TEST První jízdní dojmy v terénu: Suzuki Grand Vitara

Již první pohled na čtyři lehce zaprášené exempláře, místo dokonale osvětlených frankfurtských ramp postávající na středočeské louce, prozradil, že Suzuki se vydala cestou skvělého designu. Po nápadném a hravém Swiftu přijíždí další výrazný a pohledný automobil, prořezávající si cestu k pozornosti skrz okolní obliny pomocí výrazných hran. Některé z nich sice nejsou příliš originální, avšak to je dnes normální jev a není třeba se nad ním pozastavovat.

Vyzkoušeli jsme si delší pětimístné pětidveřové provedení, osazné silnějším zážehovým dvoulitrem (alternativně šestnáctistovka a diesel 1,9 l) a vybavené elektricky řazenou redukční převodovkou s uzávěrkou mezinápravového diferenciálu.

Hlavní dojem z interiéru je citelný nárůst vnitřního prostoru a velký skok v kvalitě i tvarování interiéru ve srovnání se stávající Grand Vitarou. Všechny dveře se otevírají snadno i se zkříženými nápravami, což značí velmi dobrou tuhost karoserie s integrovaným rámem. Přístup do objemného zavazadelníku zprostředkují do boku otevíratelné dveře s plynovou vzpěrou, s jejíž pomocí se odklopí téměř samy; pihou na kráse je, že se bohužel opět otevírají po japonsku doprava. Sedačky jsou dostatečně rozměrné a drží tělo, seřízení však vyžaduje cvik a krásný volant, ne nepodobný těm v Mazdách, se nastavuje pouze výškově. I tak lze najít pohodlí i pro vzrostlá těla, téměř dvoumetrový urostlý redaktor se usadil bez problémů.

Motor patří ke starší konstrukční škole a prozrazuje, že na jeho vývoj už nezbylo tolik prostředků, kolik by si tvůrci přáli. Je dosti slyšet i cítit, horší ale je, že do tahu je třeba jej točit, což není do terénu ideální. Avšak mnohé řeší redukce a zcela vyřešeno bude s turbodieselem. Elektrická volba způsobu pohonu funguje bezchybně, stačí zastavit na rovině; uprostřed stoupání občas redukce nechce "docvaknout". Průchodivost terénem je jako u všech malých a lehkých Suzuki nadprůměrná, letité zkušenosti jsou znát na každém zlomu, kořenu nebo výmolu. Při extrémním zkřížení občas chybí zadní uzávěrka; vůz zavěšený šikmo na dvou kolech protáčí dvěma zbývajícími ve vzduchu a nejede. Většinou však stačí couvnout, nebo přenést váhu s pomocí spolujezdce. Také na rozbahněném terénu by mohly vzniknout problémy, to jsme však nevyzkoušeli. Většinu situací zvládá Vitara brilantně a nelze si nevšimnout, že proti starším térénním "S" se nepoměrně snáze ovládá. Už žádné riziko vykloubení palců, zapomenutých uvnitř volantu, či hledání rychlostního stupně v nepřesné kulise. Velmi dobře naladěné pérování Vám také nevyrazí zuby při propadnutí do výmolu, přesto všach nenechá podvozek propérovat příliš.

Ježdění mimo silnice se tedy dá s malou Suzuki zvládnout s úsměvem na rtech a především za velmi rozumné ceny. Základní třídveřové čtyřmístné provedení JX s motorem 1,6, postrádající redukci a uzávěru diferenciálu, avšak nikoliv automatickou klimatizaci, vyhřívání sedaček, kompletní elektrifikaci, 6 airbagů, ABS či kvalitní Hi-Fi, stojí slušných 579.900,-. Námi testovaný pětidveřový model přidává kromě zmíněné uzávěry a redukce ještě loketní opěrky, lakované kliky a několik dalších detailů, to vše za výborných 649.900 v provední JLX či o 100 tisíc dražším JLX Comfort, které doplňuje výbavu na naprosto dostačující, když nechybí tempomat, CD měnič, keyless go, celokožený interiéru či xenonové světlomety. To z Grand Vitary činí jednu z nejvýhodnějších nabídek, zejména proto, že oproti většině konkurentů se jedná o téměř plnohodnotný off-road, nikoliv pouze efektní SUV.