Nezvyklé startování vozů již zaniklé značky nebylo jen pro parádu. Pravý význam zná jen málokdo
Automobilka Saab oficiálně zavřela své brány v roce 2016. S jejími produkty se však stále můžete setkat. Saaby měly vždy celou řadu zvláštností. Jednou z nich je nezvyklé umístění spínací skříňky.
Vozy již zaniklé automobilky Saab (letecká továrna stále existuje, když nabízí třeba i u nás provozované nadzvukové stroje JAS 39 Gripen) mají v našich končinách dodnes pověst výlučného zboží a avantgardy. Zmíněné má svůj prapůvod v socialismu v Československu. Saaby se tehdy do ČSSR dovážely, byť je bylo možné koupit jen prostřednictvím Tuzexu (zkratka pro tuzemský export – obchod se západním zbožím, případně tuzemským vyšší kvality). Saaby se záhy staly velmi oblíbenými auty umělců, architektů, lékařů a dalších prominentů. Naopak třeba veksláci, případně nepoctiví prodejci nedostatkového zboží (řezníci, zelináři či pumpaři) dávali přednost vozům jiných značek (například Chrysler 180).
Čím byly saaby tak výlučné? Třeba koncepcí s podélně uloženým motorem v přídi, převodovkou pod motorem (přenos hnací síly z klikového hřídele na hnací hřídel převodovky řetězem) a pohonem přední nápravy. Dále také důrazem na pasivní i aktivní bezpečnost či zajímavým vzhledem. A také dalšími nezvyklými technickými řešeními.
K nim patří právě umístění spínací skříňky, tedy systému, jímž se auto uvádí do chodu. Nejde jen o startování motoru, ale také o zapínání elektriky. Naprostá většina osobních aut měla a má spínací skříňku buď na sloupku volantu vpravo, nebo na palubní desce. Příkladem druhého jmenovaného řešení jsou třeba starší vozy značky Audi (80, 90, 100, 200, V8) nebo firmy Porsche, jehož některé modely dostaly spínací skříňku z tradicionalistických důvodů vlevo. Zde ji mají umístěnou i moderní modely 911 nebo panamera.
Mezi sedadly
U saabů je ale spínací skříňka umístěna nikoliv na palubní desce, ale mnohem hlouběji v kabině, a sice na středovém tunelu. Tedy mezi předními sedadly za řadicí pákou nebo voličem samočinné převodovky. Nezvyklé umístění přišlo poprvé v Saabu 99. Starší modely 92–96, případně kupé sonett, měly spínačku normálně na palubní desce.
Obvykle se jako důvod umístění spínací skříňky na středovém tunelu uvádí snaha nabídnout více bezpečnosti pro řidičovy nohy. Trčící klíček ze spínačky na sloupku volantu je zejména pro pravé koleno řidiče při čelním nárazu velmi nebezpečný. A tedy zvyšuje riziko vážného zranění. Pravý důvod, proč Saab přemístil spínací skříňku na středový tunel, je ale jiný. Nešlo ani tak o bezpečnost jako spíš o peníze. Jinak řečeno, hlavním motivem byla ekonomická stránka celé věci.
Tolik peněz nemáme
Když se vývoj přelomového Saabu 99 blížil ke svému konci, vstoupil v USA, které bylo pro Saab velmi důležitým trhem, požadavek, že každé nové auto musí být vybaveno zámkem řízení (volantu). Šlo o snahu ztížit zcizení vozidel, která tehdy přirozeně neměla žádnou elektronickou ochranu, jakou je imobilizér nebo alarm systém. Když už lapka překonal zamčené dveře a dostal se do kabiny, k tomu, aby s vozem odjel, musel ještě odemknout volant.
Problém byl v tom, že Švédové s tímto požadavkem při vývoji řady 99 nepočítali, a tak auto vyvíjeli bez uzamykatelného řízení (volantu). Nabídnout jeho zámek u již v podstatě hotového auta, vyvinutého původně bez něj, by ale znamenalo kompletně předělat sloupek řízení. A to se ukázalo jako příliš drahé. Saab, který celé roky bojoval s financemi, což nakonec vyústilo v jeho pád, si nákladnou konstrukční změnu u již hotového produktu nemohl dovolit.
Vznikla však myšlenka, že místo řízení může být uzamykatelná řadicí páka, s čímž americká legislativa souhlasila. Bylo tedy rozhodnuto přesunout spínací skříňku za řadicí páku, přičemž mechanismus byl v Saabu 99 udělaný tak, že vyjmout klíč ze spínačky bylo možné pouze v poloze označené L (lock) a zároveň při zařazení zpátečky. A tu naopak nelze vyřadit, dokud nezasunete klíč do spínací skříňky a neotočíte jím do polohy G (odpovídá první poloze u konvenční spínací skříňky). Uvedené řešení bylo levnější a v konečném důsledku dokonce efektivnější než předělávání sloupku volantu kvůli jeho zamykání. Postupem doby se celého řešení chytil marketing, který to dále opepřil slovy o vyšší bezpečnosti pro řidičovo koleno, čehož využili novináři, kteří to píší dodnes, byť to vůbec nebyl ten hlavní důvod.
Časem se nezvyklé řešení stalo jedním ze symbolů výlučnosti vozů značky Saab a bylo použito i na modernějších nástupcích, včetně těch, které už používají elektronický klíč (v podstatě ovladač), což se týká druhé generace modelu 9-3. U něj se polohy označovaly lock, off, on a startování motoru. U samočinné převodovky bylo možné ovladač vyjmout pouze s voličem v parkovací poloze (P). Na posledním Saabu 9-5 z roku 2010 zbylo na původním místě spínačky pouze tlačítko pro spouštění/vypínání motoru.
Výjimku z moderních saabů představoval typ 9000, jehož podlahová plošina byla unifikovaná s vozy Fiat Croma, Lancia Thema a Alfa Romeo 164. Ačkoliv šli záhy po zahájení projektu Tipo4 Italové a Švédové v mnohém vlastní cestou, umístění spínací skříňky zůstalo na 9000 „po italsku“ na sloupku volantu. Zajímavé je, že druhá generace řady 900 měla techniku spřízněnou s Opelem Vectra A, avšak spínací skříňku Švédové umístili opět za řadicí páku, na rozdíl od vectry, kde byla na obvyklém místě.
Zdroj: kniha Saab 99/900 Story, Wikipedie, Foto: archiv Světa motorů, Auto.cz a Saab
