Polsko mění pravidla registrací. Dovoz ojetiny do Česka je jednodušší
Od 10. června 2026 se v Polsku změnila pravidla registrací vozidel. Jedna novinka je pro české zájemce obzvlášť důležitá: cizinec bez polského pobytu si může vůz dočasně zaregistrovat přímo v místě koupě nebo převzetí. Zjednodušuje se i přepis ojetin, protože registrační značky už nebude nutné fyzicky sundávat a nosit na úřad.
Polský trh s ojetými auty je pro české kupující dlouhodobě lákavý. Nabídka je široká, ceny často zajímavé a cesta přes hranice není žádná velká expedice. Jenže kdo někdy řešil dovoz auta z Polska do Česka, dobře ví, že samotná koupě bývá jen první polovinou příběhu. Druhá začíná ve chvíli, kdy je potřeba vůz legálně dostat domů.
Právě v tom má pomoci změna polských registračních pravidel, která vstoupila v platnost 10. června. Na první pohled jde o technickou úpravu v úředním systému, v praxi ale může výrazně ulehčit život lidem, kteří si v Polsku koupí auto a chtějí ho převézt do jiné země Evropské unie, tedy i do Česka.
Dočasná registrace nově i pro cizince
Nejdůležitější novinka se týká cizinců. Dosud bylo vyřízení dočasné registrace v Polsku pro člověka bez tamního pobytu nepraktické a často záviselo na konkrétní situaci, ochotě prodávajícího nebo zprostředkovateli. Nově bude možné, aby si cizinec, který v Polsku nemá trvalý ani dočasný pobyt, dočasně zaregistroval vozidlo u úřadu příslušného podle místa, kde auto koupil nebo převzal.
Český kupující by tak už neměl být tolik odkázaný na improvizaci s původními značkami, platností dokladů a pojištění, podvalem nebo službami prostředníků. V ideálním případě koupí auto, přímo v místě převzetí vyřídí dočasnou polskou registraci, sjedná pojištění a vůz legálně odveze do Česka.
Polská dočasná registrace se standardně vydává nejvýše na 30 dnů, s možností jednorázového prodloužení o dalších 14 dnů. Po příjezdu do Česka už následuje česká část procesu: technická kontrola, evidenční kontrola, povinné ručení a zápis do českého registru vozidel.
Změna neznamená žádnou zkratku na českých úřadech, auto dovezené z Polska bude pořád nutné v Česku standardně přihlásit. Kupující musí doložit zahraniční doklady k vozidlu, doklad o nabytí, technickou způsobilost, zelenou kartu a u nového dopravního prostředku případně i potvrzení související s platbou DPH. Žádost se podává na registru vozidel u kteréhokoli obecního úřadu obce s rozšířenou působností. U osobního auta činí běžný správní poplatek 800 korun, při elektronickém podání přes Portál dopravy je to 640 korun.
Méně byrokracie pro Poláky
Polské úřady zároveň zjednodušují i běžné přepisy ojetých aut uvnitř země. Pokud si nový majitel chce ponechat dosavadní registrační značky, nebude už muset tabulky fyzicky sundávat z auta a předkládat je na úřadě. Místo toho podá prohlášení, že jsou značky čitelné, nepoškozené, opatřené neporušenou legalizační nálepkou a odpovídají aktuálnímu vzoru. Je to drobnost, ale přesně ten typ drobnosti, která v praxi šetří čas i nervy.
Další úleva se týká technické kontroly. Úřad už nemá po majiteli chtít papírové potvrzení, pokud je platná kontrola viditelná v polské centrální evidenci vozidel. A zjednodušení se dotkne i tažných zařízení. Pokud možnost tažení vyplývá z homologačních dokumentů, nemá být nutné absolvovat dodatečnou technickou kontrolu jen kvůli zápisu tažného zařízení.
Před cestou do Polska se každopádně vyplatí ověřit, jak konkrétní úřad nové pravidlo aplikuje, zda je nutná rezervace termínu a jaké dokumenty bude chtít vidět. Stejně tak je dobré mít předem jasno v pojištění pro převoz, zkontrolovat shodu VIN, kompletnost polských dokladů a platnost technické kontroly. Změna pravidel sice odstraňuje jednu významnou překážku, ale z dovozu auta nedělá nákup rohlíků.
Dobrá zpráva je, že celý proces by měl být pro české kupující předvídatelnější. A právě předvídatelnost bývá u dovozu ojetin často důležitější než samotná vzdálenost. Polsko tím vysílá jasný signál: prodej aut přes hranice má být jednodušší, méně papírový a méně závislý na kličkách, které si kupující a prodávající museli dosud hledat sami.
Zdroje: Dziennik Ustaw, Gov.pl, Ministerstwo Infrastruktury RP
