Navštívili jsme továrnu Rudé vlajky. Osmiválcová limuzína komunistické smetánky míří i do Česka
Výrobce luxusních čínských limuzín se poslední roky vrhl také do civilnějších aut, která exportuje i k nám. Minulý měsíc jsme přijali pozvání do domovského města nejstarší tamní automobilky, kterému se přezdívá čínský Detroit.
Do Česka se loni vrhla opravdu spousta nových automobilek z Číny. U většiny také platí, že jsou nové, ostatně většina začala vyrábět auta až po roce 2000. V tom se dost odlišuje Hongqi, které je nejstarší čínskou značkou a věkem může konkurovat korejským nebo japonským automobilkám. Do domovského města výrobce čínských vládních vozidel jsem se vydal s českým importérem.
Pro pochopení této značky je ale nutné zopakovat trochu z historie. Automobilka FAW, neboli First Automobile Works (v překladu První automobilka), vyrobila první osobní auto v roce 1958 a dostalo jméno Dongfeng. To vybral sám Mao Ce-tung a v překladu znamená východní vítr, což pochází ze sloganu „Východní vítr zvítězí nad západním“, význam si asi snadno domyslíte. Tento Dongfeng ovšem nemá nic společného s automobilkou Second Automobile Works (Druhá automobilka), která se v roce 1987 přejmenovala právě na Dongfeng. Ta mimochodem své jméno vysvětluje jako „vítr východních inovací“.
Prvního Dongfengu se vyrobilo jen asi 20 až 30 kusů mezi roky 1958 a 1961, některé údajně byly jen upravené Simcy Vedette, kterou se FAW tehdy „inspirovalo“. Mnohem úspěšnější byl následující model, který se také poprvé ukázal v roce 1958. V průběhu 50. let si Mao Ce-tung přál, aby státnické limuzíny sovětského původu byly nahrazeny domácím produktem. Toho se FAW chopilo a připravilo pro něj vlastní limuzínu Hongqi, neboli Rudá vlajka.
Tvorba prvního kusu Dongfeng dost připomíná. Aby se vše stihlo ve slíbený termín, „vypůjčili“ si technici FAW od Jilinské univerzity Chrysler Imperial. Vůz rozebrali a znovu jej složili trochu upravený přidáním designových prvků inspirovaných čínskou estetikou a ten vedení země odprezentovali. Následovalo několik dalších prototypů, které už vznikly přímo v automobilce, a od roku 1959 se Hongqi CA72 vyrábělo sériově.
I to ovšem znamenalo dost malé množství, protože CA72 bylo vyhrazeno nejvyšším představitelům komunistické strany Číny. Tomu odpovídalo i vzhledem, který se inspiroval v Americe i Sovětském svazu, ale doplnil jej spoustou čínských prvků. Zejména onou rudou vlajkou na přídi a kapotě, ale také pěti rudými vlaječkami na blatnících. Na zádi byl nápis Hongqi ve znacích, napsaný rukou Mao Ce-tunga. Totožnou formu loga Hongqi na domácím trhu mimochodem používá dodnes.
Stranická limuzína s osmiválcem se v různých délkách karoserie a také jako otevřené přehlídkové auto vyráběla až do roku 1981, dohromady jich bylo asi 1100. To zahrnuje jak původní CA72, tak nástupnickou CA770, která na jejím základě vznikla. Vyrobilo se ale také pár kusů kombíku, pohřebního vozu, sanitky nebo pick-upu a kusově se auto v nějaké formě údajně produkovalo až do začátku 90. let.
Západní spojka
V roce 1991 ale konečně přišel zcela nový model pod nepříliš chytlavým názvem Hongqi CA7225LH. Pod tím se ukrývá lokálně vyráběná verze Audi 100 třetí generace. I ta vznikala vedle běžné verze jako prodloužená limuzína, kombík, pick-up nebo jako otevřená limuzína pro přehlídky, a to až do roku 2005. Ve stejnou dobu se ale vyrábělo také Hongqi založené na americkém Lincolnu Town Car.
Po konci obou bylo v roce 2006 následováno modelem založeným na Toyotě Crown Majesta čtvrté generace. I tato auta byla určena primárně pro politiky a úředníky, teď už ale ve vyšších počtech než u starších limuzín. Poprvé si Hongqi mohli koupit i civilisté, jenže Hongqi vzhledem k zaměření nemělo žádné běžné dealery, tudíž prodeje byly mizivé.
Ostatně když jsem ještě v polovině minulé dekády v Číně žil, většina Hongqi měla vládní poznávací značky a můj pokus si auto vyfotit často skončil křikem ochranky. Naopak nejvyšší státní činitelé už v 90. letech přesedli do zahraničních vozů, protože Hongqi už dlouhou dobu nevyrábělo nic opravdu reprezentativního.
To se změnilo v roce 2005 s konceptem Hongqi HQE. Obrovská ručně vyráběná limuzína s dvanáctiválcem se designově vrátila k původnímu Hongqi. Po sérii prototypů se auto opravdu dostalo do sériové výroby počátkem minulé dekády a v několika délkách karoserie se vyrábí dodnes, opět i s otevřenou verzí. Tento vůz s dvanáctiválcem si nikdo jiný než nejvyšší vedení země nepořídí.
Prodeje nižších řad Hongqi byly až do roku 2013 naprosto minimální a způsob fungování značky větším prodejům moc nepřál. V roce 2013 uvedené Hongqi H7, opět založené na Toyotě Crown Majesta, už bylo určené i pro širší publikum a vznikla i základní distribuční síť. Velké prodeje ale automobilka, viděná čínským lidem jako zkostnatělá značka politiků, nezaznamenala.
To se mělo změnit v roce 2018, kdy Hongqi přišlo s novou strategií. Ta měla ze značky udělat mnohem masovějšího výrobce, který bude konkurovat vozům více cenových kategorií a zaměří se také na export. Vedle vrcholné série limuzín se tak FAW pustilo i do mnohem levnějších vozů. Tato strategie se vyplatila, protože ze 33.000 prodaných Hongqi v roce 2018 jich už o čtyři roky později bylo přes 300.000.
Vlajky všude
Dobře je to vidět v severočínském městě Changchun, kde automobilka sídlí a kde jsem koncem dubna přistál spolu se zástupci slovenské firmy Plastonic, která Hongqi do Česka dováží. Už na letišti mě překvapila dlouhá řada taxíků, kterou tvořily převážně elektrické Hongqi E-QM5. V celém městě jsou ale různé vozy Hongqi snad častější než škodovky v Boleslavi. A to včetně mnoha maskovaných prototypů prohánějících se ulicemi.
Dnes má Hongqi vrcholnou sérii nazvanou Golden Sunflower (Zlatá slunečnice), kam patří ony „vládní“ vozy – limuzíny Guoli a Guoya, SUV Guoyao a minibus Guoyue. Pod tím je řada Hongqi Tiangong (Nebeský palác), která se zaměřuje na vyspělé elektromobily. Tím nejdůležitějším je značka označována jen Hongqi, kam se řadí prémiověji laděné spalovací i elektrifikované vozy, ale také levné modely, jako třeba taxík E-QM5.
Pár čínských automobilek už jsem navštívil, Hongqi je však tou první echt státní. Tedy že spadá přímo pod centrální čínskou vládu v Pekingu a ne pod některou z provincií nebo měst jako většina ostatních. Tyto opravdu státní automobilky jsou dnes jen tři – FAW, Dongfeng a Changan.
Dojem ze zkostnatělé automobilky rozbíjí návštěva vývojového centra, kde nás ale Hongqi nenechalo fotit ani natáčet. Hned v první hale je totiž pod střechou asi 500 metrů dlouhý kus dálnice s šesti pruhy. V plně uzavřeném prostoru automobilka testuje autonomní funkce a může zde simulovat různé typy světla, mlhu i velmi silný déšť, což nám také jeden technik s ovládacím tabletem v ruce předvedl.
Ve vedlejší hale je zase akustická komora, kde se zkouší hlučnost nových vozů. Ne odhlučnění interiéru, ale zvuk, který vydávají venku. Opět jde o velikou halu, Hongqi zde totiž musí testovat i minibusy, kompletně izolovanou od okolí protihlukovými prvky na stěnách. Když jsou zavřené dveře, ambientní hluk je zde prý jen kolem 10 dB.
Značka také v minulé dekádě zaměstnala Gilese Taylora, který předtím vedl designové oddělení Rolls-Royce. Brit je dnes zodpovědný za všechny nové modely Hongqi, i když u některých modelů najdete také jméno českého designéra Vojtěcha Stránského.
Ve stopách prezidenta
Hned další zastávka ale trochu bortí novou image značky. V obrovském sídle FAW kousek od vývojového centra naši skupinku čínští průvodci vítají ve velikém proskleném nádvoří. Visí zde obrovské fotky současného čínského prezidenta Xi Jinpinga a ještě větší plakáty s jeho výroky. Ostatně už nad vchodem do budovy nás vítal jeden takový budovatelský nápis: „Vysoko držet prapor reformy a inovací, nezklamat důvěru a usilovat o prvenství; v rámci velkolepé cesty prosazování modernizace čínského typu se ze všech sil snažit napsat novou kapitolu vysoce kvalitního rozvoje společnosti China FAW.“
V nádvoří si pod plakátem strýčka Xi a jeho výrokem „Musíme pevně držet klíčové základní technologie ve vlastních rukou, musíme pozvednout naše národní automobilové značky a musíme se snažit stát se špičkou světového automobilového průmyslu“ můžeme prohlédnout současnou produkci Hongqi. Právě Xi zavedl nová pravidla pro vozidla používaná vládními činiteli, kteří od poloviny minulé dekády musí používat auta lokálních značek. Sám jako první státník začal používat Hongqi i na cestách do zahraničí, flotila velkých limuzín tak létá společně s ním.
Vedle běžných modelů je na nádvoří také koncept supersportu Silk-FAW Hongqi S9. Plug-in hybridní vůz s designem od Waltera de Silvy má dvakrát přeplňovaný osmiválec doplněný o tři elektromotory a kombinovaný výkon 1 MW. Mezi roky 2021 a 2023 údajně vzniklo 99 kusů, které se částečně vyráběly v italském Reggio Emilia.
Hned vedle stojí sedan Hongqi H5 s vodíkovým pohonem, který si podle cedule automobilka vypůjčila z Toyoty Mirai. S japonskou značkou má ostatně společný podnik, ve kterém vznikají modely Toyoty pro čínský trh. Vodíková verze se nikdy do prodeje nedostala, flotila těchto vozů ale sloužila při poslední čínské olympiádě. Nezapomíná se ani na historii, a tak zde stojí také zrenovovaný kousek starého Hongqi CA770 v prodloužené verzi a také nákladní Jiefang CA-10. To byl první produkt FAW (1956) a také první nákladní vůz postavený v Čínské lidové republice, ačkoliv šlo o kopii sovětského ZIS-150.
Vedle výstavky propagandistických plakátů, které nejspíše nebyly myšleny ironicky, jsou vystaveny také všechny čtyři kusy vozů ze série Golden Sunflower, což mi dalo vzácnou příležitost si je pořádně prolézt. Na autosalonech sice bývají vystavená také, ale nedovoluje se do nich sedat.
Rolls-Royce v čínském stylu
Zde mě šéf Plastonicu Branislav Kocper překvapil informací, že vůz Hongqi Guoya má namířeno do Česka. Prodávat se má už letos a v Praze by dokonce měl vzniknout jeden separátní showroom jen pro něj. Nepůjde o levnou záležitost, odhad ceny je podle Kocpera kolem sedmi milionů korun bez daně. Zároveň je mu ale jasné, že se prodají jednotky kusů. Pro Hongqi půjde spíše o marketing a upozornění na značku než prodejní trhák. Ostatně i v Číně se jich loni prodalo jen 192, a to zde stojí „jen“ 4,3 milionu korun.
Co za to člověk dostane? Auto dlouhé přes 5,3 metru a ve srovnání s větším Guoli modernější design z pera Gilese Taylora, s mohutnou maskou a dokonce soškou s rudými křídly. Pod dlouhou kapotou je čtyřlitrový vidlicový osmiválec FAW se dvěma turby o výkonu 350 kW. Doplněn je o klasický hybridní systém, tedy bez externího dobíjení, který kombinovaný výkon posouvá na 430 kW. Na všechna kola jej přenáší osmistupňový automat od ZF, auto má vzduchový podvozek, natáčení zadních kol a na stovku se dostane za 4,3 sekundy.
Interiér se nevydal cestou Rollsu se spoustou tlačítek, ale spíše vyznává moderní čínský styl. I zde tedy dominuje veliká obrazovka uprostřed s pár tlačítky na středovém tunelu. Zpracování i materiály působí hodnotně, sedačky jsou pohodlné a nechybí ani pořádně chlupaté koberečky. Od západní konkurence sérii Guoya odlišuje využití čínských motivů v interiéru, což naživo působí opravdu hezky. Vzadu je samozřejmě spousta místa na nohy a dvě veliká kapitánská křesla.
Téměř šest metrů dlouhé Guoli už má tradiční design exteriéru a také mnohem více tlačítek uvnitř. Rozložením trochu připomíná vozy BMW, včetně ovladače iDrive. Vystavený kus má trochu divokou kombinaci zelené, fialové a béžové kůže, na druhou stranu něco takového se nezřídka objevuje i ve vozech Rolls-Royce. Prioritou je zde samozřejmě prostor na zadních sedačkách, kde to opět britský luxus nápadně připomíná.
Podobné je to i ve velikém SUV Guoyao, které měří téměř 5,7 metru a pod kapotou má stejný osmiválec se dvěma turby. Vzadu jsou dvě kapitánská křesla a kufr je od kabiny oddělen napevno připevněným platem. Nezvyklým modelem v nabídce podobné značky je minibus Guoyue, který vypadá jako většina podobných asijských busíků, tento se ale odlišuje obrovskou chromovanou maskou. Pohon zajišťuje vidlicový přeplňovaný šestiválec o výkonu 215 kW a uvnitř má většina cestujících masivní kapitánské křeslo, vepředu i s dřevěnými pracovními stolečky.
Prostor pro zlepšení
Že Hongqi zatím nemá moc zkušeností s podobnými prezentacemi pro zahraniční média, je zjevné z mnoha zmatků během dne a nedodržení slíbeného programu. Na testovacím polygonu jsme si tak stihli vyzkoušet jen dvě auta. Stály zde i prototypy nového a zatím nepojmenovaného „globálního SUV“, které jsme si podle původních plánů mohli vyzkoušet, nakonec z toho sešlo. Z designu je ale zjevné, že jde o upravenou verzi Leapmotoru B10, Hongqi totiž loni zahájilo spolupráci s čínským startupem, což možná povede i k evropské produkci.
Z připravených aut mi Hongqi jako první dalo klíčky právě k E-QM5, které se neplánuje vyvážet do Evropy. Míří tedy krom Číny pouze na rozvojové trhy a kousek, který jsem dostal, byl exportní verzí s volantem vpravo. Že je rozhodnutí jej v Evropě vynechat rozumné, jsem pochopil po prvních pár metrech. Elektrický vůz s výkonem 114 kW na sešlápnutí plynu reaguje s ochotou fabie MPI a jeho zátah může konkurovat Dacii Spring.
A když už se rozjede, tak naprosto šokuje absolutní směrovou nestabilitou. Dlouho jsem nezažil auto, ve kterém je tak náročné jet rovně. Nejenže je přední náprava nejspíše z másla, řízení má přesnost horší než moje 50 let stará Toyota, na kterou se mi nedaří sehnat náhradní čepy řízení. Při 100 km/h už jsem si nebyl jistý, jestli se trefím mezi kužely na konci, a v zatáčce jsem si radši pořádně přibrzdil. Když se kolega Jan Matoušek rozjel až na 140 km/h, měli jsme všichni v kabině opravdu strach, auto totiž vlálo po silnici jako při tornádu. Situaci nepomáhají ani vyloženě chabé brzdy.
Proto bylo úlevou vidět, že vozy pro Evropu jsou naladěny velmi výrazně lépe. Následoval totiž model EHS5 ze série Tiangong, který působil jako skok o sto let. Elektromobil s 800V architekturou, 111kWh baterií a výkonem až 455 kW totiž při krátkém seznámení působil jako příjemně naladěné auto s komfortním a stabilním podvozkem, skvělou dynamikou a slušným odhlučněním. Už dříve jsem si krátce projel i spalovací HS3, které mi také přišlo jako slušně naladěné auto.
Prezentaci na autosalonu Hongqi celou věnovalo exportním trhům a velkou část odprezentoval Giles Taylor. Opře se přitom o techniku Leapmotoru a první globální SUV bude brzy následovat spousta dalších modelů. Hongqi chce v Evropě do roku 2028 uvést 15 nových NEV modelů, což znamená elektromobily, plug-in hybridy a sériové hybridy.
Zdroj: Autorský článek, zdroj foto: autor, zdroj videa: Hongqi
