6 přešlapů mistra Pininfariny: To nejhorší z dílny slavné karosárny

Jméno Pininfarina je spojeno se spoustou krásných a ikonických aut, které v mládí zdobily na plakátech pokojíčky mnoha z nás. I moje nejoblíbenější Ferrari F40 nese jeho podpis. Jenže někdy má i ten nejlepší člověk špatný den, a tak se italský designér podepsal také pod pár aut, která svými tvary nevzbudila všeobecné nadšení.

Fiat Spunto

Koncept představený v Turíně v roce 1994 vlastně předběhl svou dobu. Už tehdy zkombinoval malý hatchback s prvky připomínajícími nezastavitelné off-roady. A to řadu let před expanzí crossoverů. Spunto dostalo větší světlou výšku a ochranné panely spodní části karoserie. Svým způsobem auto dost připomíná dnešní Allroady a Scouty, takže tady Pininfarina asi přišel s podobným nápadem příliš brzy. Jenže když se na koncept podíváte, bude vám jasné, že by nedostalo šanci být masově populární. I když já osobně v něm jisté zalíbení nacházím, to připouštím bez mučení.

Hafei Lobo

Na papíře zní Lobo jako hit – technika Lotusu v designu od Pininfariny. Jenže výsledné čínské lidové auto působí spíš jako navržené někým po lobotomii. A stejně jako Matrix i Lobo je navíc pomalé. Můžete si vybrat dva motory o výkonu 45 nebo 64 koní a se zrychlením na sto za propastných 15 sekund. Dobrá, je to lidovka pro asijský socialistický stát a ne supersport. A kdo ví, kdo v Lotusu na té technice dělal, možná svačinářka.

Co se designu týká, bylo to u Pininfariny podobné, podívejte se například na ta odpudivá zadní světla a jejich umístění. A podobně nepochopitelně působí i přední blinkry pod čelním sklem. Tak trochu jak Multipla, ale jak je vidět, vždy to jde udělat hůř. Malé auto se dá navrhnout i hezky, jak dokazuje Fiat 500, ale i celkem slušně a koukatelně, jako Dacia Logan. Hafei Lobo ale nedokáže splnit ani to. Naštěstí nám je z Číny vozit nezačnou.

Hafei HF Fantasy

Budeme na Pininfarinu zlí a ukážeme si další čínský pokus, tentokrát koncept Hafei HF Fantasy. A ne, bohužel se sportovními modely automobilky Lancia nemá navzdory té zkratce nic společného. Pininfarina měl na tomto prototypu ukázat a navrhnout zcela nový designový směr celé automobilky. Pininfarina začal s čistým papírem a navrhnul kupé s nezvykle umístěnými blinkry vpředu pod oknem a zadními světly ve značné výšce. Ano, tušíte správně, prapodivné Lobo vyšlo z tohoto konceptu. Naštěstí ale nedostalo bublinovitou kabinu s výklopnými dveřmi ve stylu slavného Mercedesu 300SL. Výsledek ale ze všeho nejvíc připomíná vysněné auto Homera Simpsona. Naštěstí Fantasy zůstane navždy jen konceptem.

Hyundai Matrix

Na začátku vidíte slibné jméno asociující kultovní film. V reálu ale emoce nečekejte, jde o celkem obyčejné MPV, které se dá poměrně často potkat na silnici. V ideálním případě bychom mohli tedy často obdivovat Pininfarinovo umění, ale reálně jde o jedno z nejošklivějších aut, která mistr navrhnul. Hlavním problémem je spodní linie bočních oken, která je charakteristická dvěma schody. Zvláště ten zadní působí velmi násilně a jako umocnění se právě v něm nacházelo logo designového studia. Chápu ten smysl, kdy měl být ze sedadel lepší výhled ven, což vzadu ocení hlavně děti. Přesto se podobná věc dá designově řešit, jako například u Roomsteru (i když se vám možná nelíbí, někdo u něj nad vzhledem přemýšlel). Tady ale neřešil nikdo nic a výsledkem je školácká chyba vyvolávající dojem, že dveře vznikly podle jiného návrhu, než díly vedle nich a tak linie nelícuje. A ano, je to chyba, jinak by Hyundai po faceliftu nedolepil na kritická místa černé samolepky, aby největší chybu zakryl. Auto má i zvláštně tvarované otvory pro kola. Divné tvary bychom italskému mistrovi u rychlého Ferrari odpustili pro jízdní výkony, ale Hyundai podobnou záchranu nenabízí, což je jeho prokletí.

Mitsubishi Colt CZC

Tohle auto ani nemohlo dopadnout dobře. Nenapadá mě jediné malé kabrio s pevnou skládací střechou, které vypadá dobře. Colt navíc v této generaci opustil tradiční tvary a představil se jako vysoký, ale úzký malý hatchback. To nejsou zrovna nejlepší proporce. V roce 2006 se objevila otevřená verze CZC a tvary auta byly rázem úplně jiné. To proto, že do zadní části se musela nově naskládat pevná skládací střecha. Proto zadek působí tak dlouhý. Nevadí to se střechou nahoře, kdy je kabina vlastně uprostřed auta. Když jí ale složíte, vypadá přední část přetížená. Auto se nelíbilo skoro nikomu a potichu opustilo trh po třech letech. Dnes jej potkáte docela zřídka a většinou se střechou vkusně nataženou i v sebelepším dni. Asi se i jejich majitelům takto líbí víc.

Rolls-Royce Camargue

Luxusní kupé Camargue bylo na trh uvedeno v roce 1975 jako vůbec nejdražší automobil na trhu. Doma tehdy stál skoro 30 tisíc liber, což stál i hezký menší dům. Ale tak to u Rollsu chodí, když se ptáte, kolik stojí, tak si ho nemůžete dovolit. Pracháči ale neměli problém vysázet peníze na stůl za Corniche (mimochodem o půlku levnější než Camargue) nebo Silver Shadow, protože vypadal dobře. Camargue ale takové štěstí neměl a vypadal naprosto odporně. Zákazníci měli problém pochopit, co to vlastně za svoje peníze dostali. V podstatě jste platili jen za ten ošklivý vzhled, techniku totiž sdílel s oblíbenějším Corniche. Výroba nejdražšího modelu nakonec ale trvala celých 10 let, ovšem stejně moc aut nevzniklo. Majitele si našlo jen 531 aut, z nich většina putovala na Blízký východ a do USA.