TEST Nissan Note 1,6 - Zlatá střední cesta

Nissan nedlouho po propojení s Renaultem a radikální změně image zašlapal památku na doby konzervativního designu hluboko do prachu. Nové modely poutají pozornost zákazníků na extravagantní kabát, pod kterým ovšem nechybí vyspělá technika. Po stylotvorném Muranu Evropa dlouho žádný nový model neviděla, proto je novinka jménem Note vítána s mimořádnou zvědavostí. Nissan si na chvíli půjčil průkopnické kladívko a do pomalu se etablující kategorie mikrovanů vstupuje jako první s výrazným sportovním nádechem. Jestli je to správná cesta, se pokusíme zjistit v pravidelném testu.

Nissan Note

vznikl v rámci úzké spolupráce mezi renaultem a nissanem s využitím komponentů sesterského Renaultu Moduse. Proti hravě roztomilému Francouzovi obdržel evropský Japonec především střízlivější linie a také porci milimetrů navíc – do délky 291 a do rozvoru 118 mm. Motorová paleta Note oželela základní zážehovou dvanáctistovku, ačkoliv je Nissan překvapivě o 150 kg lehčí. Ostatní motorizace si takřka odpovídají, v případě zážehových se ovšem nejedná o identické motory – oba výrobci si montují svoje. Note tvoří konzervativnější, prostornější a sportovněji laděnou alternativu menšího Moduse.

Vybírali jsme

z celkem čtyř motorů a tří úrovní výbavy. Kromě naší šestnáctistovky lze volit celkově nejlevnější čtrnáctistovku 65 kW (-25 tisíc) a turbodiesel 1,5 dCi ve dvou výkonových variantách 50 a 63 kW (+25 a +48 tisíc). Výhradně k benzínové šestnáctistovce je k mání čtyřstupňový automat za 25 tisíc.

Místo našeho špičkového provedení Tekna lze ušetřit padesát tisíc prostřední volbou Acenta, případně se lze spokojit se základem Visia, který ovšem nabízí pouze slabší zážehovou i vznětovou jednotku. Cena proti Acenta potom klesne o 45 tisíc až na výborných 349.900,-, ovšem za cenu ztráty klimatizace, dvou airbagů, většiny variabilních a komfortních prvků, palubního počítače, rádia a větší části elektrických ovladačů.

Dle našeho názoru roste cena vyšších verzí citelně pomaleji, než seznam standardní výbavy, proto se nám zdá vrcholné provedení také nejvýhodnější, ač do něj naopak nelze volit slabší vznětovou ani zážehovou jednotku.

První pohled

nalézá hrany, neobvykle prolnuté křivky a neokoukané detaily. Karoserie velmi dobře vyplňuje obestavěný prostor a její průřez nejen vypadá, ale i skutečně je téměř čtvercový. Jednoprostorové řešení díky mírnějšímu sklonu kapoty a osobitě řešené přídi působí od pohledu dvouprostorově a menší Mikře podobná příď je k nepřehlédnutí. Nechybí obligátní svítící slzy na horním okraji krycích skel světlometů a neobvyklý tvar střechy á la Fiat Panda způsobuje, že Note vypadá z každého zorného úhlu trochu jinak. Příjemný pohled dotváří geometrická záď s koncovými světly přesahujícími na střechu a souměrně umístěnými mandlovými světly třetí brzdovky a mlhovky. 2,6 m rozvoru ke čtyřmetrové celkové délce posunulo kola fakticky do úplných rohů karoserie, totéž platí i pro jejich rozchod; Note kromě příjemného estetična také působí neobvykle dynamicky.

Otevíráme

nissan testy nizsistredni vysoké a lehce chodící dveře a nahlížíme do elegantního a nekřiklavého prostoru, vyvedeného v kombinaci příjemně vypadajících i působících plastů, kombinovaného čalounění z kůže a látky a několika nepřehnaných sportovních doplňků. Vše je do detailu stylově sjednoceno a zejména tvar sedadel a volantu naznačuje, že zde se o sportu nemusí jen mluvit. První dojem je uměřeně elegantní, decentně podtržený sportovní linkou; vrcholnému provedení Tekna bychom vzhledem k sumám, obvyklým u konkurence, hádali vyšší základní cenu, než 465 tisíc, a jsme příjemně překvapeni.

Uvnitř

čeká plnohodnotný a nadstandardně variabilní prostor pro pět cestujících s uspokojivým množstvím odkládacích prostor. Je srovnatelný s prakticky stejně rozměrnou Merivou, ovšem nabízí snad ještě větší rozsah posuvné zadní lavice a zejména lépe vyřešený dvouvrstvý zavazadelník. Při odsunutém sedáku vzadu vládnou prostorové poměry luxusní limuzíny, přičemž nechybí ani zvlášť sklopná opěradla s loketní opěrkou, zatmavená boční okna, individuální čtecí lampičky a výklopné stolky. Pokud nemají řidič se spolujezdcem zrovna sedadla na doraz, lze si vzadu natáhnout nohy. Pokud mají, pořád ještě zbývá bohatý dostatek centimetrů pro kolena.

nissan testy nizsistredni Vpředu již takové nadšení nevládne – prostoru je sice pořád hojný dostatek (ovšem už nikoliv nadbytek), ale urostlý řidič (186 cm) si nenajde ideální polohu k sezení kvůli vysokému sedáku, příliš blízko umístěných pedálům a chybějící podélné nastavitelnosti sloupku řízení. Pokud je zvyklý řídit s pokrčenými pažemi, musí se přisunout blízko k palubní desce a dostane se pravým stehnem do konfliktu s velkým volantem, středovou konzolí a tuhou bočnicí sedáku, jehož výsledkem je po dvou hodinách jízdy rozbolavělá noha. O deset a více centimetrů nižší postavy si naopak užívají téměř ideální polohy, útlé ženské dlaně ovšem mají problém obejmout tlustý věnec volantu a majitelům poněkud kratších stehen také nemusí vyhovovat dlouhý sedák.

Ergonomie

odpovídá moderním standardům, žádný ovládací prvek není třeba dlouze hledat, nezapomnělo se ani na trojblik, avšak levé páčce by slušela výraznější aretace první polohy k jeho aktivaci. Spíše estetické než praktické je rozložení ovládacích prvků na středové konzole, zejména orientace v řadách shodných tlačítek rádia není vůbec jednoduchá. Výhrady máme k utopenému ovládacímu panelu automatické klimatizace a lesklému povrchu tlačítek a displeje. Prakticky mimo zorné pole je pak nenápadné tlačítko varovných blikačů.

Výhled

je mezi dnešní konkurencí průměrný, tzn. šikmo vpřed silně omezený tlustými sloupky, do boků solidní a vzad nedostatečný, do jisté míry zlepšený velkými a účinnými zpětnými zrcátky. Nečekaně užitečné jsou výše zmíněné slzy na krycích sklech reflektorů, které pomáhají odhadovat přední konec vozu. Manévrování ve stísněných prostorách komplikuje pouze mlhavé povědomí o zadním okraji karoserie, na obrubníky po stranách je ze zvýšené sedačky naopak vidět solidně a krásná 16“ kola jsou v relativním bezpečí. Bohužel se nedostalo na jednodílné stěrače, naopak příjemně překvapila svítivost velkých parabol s klasickými „há-čtyřkami“. Oceňujeme solidní čitelnost jednoduchého přístrojového štítu, i jeho neoslňující měkké podsvětlení.

Startujeme

nissan testy nizsistredni a přichází další příjemné překvapení – místo hučivé disharmonie mechanických ruchů, důvěrně známé majitelům mnoha evropských čtyřválců, se ozývá pouze tiché, libozvučné pobrumlávání. Protúrování také není modernímu motoru proti srsti a s basovým podkreslením sportovně laděného sání letí do otáček ochotně a bez zádrhelů. Jeho utlumení ve všech pracovních režimech je v rámci třídy velmi dobré a významně zlepšuje komfort cestování.

Rozjezd

Příjemnou dvoumateriálovou řadící pákou zasouváme po nepříliš exaktní, trochu gumové dráze jedničku, pouštíme spojku a napoprvé zhasíná motor. Spojka totiž zabírá již kousek nad podlahou a ještě k tomu na velmi krátké dráze. Na druhý pokus si tedy dáváme větší pozor, ovšem dokonalého soužití a zcela hladkého přeřazování jsme nedosáhli ani po týdenním zvykání. Precizní motor poskytuje – opět narozdíl od evropské školy – dostatek síly již ve spodní třetině otáček, a tak se lze např. ve městě bez omezení komfortu trvale pohybovat mezi dvěma a třemi tisíci otáček, řadit pětku již při padesátce a dosahovat průměrné spotřeby kolem 7 l/100 km.

Sport

Při potřebě bleskově vyrazit razantně podřazujeme o dva stupně bez sebemenšího protestu dostatečně synchronizované převodovky, posouváme otáčky do oblasti vrcholného kroutícího momentu kolem čtyř a půl tisíce otáček a vůz vyráží s překvapující výbušností vpřed za elektrizujícího zvukového doprovodu. Síla a projev motoru je v dnešní době přísných emisních restrikcí příjemným osvěžením a umožňuje překvapivě sportovní svezení. Průměrná spotřeba nevyšplhá přes 9 l/100 km ani při opravdu častých výletech k červenému poli otáčkoměru.

Jízda

nissan testy nizsistredni je tím nejlepším - velmi dobře vyvážený podvozek s tuhou karoserií poskytuje vynikající suverenitu prakticky za každé situace, ani na rozbité vozovce uvnitř nic neskřípe a šestnáctipalcová kola jsou tak akorát. Pérování poskytuje v rámci třídy zřejmě nejlepší kompromis mezi komfortem a kontrolou a s poměrně vysokým Nissanem lze najíždět do zatáček bez přehnaných náklonů těžko uvěřitelnými rychlostmi. Díky nízké pohotovostní hmotnosti a strmému převodu řízení nečiní nejmenší problém ani ostré vracečky a optimálně vyladěné nápravy nevyvede z míry ani nečekaná roleta či hlubší výmol. Tečku za svižným proslovem nakreslily přesně dávkovatelné a dostatečně dimenzované brzdy, naopak trochu zklamal – jinak optimálně účinný - elektrický posilovač řízení s prakticky nulovou zpětnou vazbou, který trochu zbytečně strhl hodnocení směrové stability z výborné na dobrou a také trochu omezil suverenitu v obloucích s proměnným poloměrem. Prostor pro zlepšení má i rejd.

Závěr

Nissan Note je jedním z nejpříjemnějších překvapení poslední doby. Za jedny, nikterak přemrštěné peníze, nabízí nejen nadprůměrně komfortní svezení pěti osobám i jejich zavazadlům, dle našeho názoru skvěle vyvážený, nadčasový design a navíc i vynikající jízdní vlastnosti, které spolu se silným a točivým motorem zprostředkují sportovní zážitek, jaký by od vysokého mikrovanu nečekal nikdo. K tomu přiměřená spotřeba, u nissanu předpokládaná solidní kvalita a je na světě velice výhodná nabídka, jaká pod hladinou půl milionu korun příliš obdoby nemá. Trochu méně nadšení budí podprůměrná užitečná hmotnost a také problematický posez pro vysokého řidiče. Ovšem v tomto případě klady převažují a se sympatickým okatým evropským Japoncem si budete pěkně notovat.

Plusy

• design vnějšku i vnitřku
• prostorný, komfortní a variabilní interiér
• výborný kompromis mezi komfortem a jízdními vlastnostmi
• pružný, točivý a úsporný motor
• u vyšších verzí solidní poměr cena/výbava, průhledná cenová politika

Minusy

• horší výhled šikmo vpřed, přes A-sloupky
• nepřirozený posez pro vyššího řidiče
• nízká užitečná hmotnost
• omezená zpětná vazba posilovače řízení