Pamatujete si první baby lambo? Lamborghini Urraco slaví už 50 let

Automobilka Lamborghini vznikla v roce 1963 jako přímý vyzyvatel Ferrari, s jehož šéfem Enzem Ferrarim se zakladatel konkurenta, Ferruccio Lamborghini nepohodl kvůli kvalitě jeho vozů. Zpočátku nový výrobce bojoval na těch nejvyšších postech a nabízel výhradně dvanáctiválcové modely. Na začátku sedmdesátých letech se tak mělo změnit. Připomeňte si příběh Lamborghini Urraco.

Právě Urraco se stalo realizací myšlenky Ferruccia Lamborghini na dostupnější model, který by oslovil novou, širší klientelu, pro níž stávající modely, výhradně poháněné vidlicovým dvanáctiválcem, byly příliš drahé. Proto vyzval k návrhu nového modelu využívajícího nově vyvinutý osmiválcový motor. Pod designem se měl podepsat legendární Marcelo Gandini, od dob Miury dvorní návrhář Lamborghini a toho času hlavní designér Studia Bertone. Zatímco techniku měl navrhnout inženýr Paolo Stanzini, technický šéf automobilky, který se už rovněž podílel na slavné Miuře.

Lamborghini Urraco – býček ze Sant’Agata Bolognese

Během příprav vznikly tři různě tvarované prototypy, které se postupně vyvinuly ve výsledný automobil. Myšlenka rozdělených výklopných světlometů však byla postupně opuštěna, stejně tak se auto postupně zbavilo výrazného otvoru v přídi. A nakonec se posouvaly také samotné světlomety, které u sériového auta byly blíže přídi, než u jednoho z prototypů. Měnil se také interiér, který podle jednoho návrhu měl nakonec nerealizovaný přístrojový štít uprostřed palubní desky. Co naopak zůstalo, byly tzv. benátské žaluzie, kryt motoru evokující řešení užité již na Miuře.

Jednoduchý styl s osmiválcem

Projekt se světu poprvé představil na turínském autosalonu v říjnu 1970. Tento měsíc je to tudíž přesně 50 let od premiéry automobilu pojmenovaného Lamborghini Urraco. Název souzněl s logikou automobilky využívat jména ze světa corridy, stejně jako přímo zdůrazňoval charakter auta. Urraco je totiž výraz pro mladé ušlechtilé býky, tedy ideální jméno pro baby lambo.

Design byl jednoduchý, definovaný šípovitou přídí a hranatě pojatou zádí. Styl sedmdesátých let už auto nezapře, je však ve výsledku jemnější a ne tak agresivní jako legendární Countach, představený o rok později ve formě prototypu.

O pohon se postaral nově vyvinutý vidlicový osmiválec o objemu 2,5 litru. Ten se díky Stanzanimu dočkal několika zajímavých technických řešení, jako byla hlava s plochou vnitřní částí a spalovací komorou v prohlubni v horní části pístu, pro zajištění vyššího kompresního poměru. Novinkou pro Lamborghini byla i čtveřice karburátorů Weber 40 IDF1. O přenos síly na zadní kola se pak starala pětistupňová manuální převodovka.

Nově navržený atmosférický motor o objemu 2463 cm³ poskytoval výkon 162 kW (220) koní při 7500 otáčkách a dokázal Urraco rozpohybovat až na rychlost 245 km/h. Uložen byl uprostřed podélně, což alespoň vytvořilo malý prostor pro zadní sedadla. Konfigurace karoserie 2+2 nicméně byla opravdu jen nouzovým řešením s minimem místa vzadu.

Čtyřválcové lamborghini? Opravdu existuje! A dokonce závodí!

Čekání na příchod

Již krátce po premiéře se však ukázalo, že novinka ze Sant' Agaty navržená jako konkurence pro Ferrari Dino 246 GTS nebo Porsche 911 není zdaleka hotová. Sériová výroba se tak nakonec rozjela až během roku 1972, tedy skoro dva roky od premiéry, v době, kdy automobilku kvůli finančním problémům opouští její zakladatel. Ten ji prodává obchodníkům George-Henrimu Rosetti a Renému Leimerovi, kteří ji nakonec celou přebírají v roce 1974.

V roce 1972 uvedená verze označená P250 podle objemu motoru a jeho uložení (Posteriore - vzadu) nakonec vydržela ve výrobě do roku 1976. Mezitím jej postupně nahradila inovovaná varianta nazvaná Urraco P300 s osmiválcem zvětšeným na tři litry pomocí zdvihu zvýšeného z 53 na 64,5 mm. Vrtání naopak zůstalo na hodnotě 86 mm.

10 nejlepších Lamborghini historie

Urraco si díky úpravám motoru pomohlo na výkon 184 kW (250 koní) při 7500 otáčkách, zatímco točivý moment zůstal zachován. Inovovaný motor doplnila také upravená převodovka, stejně jako zavěšení navržené pro lepší jízdní schopnosti. Navíc došlo i ke zlepšení výrobní kvality, která do té doby nebyla zrovna příkladná.

Slaboši i drsňák

Mezitím však v roce 1974 debutovaly také dvě oslabené varianty, určené pro italský, respektive severoamerický trh. Pro Itálii byla určena varianta P200 prezentovaná na podzim 1974 v Turíně, s osmiválcem zmenšeným na objem 1994 cm³, a to pomocí vrtání zkráceného z 88 na 77,4 mm. Důvodem bylo tehdejší italské nařízení významně zvyšující daň z přidané hodnoty pro automobily s motorem o objemu vyšším jak dva litry. Lamborghini se tudíž podobně jako Ferrari rozhodlo nařízení obejít zmenšením motoru svého auta, aby jej vyšší daňové pásmo nezdražilo. Výsledkem bohužel byl výkon pouhých 134 kW a točivý moment 176 N.m.

Doba, kdy Ferrari a Lamborghini musely nabízet maličké motory

Do USA zase zamířila verze dnes známá jako P111, případně Typo 3. Ta se zase musela přizpůsobit bezpečnostním a emisním normám zámořského trhu, který byl pro Lamborghini klíčový. Proto se toto Urraco pro USA dočkalo nových nárazníků a především karburátorů Solex, které snížily výkon osmiválce (se zachovalým objemem 2,5 litru) na 180 koní.

Již rok předtím pak vznikla varianta z opačného výkonového spektra. Dnes se jí říká Urraco Bob, podle jejího tvůrce, tehdejšího hlavního testovacího jezdce Lamborghini Boba Wallace, pro něž to po Miuře Jota a Jarama Rallye bylo další takové dílo. Šlo vlastně o závodní speciál s třílitrovým osmiválcem posíleným na 310 koní a ostřejším vzhledem díky přídavným spoilerům. Novinkou byla také šestistupňová manuální převodovka, upravený podvozek nebo spartánský interiér.

Úspěšné nebylo 

Už tehdy se ale ukázalo, že Lamborghini Urraco nebude tak úspěšným automobilem, jak si ho vysnil Ferruccio Lamborghini, který za jeho myšlenkou stál. Zakladatel automobilky plánoval výrobu 2.000 kusů ročně, výsledkem nakonec ale bylo ani ne 800 exemplářů postavených mezi lety 1972 a 1979. Sama automobilka hovoří o produkci 776 kusů.

Lamborghini Urraco zkrátka dorazilo na trh ve špatné době. Prodeje sportovních automobilů v sedmdesátých letech negativně ovlivnila ropná krize. Urraco nepomohla ani vyšší cenovka nebo průměrné zpracování, způsobené mimo jiné tehdejší ekonomickou situací firmy - ostatně Leimer a Rosetti automobilku dovedli v roce 1977 k bankrotu.

Příliš se nedařilo ani odvozenému modelu Lamborghini Silhouette, alias Urracu targa. Ten byl postaven mezi lety 1976 a 1979 v pouhých 55 kusech, a tak je dnes zajímavým sběratelským artiklem. O něco úspěšnější se stala až Jalpa z osmdesátých let, která vznikla z nouze jako levné řešení, jak rozšířit nabídku o základní model. Šlo totiž o upravenou Silhouette, která nakonec mezi lety 1981 a 1988 dosáhla na 420 postavených kusů.

Úspěšným baby lambem se tak stalo až Lamborghini Gallardo, uvedené již pod vedením nového majitele, automobilky Audi, v roce 2003. S 14.022 vyrobenými kusy se ve své době stalo nejžádanějším modelem v historii, což loni překonal jeho nástupce, dodnes nabízené Lamborghini Huracán. To už je ale jiný příběh, který 50 let od své premiéry bude slavit v roce 2064.