo byl na vojně u řidičů, tomu určitě něco řekne Přelouč. Zbrojovka v tomto desetitisícovém městě u Pardubic totiž dělala generálky vétřiesek pro Československou lidovou armádu.
Do roku 1989 se obyvatelé Přelouče dělili na dvě velké skupiny: tesláky a zbrojováky. Část obyvatel pracovala ve zdejším Vojenském opravárenském podniku, lidově zvaném zbrojovka, kde se dělaly opravy vozidel Praga V3S pro vojáky. Druhá půlka Přeloučanů byla zaměstnaná ve zdejší Tesle, kde se vyráběla rádia a magnetofony.
V dobách dětských táborů organizovaných podniky spolu logicky držely děti zbrojováků pohromadě a tesláky to zase táhlo k dítkům z rodin z tohoto podniku. Rozdělení, kdo patří k jakému klanu, tak bylo jasně dané.
Výrobky Tesly Přelouč už dlouhé roky připomíná malé soukromé muzeum zřízené v prodejně elektrospotřebičů v Hálkově ulici. Zbrojovku, tedy Vojenský opravárenský podnik, a nejen ten, připomíná teď přes prázdniny dočasná výstava přeloučského městského muzea. Jmenuje se Z historie motorismu a motoristického sportu na Přeloučsku.
Proč udavačská?
V roce 1905 se Přeloučským zdálo, že auta a motocykly projíždí městem moc rychle. „Školní mládež byla poučena, jak se má poblíž těchto strojů chovat,“ popisuje ne úplně ideální počátky motorismu ve městě správce muzejních sbírek Matěj Pešta. Problém s rychlými auty řešila Přelouč dlouhé roky. Nepomohly ani cedule nabádající řidiče k pomalé jízdě. V roce 1927 proto město zakoupilo policistům stopky, aby mohli měřit rychlost.
Dodržování rychlostních limitů se před vynálezem radaru opravdu kontrolovalo stopkami. A ty se v Přelouči nebáli použít. Kdo jel přes město rychle, tedy překročil povolených 15 km/h, dostal pokutu. V roce 1928 vyšel v časopise Motor Revue článek o „udavačských obcích“, kde vybírají pokuty. Autor vyzýval čtenáře, aby v těchto obcích a městech nic nenakupovali. Vedle Přelouče se na tento seznam dostalo Nové Strašecí, Nový Bor, tehdy označený ještě německým jménem Haida, či Bílina nebo Benešov a dnes už zaniklá obec Německé Kralupy u Chomutova.
Do tisku se ale Přelouč kvůli problémům, které působila řidičům, dostala vícekrát. Dne 2. července 1987 přinesly Zemědělské noviny fotku dlouhé kolony aut u tamějšího přejezdu a položily si řečnickou otázku, o kolik peněz asi přijde naše národní hospodářství kvůli tomu, že tu musí auta denně takto stát.
Křížení tehdejší silnice I/33 s hlavní tratí od Prahy na Pardubice a Českou Třebovou se neobešlo bez dlouhého stání. Na to už si ostatně stěžovali za první republiky sedláci, kteří tu museli čekat se svými povozy plnými řepy, již vozili do cukrovaru. Problém se podařilo vyřešit až v roce 2004, kdy v srpnu začal řidičům sloužit nadjezd přes koleje. V místě bývalého přejezdu je dnes podchod pro pěší.
Zbrojovka
Už začátkem třicátých let se v Přelouči objevila obrněná auta. Tehdy ve městě stála jezdecká kasárna, nějaký čas tu ale vedle jezdců na koních pobývala i motorizovaná obrněná eskadrona. „Objevili se tady v roce 1933, víme, že tu byli ještě v roce 1935. Víc informací o nich nemáme,“ vysvětluje kurátor sbírky Pešta.
Po válce pak vzniká ve fabrice v Tovární ulici, kde už za Rakouska vyráběla firma Korbel a Svozil železné vozy, Automobilní zbrojnice. Tento název se používal až do roku 1953, kdy se podnik přejmenovává na Hlavní automobilní opravárenský závod. Název se párkrát ještě změnil, nakonec na Vojenský opravárenský podnik 081. Ten po revoluci začal skomírat. Zbrojovák Jaroslav Černý se ale rozhodl na tradici a zkušenosti navázat a založil firmu SVOS. Ta dnes vyrábí pancéřované dodávky a limuzíny. Prezidenti a králové řady zemí tedy jezdí v autech upravovaných právě v Přelouči.
Výstava v muzeu nepřipomíná jen práci, ale taky zábavu. Zbrojováci, a nejen oni, se angažovali v pořádání závodů. V Přelouči se tak v minulosti jela i plochá dráha.
A přeloučští motorkáři si dokonce zahráli ve filmu. V roce 1979 se účastnili natáčení snímku režiséra Karla Kachyni Lásky mezi kapkami deště. Hráli německé vojáky, kteří přijedou při okupaci na motocyklech. „Ten záběr, kde se mihnou, trvá pár vteřin, ale podle vzpomínek pamětníků se natáčelo dva dny, ubytování bylo v hotelu InterContinental a honorář byl tři stovky na osobu. To byly tehdy pěkné peníze,“ vypráví Matěj Pešta.
Četník z Přelouče
Přelouč je kromě zbrojovky známá také těm, kdo se zajímají o dabing. Z Přelouče pocházel herec František Filipovský, který propůjčil svůj hlas francouzskému herci Louisi de Funèsovi, známému třeba z filmu Četník ze Saint Tropez. Každý rok koncem září se do Přelouče sjíždí dabingoví herci, překladatelé, zvukaři a další osobnosti při příležitosti udílení Cen Františka Filipovského za dabing.
Přeloučské muzeum
Výstava o historii motorismu v Přelouči je otevřená až do 29. srpna. Přeloučské muzeum se nachází na Masarykově náměstí 26. Otevřeno má každý den kromě neděle. Ve všední dny od rána od osmi dle otevírací doby kulturních služeb čili v pondělí a ve středu do pěti, v úterý do čtyř a ve čtvrtek a pátek do tří hodin odpoledne. V sobotu pak od 8.30 do 11.
Plavební komora
Vodní motoristé bohužel znají Přelouč taky. Ta je totiž špuntem pro lodě. Od Přelouče se dá Labe splout až do Hamburku, obráceně je možné plout až za Pardubice. Přímo u města je ale řeka nesplavná. Roky se čeká na vybudování plavebního kanálu, který by obešel takzvané Labské hrčáky. Kvůli protestům ekologických aktivistů se zatím kanál nestaví. Protože se s ním ale počítá, tak například cyklostezka ze sousedních Břehů končí v půli cesty, kde by měl stát jednou most přes kanál.
Zdroj: Svět motorů
