Proč se sanitky zasekávají v ulicích? Urbanisté odhalují, kolik ústupků musí dělat
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
Jaké faktory hrají roli při plánování infrastruktury a proč se kritická místa nebudují tak, aby měly vozy IZS hladší průjezd? Odpověď jsme hledali přímo u Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR).
Průjezd záchranářů, hasičů nebo policie by proto měl být v moderním městě prioritou. Myslí se ale na vozy integrovaného záchranného systému už u rýsovacího prkna, když se v Praze plánují nebo rekonstruují ulice?
Anna Klímová, tisková mluvčí IPR Praha, ujišťuje, že se na tuto problematiku nezapomíná: „Problematika příjezdu vozidel integrovaného záchranného systému se standardně řeší v rámci projednávání každého projektu. Každý projekt totiž od svého námětu po svou realizaci prochází dlouhým procesem projednávání, kde je toto téma hlídáno. Požadavků na veřejný prostor je ve městě velké množství, a proto je potřeba volit kompromisy.“
Past jménem tramvajová zastávka
Nepříjemné okamžiky zažívají řidiči v situaci, kdy se s houkající sanitkou v zádech ocitnou v úzkém hrdle podél tramvajového ostrůvku. Proč musí vozy IZS doplácet na to, že civilní vozy nemají v tomto 70 až 100 metrů dlouhém úseku kam uhnout? Podle IPRu za tím stojí striktní pravidla pro bezpečnost těch nejzranitelnějších – chodců.
„Tam, kde jsou tramvajové koleje, je vždy požadován prostor pro průjezd IZS či objezd nepojízdného vozidla, tedy minimálně dva jízdní pruhy, nebo jeden jízdní pruh a zpevněný tramvajový pás,“ vysvětluje pro Auto.cz Anna Klímová, ale vzápětí dodává, proč to v místě zastávek neplatí: „Na délku zastávky může skutečně dojít k cca 70-100 metrů dlouhému zúžení, které je způsobeno požadavkem na bezpečnost silničního provozu v běžném režimu, tedy aby nedocházelo k dopravním nehodám. Přechod pro chodce musí totiž být pouze přes jeden jízdní pruh a šířka ostrůvků musí být taková, aby mohl z tramvaje například vystoupit rodič s kočárkem či vozíčkář, a zároveň aby lidé nepadali pod kola aut.“
Proč chybí zpevněný pás? Záchranáři prohrávají s hlukem
Z logiky věci se nabízí jasné řešení: pokud nemohou uhnout auta, proč chybí průjezdný tramvajový pás, po kterém by sanitka kolonu objela? K tomu je však potřeba, aby nebyly pražce odkryté, ale měly zpevněný povrch, který unese těžkou techniku.
Ačkoliv by to dopravě pomohlo, do hry vstupují zájmy místních obyvatel. „IPR Praha standardně prosazuje zpevněný povrch kolejiště tramvajových zastávek. Při projednání však mohou převážit jiné důvody, například zamezení vstupu cestujících do kolejiště, nebo omezení nadměrného hluku, protože otevřený svršek nebo zatravněný pás je výrazně tišší,“ odkrývá pozadí schvalovacích procesů mluvčí IPR. Plynulý průjezd záchranářů tak poměrně překvapivě naráží na hlukové limity a prevenci pobíhání cestujících po kolejích.
Problémové parkování
Dopravní zácpy a ostrůvky ale nejsou jedinou překážkou, obzvlášť v kombinaci s nešvarem, který Prahu dlouhodobě trápí. Město čelí obrovskému tlaku na udržení rozsáhlých parkovacích kapacit, což záchranářům, a především rozměrné hasičské technice, svazuje ruce.
Hasiči na tento problém ostatně dlouhodobě upozorňují v rámci kampaně „3 metry k životu“. Zástupkyně IPR Praha jim dává za pravdu a uzavírá téma poukazem na každodenní realitu pražských ulic: „V Praze jsou tradičně prosazovány rozsáhlé parkovací kapacity na ulicích, které v kombinaci s nelegálním parkováním průjezd IZS také komplikují. Mnoho dvoupruhových ulic se kvůli parkování zúžilo na jeden pruh a na velkém množství sídlišť je například situace pro průjezd hasičské techniky kvůli parkování kritická. Vozidlo IZS se navíc může objevit úplně kdekoliv a kdykoliv, například i v době dopravní špičky nebo uzavírek.“
Prostor v metropoli zkrátka není nafukovací. Snaha o bezpečnější přechody, méně hluku z tramvají a dostatek míst k parkování si tak bohužel vybírá svou daň jinde – na ztížených podmínkách pro ty, kteří nám jezdí na pomoc.
Zdroje: Hasičský záchranný sbor ČR, Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR Praha)
