TEST První jízdní dojmy: Citroën DS5

První české jízdní dojmy ze Citroënu DS5 jsou opravdu bleskové, na projetí vozu máme jen několik desítek minut a musíme jej stihnout vyfotit. Berte je tedy spíše jako takovou malou ochutnávku, spíše předskokana opravdového redakčního testu.

Na první pohled DS5 vypadá, jakoby někdo z bossů omylem poslal rozšafné návrhy designérů přímo do sériové výroby. Netrvá to však ani deset sekund a začínám být méně příkrý...design je rozhodně rafinovanější, než jsme u drtivé většiny ostatních automobilů zvyklí. Musíte se zadívat. Prosklením mi trochu připomíná původní noblesní babičku DS, eleganci však trochu kazí vysoký předek, který si vynutily přísné předpisy pro případ srážky s chodcem. Nad motorem je opravdu hodně místa.

Citroën DS5, originální bohyně a Concorde: Setkání pod křídly

Dvojice zadních stříbrných ozdobných koncovek je napůl falešná, do pravé ústí dvojice koncovek výfuku, zatímco do levé žádný. Na rozdíl od některých jiných vozů zde však není na první pohled vidět jejich ozdobnost, protože opravdové koncovky jsou ukryty poměrně hluboko v nárazníku.

DS5 každopádně přitahuje pozornost, kamkoliv se podívá. Nefotil jsem ani pět minut a už zastavil pán se Scénicem a auto ho evidentně velmi zajímalo. Poněkud ochladl až poté, co jsem mu řekl, že tento kousek s dvoulitrovým turbodieselem a automatem, navíc ve velmi štědré výbavě Sport, stojí něco kolem 930 tisíc.

Interiér jako z Airbusu

V interiéru šok pokračuje. Řidiče i spolujezdce obklopují měkké plasty, ti kdo mají v autě rádi hodně prostoru se v DS5 nebudou cítit nejlépe. Předlohou pro design interiéru byl prý kokpit dopravního letadla. Zde musím potvrdit, že navození leteckého pocitu se povedlo téměř dokonale.

Hodně tomu přispívá dělené přední střešní okno, které rozděluje podélný střešní panel. Právě na něm je ovládání roletek či polohy HUD (průhledového displeje), střešní panel však vyššímu kolegovi z redakce (má 196 cm) poněkud vadí, mým 180 centimetrům však tvarování interiéru zcela vyhovuje.

Volant je dole zploštělý, v čemž sice žádnou výhodu nespatřuji (spíše naopak), avšak vypadá i drží se velmi dobře. Míra nastavení volantu i křeslovitého sedadla je dostatečná, není problém se do interiéru příjemně zavrtat. Výhled vzad je poněkud omezen malým oknem, při pohledu šikmo vpřed je situace o mnoho lepší díky dvojici tenkých sloupků. Vnitřní zpětné zrcátko je umístěno poměrně nízko a chvíli trvalo, než jsem si na jeho pozici zvykl.

Rozmístění tlačítek je sice trochu chaotičtější (či méně obvyklé, chcete-li), ale věřím, že za nějaký čas by se člověk uvnitř zorientoval. Za půl hodiny se mi to nepovedlo. Co mi trochu vadilo, byla samotná velikost tlačítek – například ovládání klimatizace nebo rádia mají na starost relativně hodně malé čudlíky. Naopak moc se mi líbí použití čtveřice velkých otočných ovladačů a pátého vícesměrového ovladače obrazovky navigace.

Citroën DS5: První dojmy

Trochu odvážné, ale přece: interiér mi v lecčems připomíná design i vnitřek nových Lamborghini nebo třeba Panameru. Neotřelost, tvar tlačítek (kde se mimochodem asi bude nepříjemně usazovat prach) i celkové provedení interiéru je na vskutku vysoké úrovni. Několik detailů mi uvnitř sice nesedí, ale je jich opravdu jen několik a celkový dojem nemají šanci ohrozit. Zpracování i výběr materiálů je (téměř vždy) výborné. Jen bych přivítal větší množství odkládacích prostor, třeba kelímek s kávou si musíte, chtě nechtě, odložit do dveří. Tam je na něj připraven držáček.

Trochu problém je se zadními sedadly – když jsem si nastavil sedadlo a posadil se za sebe, nezbylo moc místa pod předním sedákem a tak jsem musel nohy v kolenou ohnout o něco více. Jinak je zde do výšky i šířky místa poměrně dost. Dveře zavazadlového prostoru se nedají otevřít zvenku, je potřeba buď použít klíček nebo tlačítko vlevo pod volantem.

Údaje v závorkách platí pro automatickou převodovku.

Jízda:

Přístrojový panel je trochu jako z vesmírné lodi. Vsadím se, že tuto větu někdo použil i v testu původního DS, avšak grafické zpracování i rámečky kolem přístrojů (které jsou dobře čitelné i na sluníčku) mi nedávají na výběr. Ručička rychloměru vás po nastartování pozdraví přeběhnutím tam a zpět, zajímavostí byl v testovaném voze hned třikrát jištěný rychloměr – digitálně a analogově na panelu plus digitálně na průhledovém displeji. Že by trojité jištění bylo další inspirací v letectví?

Podvozkově je na tom DS5 určitě dobře, na devatenáctipalcových kolech se tvářila dokonce sportovně. Solidní řízení, citlivé i okolo středové polohy, by asi také nebylo proti, avšak automatická převodovka je nastavena spíše na klidnou jízdu a rychlá změna stupňů jí nejde dvakrát dobře. Podřazuje se směrem k sobě, pádla pod volantem nebyla.

Z vozu je trochu cítit vnitřní boj mezi komfortem a sportovností. Auto se velmi dobře drží vozovky a poslušně ji kopíruje, rychlé změny směru však doprovází větší pohyby karoserie. Po pár kilometrech si neodvažuji vyřknout ortel, zatím to ale vypadalo, že kompromis se povedlo najít poměrně solidní. Brzdy jsou bez výhrad.

Ještě jeden postřeh nakonec. Parkovací kamera je hodně nízko nad silnicí, uvidíme v týdenním testu, zda to má v reálném životě nějaké nevýhody.