Polská dodávka Lublin se vyráběla i u nás, poté pomohla vzniku čínské značky
Polské automobilky nikdy nebyly mimo domovinu moc úspěšné, jedním z těch populárnějších produktů se stala dodávka Lublin. Její složitá historie se spojila hned s několika neúspěšnými automobilkami a vedla až ke vzniku nové čínské značky.
Pamatujete si ještě na polskou dodávku Lublin? V devadesátých a nultých letech šlo o docela rozšířené vozidlo i na našich cestách a dodnes se dá na nějaký utrápený kousek narazit. Nová dodávka se začala vyrábět v roce 1993 v automobilce FSC, která do té doby vyráběla jen prehistorickou dodávku Žuk. Vedle té byl Lublin podstatně modernějším vozem, ačkoliv vývoj započal už na konci 70. let.
Auto dostalo pohon zadních kol a zpočátku dieselový motor vlastní polské konstrukce. Později se do auta dostal také benzinový motor od General Motors, s původem u australského Holdenu. Nabídka motorů se postupně rozšířila i o novější dieselové jednotky od Andorie a Iveca. Od roku 1997 už ale lublin vyráběl společný podnik FSC s korejským Daewoo, které v něm mělo majoritní podíl. Auta tehdy nesla i loga korejské značky.
Kromě toho ale lubliny od roku 1997 vznikaly také v rumunské továrně Daewoo a od roku 1999 také v Česku u Avie. Následující roky byly složité, protože po krachu Daewoo v roce 1999 Lublin přešel o dva roky později pod firmu Andoria a o další dva roky později pod britsko-ruský Intrall. V roce 2007 se auto přesunulo pod značku DZT, v roce 2011 se z něj stal Honker a jako Honker Cargo auto dožilo až do roku 2013, kdy byla výroba ukončena. Na základě lublinu ale vznikl ještě prototyp Ursus Elvi o čtyři roky později, do výroby už ale nezamířil.
Na pozadí příběhu dodávky Lublin se ale odehrával další, podobně zmatený. FSC navázalo spolupráci na výrobě dodávek s Daewoo už v roce 1995. Korejská značka tehdy hodně expandovala do Evropy a chtěla nabídnout i modernější vůz. Začal tedy vývoj projektu LD100, a v prvotní fázi byla hlavním cílem Korea, brzy se ale vývoj zaměřil na Evropu. Vedení projektu tedy přešlo z Koreje do polské pobočky Daewoo, tedy k výrobci lublinu.
Daewoo bralo projekt velmi vážně a kromě vlastních sil se na něm podílela také rakouská Magna Steyr, která měla pomoci s motory a pohonem. Do produkce se zvažovaly jednotky Renault, kvůli neshodám a průtahům se ale nakonec zvolil italský motor VM Motori. Britský Lotus pomáhal naladit podvozek a italská IDEA byla zodpovědná za design. Britský Hawtal Whiting zase dostal na starost konstrukci karoserie a přípravu na výrobu.
Od roku 1998 se na projektu podílela také britská automobilka LDV, pohrobek dřívějšího Leylandu. Daewoo totiž vyhodnotilo, že vzhledem k nulovým zkušenostem s výrobou a prodejem užitkových vozů bude lepší navázání spolupráce a případná tvorba společného podniku se zavedeným výrobcem.
Vývoj vozu probíhal převážně v britském vývojovém centru Daewoo v britském Worthingu. Výroba ovšem měla pobíhat v Lublinu, jako náhrada za starou polskou dodávku. Vozy by dostaly dvě varianty s logy Daewoo a LDV. Jenže po krachu Daewoo a jeho odkoupení koncernem General Motors se práva na nový model i s hotovou výrobní linkou dostala do rukou LDV. To výrobu přestěhovalo do své továrny v Británii a po úpravách ve spolupráci s vývojovou firmou Tom Walkinshaw Racing finální vůz poslalo v roce 2004 do prodeje jako LDV Maxus.
Britské automobilky ale počátek tisíciletí také povětšinou nezvládly, a tak jen o dva roky později LDV zamířilo do vlastnictví ruského GAZ. Ten chtěl Maxus vyrábět v ruské továrně, britskou část ale zanedbal a nedostatek financí vedl k bankrotu LDV v roce 2009. Britská značka i práva na vůz Maxus se přes několik prostředníků dostaly až k čínskému koncernu SAIC, který v roce 2011 restartoval výrobu.
Tentokrát už ale v čínské továrně a pod značkou Maxus, která nahradila původní logo LDV. Minimálně tedy v Číně a na většině exportních trhů, třeba v Británii a Austrálii se ale nové čínské vozy prodávají stále jako LDV. Původní Maxus s původem sahajícím až do Polska poloviny 90. let se stále vyrábí a vedle nových motorů a elektrické verze také na vodík. Auto se vyváželo na spoustu světových trhů a objevilo se i u nás, už však bylo nahrazeno novějšími vozy.
Z Maxusu se dnes stala automobilka nabízející celou modelovou řadu, včetně několika dodávek, obytných vozů, pick-upů, MPV a SUV. V Evropě nabízí převážně elektromobily a s těmi je aktivní i v Česku. Třeba u sousedů v Polsku si ale mohou vedle celé řady elektrických dodávek a valníků koupit i dieselový pick-up Maxus T60.
Zdroj: Dwvaporware, zdroj foto: Dwvaporware, Lublin, Daewoo, LDV, Maxus, zdroj videa: Maxus
