Ojeté Suzuki Vitara 4. generace (LY): Z lesa do města
Změny dlouhých tradic to mají vždy těžké. Na jedné straně tu máme příznivce inovací a na té druhé jsou tradicionalisti lpějící na starých dobrých časech. Jak si s tím dokázala poradit Suzuki Vitara čtvrté generace?
Když se v roce 2015 v japonském Hamamacu poprvé představila čtvrtá generace Suzuki Vitara s kódovým označením LY, pro fanoušky klasických offroadů to byl šok, ale pro trh s kompaktními SUV se jednalo o zjevení. Inženýři se rozhodli pro radikální řez a opustili koncepci žebřinového rámu i redukční převodovky, které definovaly předchozí vitaru. Místo toho se zaměřili na moderní metalurgii a efektivitu, čímž vytvořili vůz, který sice na první pohled působí civilněji, ale pod svou slupkou ukrývá mechanickou poctivost, jaká se v dnešní době hledá jen stěží.
V lehkosti je síla
Základem všeho je skelet karoserie. Suzuki zde uplatnilo filozofii extrémního snižování hmotnosti, které však nebylo na úkor bezpečnosti či tuhosti. Masivní nasazení vysokopevnostních ocelí v kritických uzlech karoserie umožnilo dosáhnout pohotovostní hmotnosti, která u základních verzí začíná na fascinujících 1075 kilogramech. To je hodnota, kterou dnes často překonávají i vozy o dvě třídy menší. Tato lehkost je alfou a omegou jízdních vlastností vitary. Vůz tak nepotřebuje přemotorované agregáty k tomu, aby působil agilně, a jeho podvozek nemusí bojovat s obrovskými odstředivými silami v zatáčkách. Výsledkem je jízdní projev, který je i s jednoduchou koncepcí náprav překvapivě čitelný.
I když při přechodu od klasického rámu k samonosné karoserii se výrazně omezily problémy s korozí, stále však platí, že antikorozní ochrana je jednou ze slabin. Do servisních plánů je tedy dobré zařadit položku vyvoskování dutin s nástřikem spodku, a tím prodloužit bezstarostné období života suzuki.
Tento článek je součástí balíčku AUTO+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
