Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

To nejlepší od mrtvých značek: Oldsmobile – Průkopník v technice i designu

Ondřej Pavlůsek
Diskuze (0)
Oldsmobile měl ve své dlouhé historii řadu zajímavých modelů. Nejvíce pozornosti k této značce v dobách její největší slávy a vlastně i dnes přitahují modely, které vynikaly svým designem či netradiční koncepcí.

Oldsmobile založil Ransom Eli Olds (1864–1950) v michiganském městě Lansing v roce 1897. Nejprve tato automobilka nesla oficiální jméno Olds Motor Vehicle Co. Ke změně názvu došlo až později, a to na základě lidové slovesnosti. Američané totiž o vozech značky začali mluvit jako o oldsmobilech, což byla zkrácenina Olds automobiles.

Ransom Eli Olds se před založením vlastní automobilky Olds Motor Company věnoval pokusům s parními vozy, ale právě v roce 1897 se začal věnovat vývoji vozidel, k jejichž pohonu byl využíván benzin a elektřina.

Právě elektromobil měl na počátku dvacátého století reprezentovat jeho Olds Motor Company, ale nakonec se díky požáru, při němž byl zničen jeho prototyp i výrobní dokumentace stal prvním obchodně úspěšným zástupcem automobilky lehký benzinový jednoválec Curved Dash, který v letech 1901 až 1907 vznikl v počtu kolem 19.000 kusů.

V roce 1908 se Oldsmobile stal součástí koncernu General Motors, pod jehož křídly fungoval po celou zbývající dobu své existence a byl v hierarchii jeho značek umístěn zhruba uprostřed. V průběhu dvacátého století tedy na severoamerickém trhu představoval prestižnější značku než Chevrolet a Pontiac, ale naopak byl méně prestižní než Buick a Cadillac.

General Motors navíc značku Oldsmobile využíval jako průkopníka, na jehož vozech zkoušel reakce zákazníků na novou techniku i design. Díky tomu se Oldsmobile stal první značkou, která koncem třicátých let uvedla samočinnou převodovku do sériové produkce. V následujících desetiletích toto průkopnictví pokračovalo a to vlastně až do devadesátých let dvacátého století.

Oldsmobile se stal minulostí 29. dubna roku 2004, kdy byl vyroben poslední osobní automobil této značky. Za koncem této značky mají stát především finanční problémy a klesající prodeje, které byly hlavně důsledkem dřívějších chybných rozhodnutí vedení a přílišné podobnosti s vozy ostatních značek koncernu General Motors. Za 107 let existence vyrobil Oldsmobile přes 35 milionů automobilů.

Oldsmobile 88 (1957-1958)

Oldsmobile uvedl model 88 v roce 1949 jako nástupce modelu 78 poháněného řadovým osmiválcem. Novinka se na konci čtyřicátých let usadila mezi modely 98 a 76, přičemž od prvního z nich si vypůjčila nový vidlicový osmiválec Rocket V8 s rozvodem OHV, zatímco druhý se stal dárce podvozku, do nějž byl v jeho případě montován pouze šestiválec.

Kombinace výkonného motoru s kompaktním podvozek slavila úspěch v závodech NASCAR, v nichž byly využívány prakticky sériové vozy, a zároveň zaujala zákazníky. Oldsmobile 88 se tedy stal úspěšným a následně i tradičním zástupcem své značky. Ta jej nabízela v široké řadě provedení a generací až do roku 1999.

Oldsmobile 88 se během padesátých let více či méně měnil podobně jako většina tehdejší produkce severoamerických automobilek. Díky tomu představují jeho nejatraktivnější zástupce vozy třetí generace z let 1957 a 1958, které jsou zároveň vrcholem éry chromu u značky Oldsmobile.

Zástupce druhé generace modelové řady 88 z roku 1957 charakterizuje dvojice hlavních světlometů, zatímco pro rok 1958 jsou typické dva páry světlometů a ještě výraznější chromové ozdoby. Zákazníci měli možnost výběru z řady karosářských verzí od dvoudveřového kabrioletu přes kupé a hardtop ke čtyřdveřovému sedanu a hardtopu až po kombi. Pod kapotou všech provedení byl usazen osmiválec Rocket o objemu 6,1 l v několika verzích s výkony až kolem 221 kW (300 k).


Oldsmobile Vista Cruiser (1964-1967)

Oldsmobile Vista Cruiser se při svém představení začátkem února roku 1964 stal jedním z řady zástupců tehdy na severoamerickém trhu stále populárnějších vozů s praktickou karoserií typu kombi. Zároveň působil i jako průkopník a to díky řešení své karoserie, resp. střechy.

Kombi Vista Cruiser na rozdíl od svých příbuzných a konkurentů nevsadilo na klasické řešení rovné střechy, ale nabídlo atraktivní novinku. Tu představovala okna ve zvýšené střeše nad druhou a třetí řadou sedadel. Tento designový prvek byl inspirován vzhledem autobusů GMC PD-4501 Scenicruiser, využívaných společností Greyhounds od roku 1954 do poloviny sedmdesátých let.

Oldsmobile Vista Cruiser z let 1964 až 1967 stál na podvozku s rozvorem náprav 3048 mm a ve svém interiéru nabízel prostor až osmi cestujících usazeným ve třech řadách sedadel po směru jízdy a ještě i jejich zavazadlům. Pod kapotou měl usazen vidlicový osmiválec Rocket V8 o objemu 5,4 l, který mohl disponovat výkonem od 160 do 240 kW (217 až 326 k) v závislosti na modelovém roku a použitých karburátorech.

Na první generaci svého průkopnického kombi navázala automobilka Oldsmobile dalšími generacemi z let 1968 až 1972 a 1973 až 1977, ale zvýšenou střechu s okny použila jen u starší z nich. Podobné řešení střechy pak i nabízel sesterský model Sport Wagon z produkce značky Buick.


Oldsmobile Toronado (1966-1967)

Oldsmobile na sebe upoutal obrovskou pozornost, když v polovině šedesátých let představil své velké dvoudveřové kupé Toronado pro modelový rok 1966. Jednalo se totiž o první poválečný automobil severoamerické značky s pohonem předních kol určený pro sériovou výrobu.

Vedle spojení sedmilitrového osmiválce s výkonem 283 kW (385 k), třístupňové automatické převodovky a pohonu předních kol na veřejnost mocně zapůsobil vzhled modelu Toronado. Dobový tisk přirovnával linie velkého kupé k tehdejším luxusním a sportovním italským vozům a nejednou bylo zmíněno jméno Ferrari. Zástupcům automobilky se vzpínajícím se koníkem ve znaku se totiž Toronado přibližovalo svou výškou 1,34 m, ale výrazně je překonávalo délkou 5,35 m a šířkou 1,99 m.

Poměrně konzervativní přístup severoamerických zákazníků k pohonu předních kol pomohl zlomit právě elegantní vzhled vozu spolu s řadou akcí, při nichž Toronado předvádělo své výkony a ovladatelnost. Jedním z těchto podniků byl v roce 1966 start ve slavném závodu do vrchu Pikes Peak, kde Nick Sanborn Jr s velkým kupé zvítězil v kategorii Stock Cars.

I díky tomuto triumfu se v prvním roce výroby pro Toronado rozhodlo celkem 40.963 zákazníků. V následujícím roce to již bylo jen něco málo přes polovinu. Rok 1968 přinesl první výrazné přepracování designu předních partií a v následujících letech již toto kupé nepůsobilo tak elegantním dojmem.


Oldsmobile 4-4-2 (1968-1972)

Oldsmobile se v šedesátých letech zařadil mezi severoamerické automobilky, které měly ve své nabídce tehdy tolik populární zástupce kategorie muscle car. Tradiční značka jej nejprve v letech 1964 až 1967 nabízela jen jako příplatkový balíček k modelům F-85 a Cutlass pod názvem 4-4-2 podle čtyřnásobného karburátoru, čtyřstupňové převodovky a dvojitého výfuku.

V samostatný model se Oldsmobile 4-4-2 proměnil až ve své druhé generaci z let 1968 až 1972, i když i ta byla podle tehdejších zvyklostí koncernu General Motors více či méně spřízněna s řadou modelů vlastní značky Oldsmobile a rovněž značek Chevrolet, Pontiac a Buick.

Oldsmobile 4-4-2 byl ve své druhé generaci nabízen s dvoudveřovými karoseriemi jako kabriolet, kupé a hardtop. Vedle nich pak v nabídce pro modelový rok 1970 figuroval i s karoserií kombi Vista Cruiser. Vozy s dvoudveřovými karoseriemi stály na rozvorů náprav 2845 mm a jejich celková délka byla přes pět metrů.

Pod kapotou druhé generace modelu 4-4-2 mířily výhradně vidlicové osmiválce a to o objemu 6,6 l nebo 7,5 l. Prakticky každý modelový rok přinesl jisté úpravy v designu, technice i nabídce výbavy. Za vrchol v celé historii modelu 4-4-2 je dnes považován modelový rok 1970, kdy mohl větší z dvojice nabízených osmiválců nabízet výkon až kolem 276 kW (375 k). V následujících letech pak výkony motorů klesaly a 4-4-2 se navíc opět stal jen balíčkem příplatkového výbavy pro model Cutlass.


Oldsmobile Aurora (1994-1999)

Oldsmobile Aurora může z dnešního pohledu působit jako jeden z řady běžných sedanů, nabízených v devadesátých letech, který není ničím výjimečný, ale skutečnost je poněkud odlišná.

Výchozím bodem při vývoji modelu Aurora byla na počátku devadesátých let snaha omladit nabídku značky Oldsmobile. Díky tomu se nepokračovalo v rozvíjení stylu tehdejších modelů a vývojový tým využil pro zcela nový sedan linií aerodynamicky tvarovaného konceptu Oldsmobile Tube Car z roku 1989, pod nímž byl podepsán Bud Chandler.

Futuristické tvary konceptu byly transformovány do sériového modelu a ten při svém představení pro modelový rok 1995 skutečně zaujal svými plynulými a ladnými liniemi. Vedle nich se ovšem mohl pochlubit i velmi dobrými aerodynamickými vlastnostmi.

Oldsmobile Aurora při uvedení na trh v polovině devadesátých let vedle vzhledu přitahoval pozornost i svou na tehdejší dobu velmi bohatou výbavou, v níž mimo jiné nechyběla dvojice čelních airbagů, palubní počítač, dvouzónová klimatizace či elektricky stavitelná sedadla s pamětí.

Základem pro elegantní sedan byla upravená platforma G z produkce značky Cadillac a ve štíhlé přídi vozu s rozvorem náprav 2891 mm a celkovou délkou 5217 mm byl napříč uložen čtyřlitrový vidlicový osmiválec, disponující výkonem 186 kW (253 k), a roztáčející kola přední nápravy prostřednictvím čtyřstupňové automatické převodovky.

Oldsmobile Aurora byl v dobových testech oceňován za svůj tehdy nezaměnitelný design, moderní pohonnou jednotku i jízdní výkony a vlastnosti a rovněž pro komfort, který poskytoval své posádce. Bohužel přednosti tohoto modelu, i když se dočkal v letech 2001 až 2003 nabízené druhé generace, již nedokázaly odvrátit konec značky.


Foto: Oldsmobile, General Motors, Wheelsage.org, Auto.cz

Ondřej Pavlůsek
Diskuze (0)