Od prototypů veyronu až do čela Bugatti: Christophe Piochon po 24 letech končí
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
Za volantem vozů Bugatti najezdil víc než sto tisíc kilometrů, podílel se na vzniku veyronu a osobně viděl, schválil nebo testoval téměř každý moderní vůz, který opustil továrnu v Molsheimu. Christophe Piochon teď po 24 letech u značky končí.
Prezident automobilky obvykle netráví kariéru kontrolou hotových aut a nekonečnými tisícovkami kilometrů za volantem prototypů. Jenomže Christophe Piochon je v tomto směru případ neobvyklý. Z bezmála 1200 moderních hypersportů Bugatti, které během jeho působení vznikly, podle něj výrobní závod opustila jen asi čtyřicítka vozů, které osobně neviděl, neschválil nebo netestoval.
Právě proto má jeho odchod větší symboliku, než by byla běžná změna v managementu. Posledního října letošního roku Piochon po 24 letech uzavře kariéru spojenou prakticky s celou novodobou érou značky. Začínal v době, kdy veyron ještě nebyl hotovým automobilem. A končí ve chvíli, kdy Bugatti definitivně přechází od šestnáctiválce W16 k nové hybridní generaci s modelem tourbillon.
Definovat, co znamená kvalita Bugatti
Jeho cesta ke slavné francouzské značce přitom začínala daleko skromněji než ve světě luxusních vozů. Vystudoval řízení kvality na univerzitě v Angers a při závěrečné stáži si vybíral mezi nabídkami Mercedesu a Volkswagenu. Zvolil wolfsburskou automobilku. V jeho univerzitním profilu dodnes stojí, že když koncern v roce 1998 získal Bugatti, dal jednoznačně najevo: pokud se kolem značky rozběhne nový projekt, nesmí u něj chybět.
A skutečně: Piochon se k projektu Bugatti dostal na konci roku 2001 v prototypovém centru Volkswagenu. Coby manažer kvality se účastnil stavby prvních prototypů veyronu. Jeho úkolem ovšem nebylo jednoduše kontrolovat, zda automobil splňuje zadané požadavky.
Ty se totiž teprve utvářely.
„Museli jsme definovat, co znamená kvalita Bugatti pro úplně nový druh automobilu,“ vzpomíná dnes. Podle něj tehdy tým řadu standardů zaváděl vůbec poprvé. A právě tenhle přístup má podle Piochona zůstat součástí značky i v éře tourbillonu.
Sám se hned v začátcích vydal poněkud netradiční cestou a ony standardy se rozhodl vytvářet jinak než jen z tabulek a protokolů. Za volantem Bugatti během těch let najel víc než sto tisíc kilometrů, z toho asi šedesát tisíc přímo jako testovací jezdec. Profil jeho alma mater v Angers připomíná, že testoval mimo jiné na silnicích v horském pásmu Vogézy nebo na ranvejích okolních letišť.
Silnou vzpomínku má na rok 2005 a předprodukční Veyron Chassis 5.0. První jízdu po silnici popsal jako okamžik, kdy mu naplno došlo, že mimořádně ambiciózní projekt Ferdinanda Piëcha skutečně může fungovat. Z někdejšího technického příslibu se pomalu, ale jistě stával sériový automobil.
Od kvality k řízení výroby
Další Piochonova kariéra už rostla společně s Bugatti. V roce 2008 převzal vedení kvality značky. V letech 2011 a 2012 učinil krátkou odbočku, když se na čas přesunul do drážďanské Gläserne Manufaktur, kde měl na starosti kvalitu montáže Volkswagenu Phaeton.
Pro člověka z malosériového Bugatti to byl úplně jiný svět. „Montovali jsme 56 aut denně. To bylo víc, než tehdy Bugatti vyrábělo za celý jeden rok,“ vzpomínal později.
V lednu 2013 se vrátil do Molsheimu jako šéf výroby a logistiky a ředitel závodu. Tehdy tam pracovalo přibližně sedmdesát lidí. Dnes se počet zaměstnanců blíží dvěma stovkám. Samotný areál se mezitím rozšířil o nové kanceláře a letos také o novou budovu La Manufacture připravenou pro výrobu tourbillonu.
Neznamená to samozřejmě, že by Piochon sám „ztrojnásobil Bugatti“. Za víc než deset let se změnilo produktové portfolio, objemy výroby i vlastnická struktura firmy. Jeho profesní dráha ale dobře kopíruje proměnu Molsheimu: od malé manufaktury finišující éru Veyronu k většímu provozu připravenému na další generaci vozů.
U začátku veyronu i konce W16
Jednotlivé modely lze zároveň číst jako milníky jeho kariéry. Jak už zaznělo, u veyronu pomáhal definovat kvalitu a podílel se na testování. Při nástupu chironu už řídil výrobu. Po vzniku společného podniku Bugatti Rimac v roce 2021 se stal prezidentem Bugatti Automobiles a provozním ředitelem Bugatti Rimac.
A pak přišel tourbillon. Piochon se podílel na přípravě jeho výrobního zázemí a byl také u symbolického konce předchozí kapitoly: v Salzgitteru se účastnil montáže úplně posledního motoru W16.
Člověk, který pomáhal dostat první Veyron do sériové podoby, tak byl o dvě desetiletí později i u konce agregátu, jenž se stal technickým podpisem moderního Bugatti.
Firmu přebírá Mate Rimac
Piochonův odchod přichází také krátce po další změně ve vlastnické struktuře Bugatti Rimac. Konsorcium vedené HOF Capital letos převzalo podíly Porsche, zatímco Rimac Group zůstává s 55 procenty většinovým vlastníkem společného podniku. Mate Rimac, který je jeho generálním ředitelem od vzniku firmy v roce 2021, nyní převezme také funkci prezidenta Bugatti Automobiles.
„Jeho vliv je nesmazatelně zapsaný ve standardech našich vozů,“ shrnul lakonicky Mate Rimac Piochonovo působení. Vyzdvihl také proměnu Molsheimu a tým i firemní kulturu, na jejichž budování se Piochon podílel.
Bugatti podle něj prozíravě investovalo do týmu, řemeslného zpracování i výrobního zázemí a dnes se to jasně projevuje – výrobní plán automobilky je zaplněný až do roku 2030.
Když Piochon k projektu přišel, veyron představoval mimořádně ambiciózní technický problém, který bylo teprve potřeba vyřešit. Až 31. října odejde, bude za sebou mít téměř celou éru W16 a další slibně rozběhnutou etapu s tourbillonem. Jeho nejviditelnější odkaz? Špičkové standardy, podle kterých se auta v Molsheimu dodnes staví, kontrolují a schvalují.
Zdroj: Bugatti, Rimac, Univerzita Angers
