TEST Renault Fluence 1,5 dCi (78 kW) – Zlatá (téměř střední) cesta

Nástupce Méganu sedan, který měl premiéru loni na zářijovém frankfurtském autosalonu, dorazil na český trh. Už se nejmenuje Mégane, ale má svébytný název Fluence. I touto změnou dává najevo fakt, že na rozdíl od minulé (druhé) generace je jiný. Jak se jezdí s Renaultem Fluence, vybaveným nejsilnějším turbodieselem v nabídce, jsme zjišťovali na přelomu ledna a února na českých silnicích.

Karosářská varianta sedan není mezi chalupářskými a věci přemisťujícími Čechy moc oblíbená. A nebudeme si nic nalhávat, v některých případech, třeba když se tvoří sedan až později ze základního hatchbacku, není ani moc vzhledově podařená. To ale rozhodně není náš případ, Fluence je naopak velmi vydařené dílo, které potěší oko nejen příznivců francouzské automobilky.

Návrat ke klasické francouzské eleganci

Boční profil Renaultu Fluence působí vyváženě, pozvolna se svažující střecha a (naopak) stoupající spodní hrana oken dodávají vozu elegantní linky. Prolis navazující na přední světlomet, táhnoucí se po celé délce karoserie až k odtrhové hraně zavazadelníku, zase rozbíjí vysoký ponton karoserie a lehce koření boční zjev sedanu.

Kufr rozhodně nepůsobí naroubovaně – harmonicky do celku zapadá, dotváří plynulé a vyvážené linky klasického tříprostorového sedanu a dobře jej vystihuje přísloví o zadnici a hrnci. O delší výdrž karoserie se starají ochranné lišty na spodní části dveří, které mají zabránit větším následkům při nechtěných kontaktech na městských parkovištích.

renault fluence testy nizsistredni
 

Jistou dávku elegance si Fluence zachovává i u zadní části, nádhera jako u Laguny Coupé se však nekoná. Na oblé tvary a zadní svítílny prosté výstřelků svých dvou dříve narozených bratrů se sice dobře dívá, ale tak nějak jim chybí šťáva – byla upřednostněna klidná elegance a funkčnost. A jestliže jste čekali alespoň přední část vozu shodnou s hatchbackem nebo kombi, budete zklamáni.

Vše je i zde podřízeno příkazu být jiný. Kapkovitá světla nemají lomenou spodní hranu a stejně jako celý vůz hrají na serióznost a plynulé tvary, které se k usedlejším kupujícím budou hodit více než mírně rozverná tvář dvou bratrů se jménem Mégane.

Nejlépe tak vůz vypadá z boku a předobočního pohledu. Ale to hlavní, co nás dnes zajímá, je motor a jízda s nejsilnější naftovou motorizací. Tak se na to pojďme podívat.

Lépe zahřátý

O pohon vozu se staral “starý známý“ přeplňovaný turbodiesel 1,5 dCi o výkonu 78 kW při 4000 min^-1 a točivém momentu 240 Nm dostupném při 2000 min^-1. Fluence vybavený touto jednotkou je nejrychlejší a zároveň nejúspornější model jaký si u nás můžete pořídit.

Jak jezdí? Musíme uznat, že dobře. Motor je kultivovaný, výborně odhlučněný, běží měkce a do interiéru od něj nepronikají žádné vibrace. Tedy pokud je zahřátý. Pokud je motor studený, třeba po mrazivé noci o teplotách pěti stupňů pod nulou, je agregát po nastartování diplomaticky řečeno “hodně naftový.“ Výrazně klape, duní, hučí, traktoruje, bručí – pojmenujte si to jak chcete, ale radost z těch zvuků mít rozhodně nebudete. Výbornou zprávou ovšem je, že jakmile se malé dé-cé-íčko zahřeje, všechny nechtěné projevy zmizí a z motoru se stává příjemný společník, jehož přítomnosti si vůbec nevšímáte.

Při koupi Fluence s nejsilnějším nafťákem si budete muset zvyknout na ještě jeden, dá se říct veliký, nedostatek – turboefekt. Motoru se pod 2000 min^-1 žít moc nechce, ať dupete na plynový pedál sebevíc. Až se ručička otáčkoměru ocitne na dvojce (a nejlépe až za ní) tak si teprve budete užívat mírný kopanec do zad a přílivu všech 240 Nm. Konkurence dnes tyto jevy zvládá opravdu lépe. Smysl má motor točit do 3500 min-1, nad touto hranicí vám již nic nepřináší – tedy kromě vysoké hlučnosti.

renault fluence testy nizsistredni Nejvíce vás bude těšit ukazatel spotřeby – při městském poskakování vám stačí 6,0 l/100 km, při reálné stovce motor točí na šestku 2250 min^-1 (na pětku 2650 min^-1) a k životu mu stačí 5,2 litru. Při jízdě maximálním povoleným dálničním limitem počítejte s odběrem o 1,1 litru vyšším.

Při provozu na dálnici jsme zaregistrovali ještě jeden fakt – o motoru jsme ani nevěděli a jen lehce jsme registrovali hukot zimních pneumatik. Překvapil nás ale silný aerodynamický hluk, který bychom vzhledem k siluetě vozu nepředpokládali. Tuto nectnost připisujeme na vrub velkým zpětným zrcátkům.

A na závěr ještě jeden poznatek. Při jízdě mimo obec reálnou rychlostí 90 km/hod motor točí na pětku lehce pod 2500 min-1, v momentě kdy přeřadíte na šestý převodový stupeň otáčky spadnou lehce pod 2000 min-1. Když pak hodláte akcelerovat, tak to vzhledem k turbodíře moc nejde – musíte si chvíli počkat, až se otáčky přehoupnou přes kritickou metu a tahle chvilka zapříčiní, že nákladní sypač v protisměru je při předjíždění již moc blízko. A nebo musíte zaměstnat pravou ruku a podřadit na pětku, tam je v tu chvíli síly dost.

Interiér – spokojenost s výhradami

V interiéru je vše tak, jak má být. Palubní deska je funkční a elegantní zároveň, měkčený plast má hezký dekor a stříbrné doplňky jej vkusně oživují. Bílé podsvícení přístrojů s oranžovými ručičkami vypadá velmi vkusně, stříbrné rámečky okolo klasických ručičkových ukazatelů podtrhují eleganci celého interiéru. Pravé koleno vám neutiskuje středová konzola, levé si netyká s výplní dveří a na šířku je zde přehršel místa. Nad hlavou je vepředu taktéž veliký prostor, narozdíl od zadních pozic, kde již 182 cm vysoký cestující ničí o strop své vlasové kreace.

Pihy na kráse se ovšem najdou i v jinak slušně provedeném interiéru – volant se dobře drží, ale mohl by být menšího průměru a navigace pevně trčí z palubní desky jako rozhledna na Petříně. Ale musíme podotknout, že tentokráte nám to příliš nevadí. Na rozdíl od Renaultu Grand Clia totiž ani v nejnižší poloze sedadla nezasahuje do zorného pole řidiče. A za ty peníze (+ 13 700,-Kč) její nákup rozhodně doporučujeme.

renault fluence testy nizsistredni Sedadla hrají na komfortní notu, ale v prudké zatáčce vám moc podpory nedodají. Za to vám umožní (na Renault) až neuvěřitelně nízký posaz za volantem – někteří konkurenti by mohli závidět. V interiéru jsme však objevili překvapivý nedostatek. Se sličnou spolujezdkyní se zastavujeme na čaj a hledáme kam si své pití odložit. Po odstranění popelníku (nebo držáku ovládání navigace) ze středové konzoly je jedno místo na světě, pod panel rádia se větší kelímek nevejde a my zjišťujeme, že nemůžeme pokračovat v cestě, protože si řidič prostě nemá kam odložit kelímek. Tady Renault zklamal – a přitom třeba Scénic je přihrádkový král.

Do kufru i přes jeho velký objem 496 litrů rozměrnější předměty nenaložíte, ale s tím u sedanu prostě počítáte. Jako plus hodnotíme sklopná sedadla. Mínus u nás zaznamenala absence průvlaku na lyže přes zadní loketní opěrku a také chybějící madlo nebo výstupek na vnitřní straně víka pro zavírání kufru. Takto musíte na víko zavazadlového prostoru sahat zvenku, což znamená jisté zašpinění vaší ručky.

Plavba přes nerovnosti

Již v předchozím testu jsme se dozvěděli, že Fluence je pohodlným vozem. Testovaný vůz obouval pneumatiky o rozměrech 205/60 R16 a snad i díky vyšší hmotnosti o 52 kgna přední nápravě, proti dříve zkoušenému zážehovému kolegovi, se přes nerovnosti přenáší ještě plavněji a klidněji. Naftový Fluence působí za jízdy klidnějším a lépe čitelnějším dojmem než základní benzinová šestnáctistovka. I problematické krátké příčné nesrovnalosti našich vozovek jsou odfiltrovány velmi dobře, velké výmoly poznáte podle tlumeného žuchnutí. Celkově jde o velmi pohodlný vůz – na silnici nejedete, ale vlastně plujete, takže na nějaké “divočení“ za volantem nebo trefování apexů ani nepomýšlejte.

renault fluence testy nizsistredni Řízení je určeno pro slabé nebo řidiče, kteří za volantem nehodlají vydat ani zbla síly navíc – potřebuje minimum síly, točit volantem lze jedním prstem a to se ani nebudete moc snažit. Samozřejmě, že o nějakém přenosu informací od kol do volantu nelze mluvit, ale tak nějak nám to u této koncepce francouzského vozu moc nevadilo.

S povděkem jsme kvitovali velká zpětná zrcátka, rozmrzení nám přinášely plechové zvuky při zavírání víka kufru a pouštění klik u dveří.

To nejlepší na závěr

Renault propaguje Fluence jako opravdovou limuzínu. Tím, že dozadu vedou výdechy klimatizace, boční i zadní okno lze zatáhnout roletkou (mimochodem ta zadní je dost malá), téměř všude je dostatek místa a vzadu se necestuje špatně, ale limuzína přece nevzniká. My bychom to viděli spíše na opravdu komfortní tříprostorový automobil, kterým se francouzský výrobce vrací do éry před “všechny auta musí být sportovní“.

Fluence se povedl a jeho atraktivitu pozvednul na patřičnou úroveň sám Renault svou atraktivní cenovou politikou. Za plně vybavený vůz (připlatit si můžete pouze za kožené čalounění, systém kontroly tlaku v pneumatikách, xenonové světlomety, střešní okno a vyhřívaná přední sedadla) v našem případě žádá lehce přes 400 tisíc korun. Zkuste nahlédnout do ceníků konkurence na sedany nižší střední třídy a zjistíte, že i vy, stejně jako francouzský prezident Sarkozy, můžete říkat „Alberte, odvezte mě domů.“

renault fluence testy nizsistredni
 

Plusy:

• Kvalitní a esteticky i ergonomicky zdařilá palubní deska
• Dobře utlumený a měkce běžící motor
• Nízká spotřeba
• Nízká cena navigace
• Komfortní naladění podvozku
• Lepší jízdní vlastnosti než s motorem 1,6 16V
• Bohatá výbava za velmi přijatelnou cenu

Mínusy:

• Velmi nepřímé řízení s příliš aktivním posilovačem
• Turboefekt kolem 2000 min^-1
• Omezený prostor pro přístup do zavazadelníku
• Aerodynamický hluk při rychlejší jízdě
• Málo odkládacích prostor
• Umístění tlačítka aktivace tempomatu
• Chybí trojblik u směrových světel