Přinášíme postřehy některých startujících. V závorce je uvedena kategorie, název týmu, první číslo u lomítka znamená umístění v etapě, druhé aktuální pořadí. V případě motocyklových jezdců a čtyřkolky se jedná o výsledek po sedmé etapě, protože v pondělí tyto kategorie nezávodily.

Martin Michek (motocykly, Orion Moto Racing Group, 11./14.): „Byl jsem rád, že začátek, kdy člověk začínal soutěž s vysokým startovním číslem, proběhlo bez pádu. I když sem tam byla nějaká krizovka. Teď jsem v první dvacítce, ale nesmím pominout, že vypadl Van Bevereen, Benavides a spousta dalších favoritů, kteří jedou o vítězství nebo první desítku. Budu se snažit si užít každou etapu a uvidíme, co se bude dít dál. Únava se pochopitelně projevuje, ale snažím se co nejlépe regenerovat, a využít každou volnou minutku k odpočinku. Nováčkovská kategorie se zatím vyvijí hodně zajímavě. Chvíli jsem vedl, pak byl druhý a teď jsem si vedení vzal zase zpět. Do konce to bude ještě dlouhé a náročné. Půjdu do toho s odhodláním, abych nezklamal fanoušky a mohli žít tímto sportem, protože si to zaslouží.“

Rallye Dakar 2020: 8. etapa - Loprais na stupních, starosti Prokopa

Aleš Loprais (kamiony, Instaforex Loprais Praga, 3./4.): „Měli jsme nádhernou etapu, skvěle fungovala posádka. Petr úžasně podhušťoval a dohušťoval, Khalid skvěle navigoval. Byl to Dakar se vším všudy. Od volantu už mám mozoly na rukou a do cíle speciálky jsme dojeli s utrženým tlumičem pravého zadního kola. Nicméně takový má být pravý Dakar. Jsme v sevření Kamazů, pak následuje MAZ, tedy mezi dvěma továrními týmy. Dokážeme jim reálně stačit a hrát s nimi vyrovnanou partii v dunách. Jinde to kvůli výkonu motoru, který mají chlapci posazený někde úplně jinde, a týmové strategii prostě nejde. Ale děláme, co můžeme. Valíme dál.“

Milan Engel (motocykly, Orion Moto Racing Group, 27./28.): „Saudská Arábie se dá zatím přirovnat k Maroku nebo Tunisu, kde to máme natrénované. Jediné, co mi chybí jsou diváci a závodní atmosféra. Mohu tu však prodat zkušenosti, které předávám týmovému kolegovi Martinu Michkovi. Ten z toho teď skvěle čerpá a trvalo by strašně dlouho, než by je nasbíral.

Jedu s nejnovějším modelem KTM 450 RR. Je to lehčí a daleko ovladatelnější motorka. Zároveň má o něco méně výkonu. Trochu jsem ztrácel v dunách. Výhodou však je, že mě méně unavuje. Mám letos trochu problém s rukama, které mě bolí a potřebuji je ještě rozjezdit. Jsem rád, že za sebou mám celý tým Orion - Moto Racing Group, nejlepšího mechanika co si jen mohu přát, který se mi stará o motorku od rána do rána. Já tak můžu věřit technice na sto procent.“

Martin Macík (kamion, Big Shock Racing, 11./6.): „V jedné z větších dun jsme se vyhýbali bugině, špatně jsem si najel a kamion zůstal viset na břichu. Moje chyba. Šli jsme kopat, připravili si lano. Tímto děkujeme Martinovi Šoltysovi, který nás vytáhl. Pokoušel se nám pomáhat i Martin van den Brink, kterému také patří respekt. Je vidět, že fair play mezi kamiony stále funguje. My pomáhali o den dříve a teď se nám to vrátilo. Pak už jsme zase ostatní doháněli a ke konci etapy se nám opět odseparoval vzorek a museli měnit pneumatiku.“

Konečné výsledky Rallye Dakar 2020: Nejúspěšnějším Čechem se stal Macík

Boris Vaculík (automobily, 3RCZ.COM, 66./59.): „V nedělní etapě nám na dlouhé planině v rychlosti 170 km/h zakukalo v motoru. Hned jsem věděl, že je zle. Motor se hned nezastavil, ale svým, projevem připomínal čerpadlo na exkrementy. Ujeli jsme ještě deset kilometrů, než se odebral do věčných lovišť. Když nás dotáhli do bivaku, čekali nás naši kluci a identifikace závady. Byla to dvě prasklá vahadla, vačka a utržený řetěz. Bylo jasné, že to dohromady nedáme. Martin Prokop nám nabídl motor a poslal armádu svých mechaniků, abychom to do rána stihli přeskládat. Bylo to obrovské gesto a v půl páté ráno auto zavrčelo.

Tím však starosti nekončili. Po stokilometrovém přejezdu jsme zastavili před startem a po otevření dveří byl cítit olej. Na ližině pod autem se objevilo půl centimetru převodového oleje. Po konzultaci s naším šéfmechanikem Lukášem jsme zkusili odstavit chlazení všech diferenciálů a převodovky, abychom olej neztráceli, nebo alespoň ne v takové míře. Martin to zmákl na jedničku a odjížděli jsme ze startu úplně poslední, už to tam chtěli zabalit. Provizorní oprava nás stála přes 20 minut! Celou dobu jsme pak jezdili v prachu a najednou byli v poušti úplně sami. Vítr zafoukával stopy, olej smrděl fest a já se třásl jako ratlík, aby se to nezastavilo. Při rychlostech nad 150 km/h se nestíhala chladit mezináprava, tak jsme museli výrazně zvolnit a šetřit auto aby nás dovezlo do bivaku.

Dun bylo zase hodně, je zajímavé jet zezadu vidět hromady odstavených aut. Technika i lidi jsou už unavení, je to maso. Martin opět bezchybně navigoval a etapu jsem si moc užil. Je zajímavé, jak se mění priority s přibývajícími dny. Odjeli jsme s určitými ambicemi na výsledek, i přes problémy s pneumatikami se drželi v první třicítce a náš výkon měl stoupající tendenci. Pak přišla penalta deset hodin za dotažení kurty na rezervě v neutralizaci, něco za neprojeté waypointy (časové body) včera a samozřejmě padesát hodin za výměnu motoru. Obrovské přání nás všech po tom čím jsme si za poslední týden prošli je, dojet do cíle a přejet rampu.

Martin Šoltys (kamiony, Tatra Buggyra Racing, 8./9.): „Tohle byla konečně etapa, která se mi líbila, s technickými úseky a dunami. Písek byl měkký a hodně aut zapadaných, tak jsme je museli objíždět. Myslím, že tento terén je naše jediná možnost, kdy můžeme s těmi kluky bojovat. Potřebovali bychom více takových etap. Pomohli jsme Martinu Macíkovi, ale to je přece samozřejmost. Já bych byl na jeho místě taky rád, kdyby mi někdo pomohl.“

Martin Prokop (automobily, MP-Sports, 22./14.): „Byla to naše nejlepší etapa, jelo se nám hezky a v dobrém tempu. Zazávodili jsme si s ostatními automobily a naše ztráta na kilometr se zmenšila ze tří na jednu sekundu. Bohužel na kilometru 400 po asi nejdelší rovině, kterou jsem kdy jel, a měla 31 kilometrů na plný plyn, se nám rozbila plynová klapka. Auto přestalo úplně jet a my museli zastavit. Naštěstí my tu klapku měli s sebou, protože podobný problém jsme měli už loni v Abu Dhabi. Výměna včetně kalibrace trvala více jak dvacet minut. Takže další etapa, kdy nám není přáno a zase nás to srazilo dolů. Držte nám palce, snad si ještě zazávodíme!“

Josef Macháček (SSV, Buggyra Racing, (32./28.):  „Včera jsme se rozhodli v rámci testování nasadit jiné ráfky a pneumatiky, které nelezly tolik, jako ty předchozí. Vyvrcholilo to na jedné duně tím, že došlo k překlopení buginy. Nic dramatického, ale zůstali jsme na boku. Bylo to hodně špatné místo a ani jsem nedoufal, že by nám tam někdo pomohl. Pak nám nezbývalo nic jiného než dát buginu na kola vlastníma rukama. Když se to povedlo, tak jsme se rozhodli, že pojedeme co možná nejjednodušší cestou do cíle, tak abychom vše stihli a mohli pokračovat v soutěži.“

Tomáš Ouředníček (automobily, Ultimate Dakar, 28./38.): „V neděli byla v bivaku tíživá nálada, smrt Paula Goncalvese všechny závodníky hodně poznamenala. Nejvíc pochopitelně motorkáře. Ale nedá se bohužel nic dělat, než se s tím smířit. V pondělí se nám jelo celkem dobře, situaci ale komplikovalo špatně fungující řazení bez spojky. Dvakrát jsme v dunách úplně ztratili výkon. Místo toho, aby motor táhnul, tak chcípal. Málem jsme tam zapadli, jednou museli zastavit, protože se auto z ničeho nic rozvibrovalo. Vypadalo to, že máme povolené kolo, ale nebylo to tak.

Bohužel ztrácíme na rychlých úsecích. Například teď v osmé etapě byla rovina minimálně třicet kilometrů a my tam měli maximálku nějakých 160 až 165 kilometrů. To je málo. Konkurence nás tam bez problémů předjížděla. V bivaku budeme každopádně dál dělat na autě a opravovat, protože nás opět čeká náročná etapa. A po ní už následuje maratónská s bivakem bez servisní asistence. To bude asi hodně náročné.“