Ojetý Trabant 601: Vytažený ze stodoly = za chvíli pojede!

Historie vozů Trabant je asi známa. Výrobce VEB Sachsenring, Automobilwerke Zwickau, vznikl po rozdělení Německa v někdejší továrně Horch. Vývoj malého robustního vozu dostupného širokým masám začal v roce 1953, přičemž při vývoji agregátu se vycházelo i z konstrukčních zkušeností značky DKW s dvoutaktními motory, která ale zůstala v Západním Německu a dnes je z ní vlastně Audi.

Chudoba cti netratí

Konstrukce vozu musela absolutně vycházet z materiálových a výrobních možností poválečného východního bloku, tedy například z nedostatku oceli, konkrétně takzvaného hlubokotažného plechu. Konstrukce skeletu tak byla velmi subtilní. Už samonosná, ale hlavní pevnostní roli měl podlahový plošinový rám s profilovanou výztuhou vpředu později dle tvaru přezdívanou vlaštovka. Zbytek byla tenká šlupička, takže když vlaštovka po letech praskla, začal se trabant de facto lámat v půlce. Při akceleraci šla přední kola dopředu, řadicí páka uvnitř dolů – tak průšvih rozeznal i ten, kdo pravidelně zespodu svůj vůz nekontroloval.

Trabant 601 (1963-1990): Zastaralý a vysmívaný modrofuk je dnes kultem

Povrchové panely tak byly z takzvaného duroplastu. Plnivem se stala odpadní bavlna, tedy již taková, kde vlákna byla moc krátká pro spřádání a použití v textilním průmyslu. Kdo se teď chce zaradovat, že použitím přírodního materiálu trabant o 70 let předběhl zcela aktuální trendy, měl by vědět B. Pojivem byla fenolová pryskyřice. Fenol byl levným, téměř odpadním produktem při výrobě pohonných hmot z hnědého uhlí. Pokud máte tuto technologii spojenou s nacistickým Německem za druhé světové války, pak věřte, že žila mnohem déle – například i naše rafinérie Litvínov se na ropovod Družba připojovala v roce 1973 – do té doby jela na uhlí a zapáchající fenol se vypouštěl do dehtových jezírek.