TEST Opel Adam S a Adam Cup: Jízdní dojmy z Česka

Včera jsem měl narozeniny a musím říct, že si nejsem schopný vybavit nějaké předešlé, které by přinesly více vzrušení, tedy minimálně toho automobilového. Na stejný den totiž připadla česká prezentace rallyeového speciálu Opel Adam Cup, konaná v Bělé pod Bezdězem a na cestu jsem se vypravil Opelem Adam S, nejostřejší silniční verzí rüsselsheimského drobka. …a zpátky Corsou OPC, ale to už je jiná pohádka.

Slušelo by se začít okreskovým dováděním s Adamem S, ale nejde to. Poprvé v životě jsem totiž měl řídit závoďák se sekvencí a to už je důvod k jistému rozechvění. Jak se to celé stalo? Česká republika je díky aktivitám Opelu a firmy XTG Motorsport teprve třetí evropskou zemí, kde se jede značkový rallyeový pohár Opel Adam Cup a v jeho první sezoně se jej už účastní sedm posádek. A co je ještě zajímavější, auto, které nové přijde na 43 tisíc euro, dokáží jako rok starý exemplář sehnat za zhruba 20 tisíc a za necelých 550 tisíc korun tak máte nefalšované závodní náčiní.

Jen 1030 kg vážící Adam Cup je vybaven atmosférickou šestnáctistovkou o výkonu 140 koní v 6500 otáčkách, spojenou se závodní sekvenční pětistupňovou převodovkou Sadev a lamelovým samosvorným diferenciálem. Uvnitř zůstalo jen torzo palubní desky, zato přibyl ochranný rám, skořepinová sedadla Sparco, hydraulická ruční brzda a závodní pětibodové pásy. Síla motoru jde na přední 16“ kola, obutá do závodních pirellek. Zpomalení zajišťují brzdy Brembo, vpředu se čtyřmi pístky. No, zajišťují…

Ačkoli jsem už jezdil s kdečím, jsem trošku nervózní, závoďák se sekvencí jsem ještě neřídil a už vůbec ne na nitěnkách, jaké najdete v areálu Motorlandu Bělá, jsem přece jen spíš okruhář… Sice mám vedle sebe závodního jezdce Adam Cupu, ale v případě problému může, ukšírován ve skořepinách stejně jako já, nanejvýš tak zavřít oči.

opel jizdnidojmy minivozy hothatch video

Soukám se za volant a hned, jak se zaseknu ve skořepinách, je mi jasné, že pedály jsou trochu daleko, i volant by mohl být blíž a přes rám čelního skla tak-tak vidím. To bude jízda… Teorii sekvenčního řazení znám, trhnutí voličem vzad řadí nahoru, vpřed dolů (proč to takhle vlastně nemají všechny automaty v silničních autech?), trošku mě překvapuje, že je vyžadováno řazení se spojkou – to bude asi slušný nezvyk. A to jsem viděl trať ze sedadla spolujezdce jen jednou, než jsem vyprostil z batohu foťák, kolegové mi ujeli na seznamovací projížďku v Astrách. Ufff.

Auto i vzdor svým malým rozměrům pouští hrůzu – třepe se, vibruje, čtyři válce se vpředu hádají, ale tohle mě nechává v klidu. Uklidňuje mě i fakt, že spojka není tak kamenná, jak jsem se obával, ve své miatě mám podobně tuhou keramickou, proti třeba takovému GT3 RS je to vyloženě relax. Dostávám pokyn, vyrážíme.

Spojka, trhnutí klackem – prásk! Na displeji palubky se objevuje jednička a dávám plný plyn. Je to snazší, než bych čekal. Modrá dioda signalizuje, že je čas přeřadit, spojka, trhnutí klackem – prásk. Je tam. Přes spodní okraj okna tuším, že tady je někde zatáčka doprava, ubírám plyn a Adam okamžitě odlehčuje zadní nápravu a naznačuje přetáčivost. Jestli má ten motor vůbec setrvačník, tak z dětské hračky. Opětovné sešlápnutí pedálu a auto se poslušně vrací do přímého směru.

„Brzdi!“ Cože? Vždyť ten retardér je ještě tak daleko. Ale proč mu neudělat radost. No, zjevně ví o čem mluví a já se poprvé (a naštěstí i naposled) zpotil – šlápnu na brzdu a …nic. Opřu se do ní plnou silou a soustava bez posilovače teprve nyní, dost neochotně, zakusuje destičky do kotoučů. Mnohem větší efekt má podřazení na jedničku, to auto skoro zastaví. OK, na dalších brzdách budu ready.

…ale že by to bylo o moc lepší, to se říct nedá. Před další zatáčkou nakopávám pedál hned napoprvé, ale Adamu to zjevně pancéřované hadice netrhá. Zpomalení je zase horší, než bych od závoďáku čekal, navíc o nějaké dávkovatelnosti nemůže být ani řeč, stojím na tom jak na rýči a zase spíš spoléhám na brzdný moment jedničky.

opel jizdnidojmy minivozy hothatch video

Blížíme se v jedinému vracáku na trati a tady si, stejně jako v předešlých retardérech uvědomuji, že by Adam mohl mít také strmější převod řízení, motám si ruce do vánočky, abych zatáčku projel, ne, na hydraulickou ručku opravdu sahat nebudu, raději přežiji nedotáčivost a sklouznutí nepříliš zahřátých závodních gum.

Ne, že by byl Adam Cup pomalý, při skoro 140 koních na tunu ani být nemůže, ale asi bych se nebránil, kdyby těch koní měl 160 nebo 180, na druhou stranu pro začínající jezdce nebo nadšené amatéry to rozhodně bude dostatečně potentní. Prásk – dvojka, plný plyn, prásk – trojka, do kopečka a bez ubrání plynu za horizont. Ne, nejede to zase tak špatně, navíc závodní podvozek fakt slušně tlumí rázy od děr a kola zůstávají neustále v kontaktu s povrchem, což je naprosto zásadní.

Pouhá tři kola na trati užší, než cyklostezka, jsou za mnou a nakonec musím zkonstatovat, že jedinou slabinou auta jsou opravdu ty brzdy. Byl to naprosto parádní zážitek, na nervozitu vlastně ani nebyl čas, ale poté, co jsem z auta vystoupil, jsem ještě chvíli cítil v rukách lehké chvění. Určitě z toho natřásání. ;-)

Ale zpět na začátek. Na akci vyjíždím s Opelem Adam S, což je nejsportovnější verze rüsselsheimského miniauta. Znám spoutu lidí, kteří považují Opel Adam za poněkud metrosexuální produkt. Dost možná, ale co pak říci o Mini? Navíc Adam S dostal příjemně dravý bodykit a sedmnáctipalcová kola a naznačuje, že posměšky by se nemusely vyplatit.

Ostatně pod kapotou pracuje motor 1.4 Turbo, jenž disponuje výkonem 110 kW v rozmezí 5000-5500 otáček a točivým momentem 220 N.m ve škále 3000-4500/min. Ne, že by to byly nějaké dechberoucí parametry, ale je třeba mít na paměti, že auto váží jen chlup přes 1100 kg a řekněme si to upřímně – kolik (navíc těžších) aut na našich silnicích má takový výkon?

opel jizdnidojmy minivozy hothatch video

Do famózních sportovních sedadel Recaro doslova vklouzávám, volant s tlustým věncem si můžu přitáhnout skoro až k bradavkám a pozici tak nacházím okamžitě. Méně nadšený už jsem z převodovky – je to klasický Opel, tedy docela dlouhé dráhy s „vaklem“, alespoň že se zakulacená hlavice řadicí páky dobře drží.

Motor má už po nastartování velmi příjemný zvuk, opakuji motor, ten je totiž původcem akustické kulisy v kabině, nikoli laděný výfuk a Opelu se vážně povedl. Brumlá, jako by to byl nejméně dvoulitr a naznačuje, že by s ním mohla být legrace.

Tu ostatně naznačují již papírové údaje – točivý moment graduje ve středních otáčkách a vzdálenost vrcholů obou křivek je malá. Jinými slovy – tahle turbínka má příjemně atmosférický charakter a to se vším, co k tomu patří. Tím myslím i to, že až do 3000 otáček moc nejede, odměnou ale budiž postupná gradace výkonu s rostoucími otáčkami a to subjektivně až téměř do 6000/min. Motor sice nemá vyloženě špičku, ale ochotně se vytáčí.

Že nejde o vysloveně sportovní motor naznačuje poněkud letargická reakce na meziplyny (ty se mimochodem nedávají kvůli rozložení pedálů úplně snadno) i fakt, že po ubrání plynu a opětovném sešlápnutí dochází k citelné prodlevě, než se turbo zase roztočí.

Když o tom tak přemýšlím, zprvu se nezdá, že by byl Adam S nějaká extra pila, výkon dodává pozvolna, až si najednou všimnete, že máte na rychloměru sto šedesát. A že je opravdu rychlý zjistíte při předjíždění, které je snadné a bezpečné. Ani motor, ani sedadla a volant ale nejsou nejsilnějšími stránkami Adamu S. Tou je jednoznačně podvozek. Nebo snad brzdy?

Už při jízdě přes Prahu vůz potěšil tuhým nastavením, které se projevuje precizním kopírováním povrchu, což je u sporťáku žádoucí, současně však také znamenitě tlumil rázy od nerovností – přesně tak se má chovat správné sportovní šasi. A co slíbil ve městě a na dálnici, to splnil na okreskách z Mělníka na Bělou. Vlastně ne, splnil není přesný výraz, naprosto předčil všechna očekávání.

Povrch tamních okresek je sice prost děr a výtluků, ale ze všeho nejvíc připomíná (pošlapanou valchu – všude samý hup, vlnka, roletka, vyjetá kolej, propadlá krajnice a další ňamky. A na téhle naklepávačce Adam S s koly neustále přilepenými na asfaltu. Jeho přilnavost je fantastická, odskočení bych napočítal na prstech jedné ruky a náznaky nervozity na rychle přejížděných roletkách taktéž.

Auto je navíc jen minimálně nedotáčivé, ba co víc, prací s plynem a volantem lze dokonce vyvolat i lehkou nervozitu zádě. Vlastně bych mu vytknul jen jednu věc – podobně jako třeba u Pola GTI se špatně odhaduje, kdy a jak zaklekne do zatáčky a v rychle projížděných obloucích nejde do zadku (tím méně do volantu) dostatek informací. Co naděláte, je to prostě „jen“ warm-hatch…

opel jizdnidojmy minivozy hothatch video

Když už je řeč o řízení, Adam S má ostré, přesné a strmé, v nájezdech do zatáček bych řekl občas skoro až nervózní, podobně jako Focus ST 2015, jen o něco lehčí a s menším feedbackem. Ovšem i díky tomu kola jen minimálně tahají za volant.

Pochvalu Adam S zaslouží i za trakci předních kol, ačkoli nemá samosvor, na suchu si neprohrábne ani na hodně zvlněném povrchu a i na mokru má předek slušnou trakci. A aby toho nebylo málo, sekundují mu znamenité brzdy. Mají rychlý, ale ne kousavý nástup, jsou účinné a parádně se dávkují. Navíc na nich vůz stabilní, v zatáčce ani na nerovném povrchu nemá tendenci vybočovat.

Když vezmeme v úvahu jeho obratnost, hravost a zábavnost i v rychlostech kdy nejde o řidičák nebo o život, nelze, než Adam S doporučit. Já vím, 440 tisíc není na miniauto zrovna málo, ale ve srovnání s Mini je skoro zadarmo a pokud jste vyzrálejší řidiči, záhy zjistíte, že to mohou být peníze utracené lépe, než třeba za zánovní nadupané „bávo“ s dvojnásobným výkonem.