Peugeot Quasar (1984): Soutěžní speciál v hávu supersportu budoucnosti

Quasar má v historii Peugeotu jedno prvenství. Stál na počátku čistě koncepčních vozů, showcarů pro autosalony bez naděje na výrobu, jejichž tvary navíc nevznikly mimo automobilku u některé z karosáren a věhlasných studií. Nestál za nimi ani Heuliez, ani dlouholetý partner Pininfarina... Design exteriéru i kokpitu se zrodil ve firemním stylistickém centru v La Garenne, zodpovědnými muži byli Gérard Welter (ano, ten, který se později věnoval konstrukci vlastních závodních vozů) a věhlasný Paul Bracq. Druhý Francouz přišel k Peugeotu po úspěšném působení u Daimler-Benzu a BMW v roce 1974.

Jako z vesmíru

Jméno koncept dostal podle známých vesmírných těles a skutečně jako z vesmíru vypadal, inspiroval se kosmickými lety, sci-fi a ukazoval mnohé prvky digitální avantgardy první poloviny 80. let minulého věku v praxi. Futuristický stroj šokoval polokulovitým panoramatickým prosklením, navíc dohněda tónovaným, sloupky se skrývaly. Povrch nepřekypoval extrémní složitostí, naopak, jen nos byl dramaticky nízký. Useknutý „ocas“ pak připomínal některé sportovní prototypy ze 70. let, křídlo na zádi se podařilo efektně zakomponovat do karoserie.

Dveře se otevíraly směrem dopředu vzhůru, šlo tedy o tzv. nůžky. Také kokpit s tmavě modrými dekory včetně koberců a kůží pronikavě rudého odstínu nezapřel inspiraci stíhacími letouny a kosmickými loděmi. Na opěradlech byla vyražena loga lva. Oba pasažéři seděli nízko jako v závodním voze, akustika se přizpůsobila výkonnému audiu s ekvalizérem, které mohl ovládat pouze spolujezdec. Palubní přístroje kombinovaly velký LCD displej před pilotem se středovou CRT obrazovkou, která poskytovala navigační data, palubní počítač Clarion a auto umělo i komunikovat se světem pomocí dálnopisných zpráv. Digitální údaje vynikaly perfektní čitelností ve dne i v noci.

Béčko v útrobách

Použitá technika byla čistě závodní. Peugeot přece začal úřadovat v rallye se svou 205 Turbo 16, jaký jiný motor by se měl usídlit za sedadly, tedy před zadní nápravou? Benzinový řadový čtyřválec XU8T měl čtyřventilovou techniku, rozvod DOHC a dvě turba s mezichladičem stlačeného vzduchu. Z objemu necelých 1,8 l dával až 600 koní, tedy 441 kW. Byl vystaven na odiv, chyběl mu jakýkoli kryt (některé zdroje uvádějí objem 1,6 l, tak málo však bestiální dvěstěpětka neměla).

Zůstal pohon všech kol i pětistupňová přímo řazená převodovka, točivý moment vrcholil 490 N.m. Dvojité lichoběžníkové závěsy připomínaly konstrukci monopostů formule 1, i když tam se francouzská automobilka objevila až o dekádu později, a to ještě pouze v roli dodavatele motorů. O deceleraci se starala čtveřice vnitřně chlazených kotoučů. Ty se ukrývaly za šestnáctipalcovými koly, která byla obuta do pneumatik Michelin MXX rozměru 255/50.

Quasar se představil na podzimním autosalonu v Paříži roku 1984, tedy v době, kdy se prodávaly osobní počítače IBM jako housky na krámě a Apple začal dobývat vyspělý svět s prvními MacIntoshi. Peugeot si užíval obří prodejní úspěchy řady 205, která se stala hitem a závodní oddělení, tedy tovární tým vedl bývalý úspěšný „mitfára“ Jean Todt. Šílené dvěstěpětky Turbo 16 dva tituly mistra světa v rallye a úspěchy na Dakaru ještě čekaly...

V malém

„Lev“ své koncepty neprodává, futurista zůstal v továrních sbírkách muzea L'Aventure Peugeot v Sochaux. Sběratele angličáků potěšil v letech 1986-1988 Matchbox, který v Macau vyráběl zmenšeniny v sériích 1-75, Superfast a Laser Wheels, byly bílé, modré s růžovými pruhy a červeno-oranžové.

Foto: Peugeot, Car Design News, Carstyling.ru, Les Concept-cars Peugeot