TEST Na vlastní kůži: S Porsche za polárním kruhem

Jak už víte i z našich stránek, Porsche pořádá několikrát do roka pro své zákazníky nejrůznější řidičské kurzy. Jednou ze zastávek je také zimní dostaveníčko, kde se probírají snad všechny známé formy smyků, driftů, klouzání… A aby Porsche poučilo i novináře (a samozřejmě tím svůj program zviditelnilo), pozve občas také nějakého toho žurnalistu. Do Levi jsme vyrazili z Česka jen dva.

Za polárním kruhem jsem byl poprvé, třeskutá zima na nás ale naštěstí nečekala. Teploty do mínus patnácti nejsou ani pro středoevropského zimomřivce nic výjimečného (víkend před naší návštěvou se ale teploty pohybovaly kolem mínus čtyřiceti…), polární noc však v našich končinách nezažijete. A tak, když jsme kolem půl desáté ráno dorazili do obrovského ledového areálu, stále panovalo zvláštní přítmí. Modré oblohy jsme si pak užili zhruba do půl čtvrté.

Nejdřív nás čekalo nezbytné školení, bezpečnostní zásady, apod. Ano, určitě to bylo všechno hrozně důležité a já si to rád všechno vyposlechl, byla to ale jedna z nejdelších půlhodin v mém životě. Když jsem viděl všechny ty devětsetjedenáctky zarovnané před srubem, jak se jim kouřilo od výfuků, jakoby se nás už nemohly dočkat… Už abych byl za volantem!

Trvalo to strašně dlouho (to přece nemohlo být třicet minut), konečně si však „ladím“ sedačku v Porsche 911 Carrera S. Začínáme tedy relativně zvolna, postupem dne se však propracujeme až k modelu 911 Turbo S. A pořád budeme jezdit výhradně na ledu…

Teď se nám však parta instruktorů snaží vštípit základy skandinávského smyku s eskovou zadokolkou. Cvičení je to na první pohled docela jednoduché – krátká rovinka, pak za kuželkami ostře doprava, ťuknutí do brzd a hned doleva. A měli bychom vykroužit krásný a plynulý drift, který nás vrátí o 180 stupňů. No, měli bychom. Trvalo mi několik průjezdů, než jsem našel ideální úhel a správnou dávku plynu. Stačilo jenom trochu víc polechtat plyn a 911 se roztočila. I na zimních pneumatikách s hroty. Musel jsem si zvyknout, že největší práci udělá pouhé rozhození auta brzdou a volantem, tedy správný přenos hmotnosti. Plynu skoro nebylo třeba. A když, tak jen velmi decentně. Jako v rukavičkách.

Po skandinávských základech následoval přesun na další stanoviště, klasický kruh, kde se pilovalo zvládnutí driftu. Znovu jsem musel opatrně s plynem, hlavně v zárodku smyku. Od instruktora jsme také dostali tip, jak s driftem nejsnadněji začít – postupně zvyšovat rychlost a jakmile začne 911 klouzat ven, ťuknout do brzdy a pak už jenom korekce plynem. Zase mi samozřejmě nějakou dobu zabralo, než jsem všechny úkony zkombinoval tak, aby Porsche na zamrzlém ovále vzorně kroužilo. Nakonec se povedlo a já si své „vítězné“ kolečko s pusou od ucha k uchu užíval.

To už nás však instruktoři odveleli k třetímu cviku. V rozích čtvercové dráhy jsme znovu trénovali skandinávský smyk. Tady už záleželo na kompletním zvládnutí procedury, auto muselo být správně narovnané do další zatáčky. A pokud možno ještě trefit apex. Začíná přituhovat!

Moje snažení ovšem znovu přerušil pokyn z vysílačky, tentokrát se máme odebrat na oběd. To snad nemyslí vážně! Na oběd? Teď? Kdo by proboha chtěl jíst, když se jezdí s Porsche 911 na sněhu a ledu?

Dvě vs. čtyři

Tentokrát jsme ztratili skoro čtyřicet minut. Z drahocenného času, který jsme mohli věnovat daleko důležitějším věcem! Po této nekonečné a zbytečné prodlevě měníme zadokolky 911 Carrera S za „eska“ s pohonem všech kol. A míříme rovnou na jednu ze zakroucených tratí, s návrhem prý pomáhal Hermann Tilke. Tedy architekt, známý hlavně svou sterilizací závodních okruhů pro Formuli 1. Ve Finsku ale není co zkazit, na ledu a sněhu s Porsche 911… To se může trať klikatit jakkoli.

V prvních kolech mám navíc pocit, že trať může vést opravdu kamkoliv, Porsche 911 Carrera 4S ale jede pořád rovně. Instruktoři nás sice upozorňovali, že máme v podstatě zapomenout na vše, co jsme se učili se zadokolkou a na plyn tentokrát pořádně přitlačit, ale copak jsem Ester Ledecká? Abych jen tak vyměnil lyže za snowboard?

Chtělo to ještě hodně koleček, než jsem začal chápat, co se po mně chce. V tom ale další zpráva z vysílačky, že už čeká Nico Hülkenberg, který mě na sousední trati povozí v Porsche 918 Spyder. Samozřejmě, kdykoliv jindy mimořádně lákavá nabídka, ale to si mám teď sednout na místo spolujezdce? Když mi to za volantem čtyřkolky konečně trochu jde?

Dobře, svezení to bylo úžasné, Nico by si kromě F1 a čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans mohl střihnout klidně i rallye ve Švédsku, kromě toho mě 918 překvapila chytlavě syrovým charakterem, já už ale spěchám zpátky za volant 911 Carrera 4S. Abych aplikoval poznatky z Nicovy jízdy.

Na aplikaci ovšem nedošlo. Tedy se čtyřkolkovým „eskem“, na řadu totiž přichází 911 Turbo! Poněkud znervózním, výkon 397 kW a točivý moment 660 N.m vs. ledová trať… Znovu se speciálními zimními pneumatikami a pohonem všech kol, ale i tak!

O to víc mě pak jízda s Turbem překvapila. Točivého momentu je tolik, že je vlastně celkem jedno, jak do zatáčky najedu, stačí přidat plyn a čtyři kola mě vytáhnout prakticky z jakékoliv situace. Jenom brzdný bod není dobré minout. To se pak ve vysílačce ozve strohé „Cayenne situation“, všechny 911 Turbo zastaví a na trať se vydá SUV, vytáhnout nešťastníka zapíchnutého do sněhové bariéry. Všude kolem je naštěstí jemný prašan, takže žádné škody nevznikají. Stačí jenom auto „odsněžit“ a znovu se jezdí!

Jenže, půlhodinka vyčleněná pro 911 Turbo zase rychle utekla a my už míříme za poslední výměnou vozů. U srubu na nás čeká třešnička, 911 Turbo S. Tedy 427 kW, 750 N.m a na stovku za 2,9 s. To už by bylo i na severské zimní obutí přece jenom moc, všechny 911 Turbo S tak Porsche obulo do „nelegálních“ pneumatik s vyššími hroty (4 mm místo 1,5 mm), na jednom kole je navíc těchto drapáků násobně víc než u povolené, silniční verze. Rozdíl to je obrovský, 911 Turbo S snad při akceleraci vykusuje led! Trakce je neskutečná, zrychlení fenomenální. Pro dovádění se silnějším Turbem vybrali instruktoři nejdelší trať, zhruba sedmikilometrovou, našlo se i pár rychlejších zatáček a delší rovinky. Proti důsledně zakrouceným drahám se samými vracečkami velká změna.

A nekonečně zábavná! Jakmile jsem začal pneumatikám důvěřovat, dovolil jsem si i rychlejší průjezdy. Hlavně svižná pasáž zakončená delším obloukem s výjezdem na rovinku, to bylo… Nepopsatelné! Porsche fungovalo naprosto precizně, až mi přišlo, že plynulý drift s tímto obutím a takovou výkonovou rezervou musí zvládnout každý. Zcela vážně. Zatímco se zadolkou 911 Carrera S jsem se dopoledne docela trápil a kolem plynu chodil po špičkách, tady stačí zvolit rozumnou nájezdovou rychlost, zatočit volantem, šlápnout na plyn a už se driftuje! Přirozeně, lehce, jako nic. Pak samozřejmě přichází vyšší dívčí, kdy se snažím projet oblouk ne jen na efekt, ale také co nejrychleji. Mimo jiné tedy co nejblíž sněhové bariéře a hned, jak to jde, pryč ze zatáčky. Můžu vám říct, že když se mi povedlo třeba po zmíněné delší rovince trefit brzdný bod i apex a vykroužit vzorný kontrolovaný smyk, bylo to jako… Napadá mě přirovnání k (řidičskému) orgasmu. Trochu laciné, přiznávám, ale úplně přesné!

To už však na zimní areál rychle padá tma a my se vracíme do naší srubové základny.

Do Finska!

Za dobu svého automobilového novinaření mám za sebou hodně služebních cest, Porsche Driving Experience Winter za severním polárním kruhem ve finském Levi byl ale zatím suverénně největší zážitek. Hlavně poslední půlhodinka s 911 Turbo S a speciálními zimními pneumatikami… Z toho budu žít ještě hodně dlouho.

Jak jsem napsal na začátku, Porsche pořádá tato řidičská školení primárně pro své zákazníky. Takový pětidenní finský výlet (z toho se tři dny jezdí, my měli program zhuštěný do jednoho dne) přijde minimálně na pět tisíc euro, tedy nějakých 135.000 korun. Málo to není, nebudete ale litovat jediné koruny!