Pět set hodin pro dokonalé šasi? Neuvěřitelný příběh japonského mistra karoserií
Starší díly herní série Gran Turismo skrývaly v seznamech vozů nenápadné jméno tuningové dílny Opera Performance. Ve skutečnosti šlo o fyzické testovací dvojče samotné hry. Za dveřmi skromné dílny totiž vznikla spolupráce mezi geniálním konstruktérem a vizionářským herním vývojářem.
V japonském světě motorsportu, kterému dominují obří tuningové korporace s obřími rozpočty, působí Yasukichi Yamamoto jako zjevení. Je ztělesněním pojmu takumi, mistra řemesla, který zasvětil celý život jediné disciplíně.
Zatímco dnešní tuningové scéně až příliš často vládne instagramová povrchnost, Yamamoto hraje úplně jinou ligu. U něj nehledejte show pro fotografy ani snahu šokovat na srazech. Jeho svět leží hluboko pod plechy a čalouněním.
Yamamoto, jehož otec byl klempířem a dědeček mechanikem, dodnes provozuje svou dílnu Opera Performance jako podnik jednoho muže. Všechny projekty vznikají výhradně jeho vlastníma rukama, bez asistentů, s absolutním důrazem na mechanickou čistotu a rovnováhu.
U zrodu Gran Turisma
Puristického přístupu si na počátku tisíciletí všiml Kazunori Yamauchi, otec herního fenoménu Gran Turismo. Mezi oběma muži vzniklo pouto, které daleko přesahovalo běžné obchodní partnerství. Propojení bylo tak hluboké, že grafické studio Polyphony Digital navrhlo pro Opera Performance kompletní vizuální identitu, logo i válečné barvy aut. Dokonce i samotné názvy obou firem odkazovaly na stejnou filozofii. Polyfonie znamená souběh více melodií, opera je vrcholným představením, které tyto linky spojuje v jeden dokonalý celek.
První společný projekt odstartoval v roce 2002, kdy Yamauchi svěřil Yamamotovi svou osobní, původně zářivě žlutou Hondu S2000 s cílem postavit stroj pro slavný závod Tsukuba Super Battle. Yamamoto tehdy šel proti proudu. Místo honby za masivním výkonem odlehčil auto na pouhých 980 kilogramů a záměrně ponechal atmosférický dvoulitrový motor.
V té době došlo k historickému momentu, kdy virtuální realita předběhla skutečnost. Než Yamamoto přistoupil k fyzické výměně stálého převodu, nasadili inženýři data vozu do raného vývojového simulátoru Gran Turismo. Virtuální test ukázal, že sériový převodový poměr je efektivnější, což mechanikovi ušetřilo hodiny práce i finanční prostředky.
Když pak Yamauchi v simulaci zajel čas o půl sekundy rychlejší než Yamamoto na reálné trati, spustilo to v dílně posedlost. Yamamoto vyrobil hliníkovou palivovou nádrž na pouhých deset litrů benzínu, aby ušetřil každý gram, a ručně vrtal brzdové kotouče, aby smazal rozdíl mezi reálnou a herní hondou.
Skutečný vrchol Yamamotova inženýrského umění však přišel o rok později. Yamauchi si pořídil zbrusu nový Nissan 350Z. Auto sjelo z kamionu rovnou před Yamamotovu dílnu. S méně než padesáti kilometry na počítadle ujeté vzdálenosti, zato s aerodynamickým kitem, který navrhli herní designéři. Yamamoto dostal volnou ruku k vyztužení karoserie. Na úpravách šasi a stavbě ochranné klece strávil neuvěřitelných 500 hodin čistého času.
Pro Yamamota nebyla bezpečnostní klec pouhým prvkem pro ochranu posádky při nehodě, ale integrální součástí kostry. Navrhl ji jako spojitý strukturální systém, který organicky propojil hlavní oblouk se zadním pomocným rámem, vedl síly středovým tunelem a ukotvil se do zesílených bodů podlahy a příčníků. Výsledkem bylo absolutně tuhé, reaktivní šasi, které pod názvem 350ZRS vstoupilo do historie automobilové kultury i do hry Gran Turismo 4.
Od hatchbacků po supersporty
Přátelství obou mužů se nakonec přeneslo i na závodní tratě. V letech 2011 a 2012 společně sedlali tovární Nissan GT-R při čtyřiadvacetihodinovém závodě na Nürburgringu, kde v obou ročnících vybojovali vítězství ve své třídě. Dnes, o mnoho let později, funguje Yamamoto ve své dílně stále stejným způsobem. Vyznává přístup omakase – zákazník mu předá klíče, rozpočet a naprostou důvěru, a mistr stvoří auto podle svého nejlepšího svědomí.
O tom, jak neotřesitelná tato důvěra je, svědčí i fakt, že Yamamoto je dodnes osobním strážcem a kurátorem Yamauchiho privátní sbírky automobilů. V době, kdy automobilovému světu vládne robotická přesnost a unifikovaná linková výroba, zůstává jeho práce připomínkou, že ta největší magie se stále skrývá v lidských rukou, které dokážou chladnému kovu vdechnout duši. V Yamamotově dílně se objevují i vzácná auta jako Ford GT a nebojí se ani práce s kompozitními materiály.
Na závěr nezbývá než odkázat na galerii, která odhaluje to, co běžnému oku zůstává skryto: chirurgicky čisté sváry, geometrií provázané strukturální klece a syrovou mechanickou krásu.
Zdroje: GTPlanet, Opera Performance, Gran Turismo Wiki
