Sběratel výstražníků: Sháním přejezd. Zn.: Levně
Co by vám doma řekli, kdybyste začali sbírat přejezdy a do bytu a na zahradu montovali výstražníky? Třeba Vilému Čízovi z Nejdku to prošlo.
Jeli jste někdy karlovarským metrem? Pokud se chytáte za hlavu, co tím myslíme, tak máme na mysli podzemní lanovku z Divadelního náměstí k hotelu Imperial. Je to něco jako lanovka na Petřín, jen celá jede v tunelu. Jedním z operátorů této lanovky je i Vilém Číz z Nejdku.
Ten miluje odmala vše, co souvisí s vlaky, lanovkami, ale třeba i autobusy nebo hornictvím. Po maturitě toužil nastoupit jako strojvedoucí důlní lokomotivy v Sokolově. Když se tam přišel zeptat na práci, na personálním ho odmítli s tím, že těžba brzy skončí, a tak to není nic perspektivního pro mladého člověka. Ke kolejím ho to ale táhlo, začal proto řídit lanovku.
Stejně jako řada jiných nadšenců do vlaků má Vilém Číz doma modelovou železnici a pár starých nádražáckých uniforem. A potom sbírá železniční přejezdy, tedy výstražníky čili ta blikající světla, jež nás varují před příjezdem vlaku, výstražné kříže a tabulky, které označovaly v historii místa křížení cest s kolejemi.
Přejezd v obýváku
stojí dvoje zabezpečovací zařízení. Pro znalce uvedeme i typ. Jedno je známé AŽD 71 a druhému se říká VÚD. Když Vilém Číz to známé a na našich přejezdech dříve hojně rozšířené AŽD 71 zapne, neslyšíme očekávaný zvonek, ale skřeky nějaké houkačky. „Tohle je první série, tam byla siréna. Ale protože se neosvědčila, tak se přešlo na zvonky, které jsou lépe slyšet,“ vysvětluje Číz. A upozorňuje ještě na jeden detail, kterým se výstražník z první série vyznačuje. Kšilty nad světly jsou delší. „V zimě se na tom držel sníh, tak je pak zkrátili,“ dodává nadšený sběratel.
O něco starší je takzvané véúdéčko. Jeho červená světla jsou ale zakrytá plechovou tabulkou se značkou Jiné nebezpečí. „To je poruchový štít. Když výstražník nefungoval, třeba nešel proud, tak elektromagnet v domečku nahoře přestal ten štít držet a tabulka spadla,“ popisuje Číz, jak se řidiči dozvídali, že světla jsou mimo provoz a musí se opravdu dobře rozhlédnout. Mimochodem, i dnes platí povinnost se rozhlédnout, a to i v případě, že bliká bílé světlo.
Dva výstražníky zdobí zahradu před domem. Za domem, skrytý zrakům kolemjdoucích, je pak na pár metrech kolejí úzkorozchodný nákladní vagonek. Slouží jako sklad zahradního nářadí. Další železničářské propriety jsou v garáži. A přímo doma v jedné z obytných místností stojí další dva výstražníky: opět klasické AŽD 71 a pak takzvaný sovět. Ten byl ve sbírce první, není to však originál, ale replika udělaná ze zbytků okapových rour a plechů. „Zajímavostí těch sovětských výstražníků je, že to byla původně licence od Američanů od firmy Westinghouse. Takže sovětské přejezdy zabezpečovala vlastně americká technologie. A pár se jich dostalo i k nám,“ vypráví Číz a všechna zařízení samozřejmě ukazuje i v chodu.
Blikají a k tomu cinkají, případně troubí. Pokud si teď kladete otázku, zda si sběratelé přejezdů prostě nějaký uříznou a odvezou, tak to rozhodně ne! Jde o vyřazené vybavení třeba z nepoužívaných vleček. Případně se domluví se správcem přejezdu, zda si staré vybavení, které by se jinak vyhodilo, můžou po rekonstrukci odvézt.
Pozor, vlak!
České železniční přejezdy dnes „zdobí“ cedulka s nápisem Pozor vlak. Ne náhodou se tak jmenuje i televizní pořad a kanál na YouTube, který se věnuje dění na železnicích. V minulosti byl ale text mnohem delší. Cedulky s předchůdci jasného a výstižného Pozor vlak má Číz doma na zdech a jedna zdobí i výstražník venku. Celý dlouhý text si můžete přečíst na fotce.
Pokud měl přejezd i závory, byl odstavec delší ještě o nějaké dva řádky, kde se psalo, co má dělat řidič či chodec, když jsou závory dole. Podrobné vysvětlení je určitě potřeba, jen si ho těžko někdo za jízdy stihne přečíst. Asi šlo ještě o pozůstatek z dob monarchie. Ostatně dlouhé texty třeba na dodatkových tabulkách můžete dodnes vídat právě v Rakousku. Za císaře pána a taky za první republiky se v některých částech naší země mluvilo německy. Ve sbírce různých artefaktů spojených s přejezdy tak nechybí ani dvoujazyčné nápisy varující před křížením se železnicí.
A každý přejezd, ať už má závory, zvonky, sirény, jedno světlo nebo víc světel, musí mít výstražný kříž. I těch má Vilém Číz několik, kovové i laminátové. Kdo je velký pamětník, tak si možná vzpomene, že kříž označující vícekolejný přejezd vypadal v minulosti trochu jinak. Všechna jeho břevna se protínala, nebyl to jen obyčejný jednoduchý kříž doplněný dole o polovinu dalšího kříže. Ten starý tu ale nikde nevidíme. „To je hodně velká vzácnost. Ten se mi zatím nepodařilo sehnat, ale chtěl bych ho,“ přiznává Číz a ani neskrývá, že kolegům sběratelům, již ho mají, trochu závidí. Ale třeba se nějaký najde.
Nebo si ho alespoň namaluje. Další Vilémovou zálibu je totiž malování a asi nepřekvapí, že maluje právě železniční přejezdy. Rád by někdy uspořádal výstavu svých obrazů. Některé výstražníky si pak taky fotí. „Kousek od nás, už za hranicí v Německu, je ještě starý německý výstražník, takzvaný Honecker. Plánuju tam zajet na simsonu a udělat fotku východoněmeckého výstražníku s východoněmeckou motorkou,“ dodává. Vedle přejezdů má totiž i malou sbírku motorek.
Kuriózní přejezdy
Nejdelší přejezd v ČR a zároveň přejezd s nejmenším počtem označníků, a to jen jedním, je na mostě Bechyňská duha. Slouží současně železnici i silnici. Ve směru do města tam jedou auta po vlakových kolejích. V opačném směru jedou vedle nich, takže přejezdem je most pouze při cestě do Bechyně. Přejezd má délku 310 metrů. V Mladé Boleslavi je křížení silnice a kolejí v těsné blízkosti kruhového objezdu. V Českých Budějovicích prochází dnes už nepoužívaná vlečka přes rušnou křižovatku. A u Dolního Skrýchova na Jindřichohradecku přejíždí auta jednokolejnou trať se třemi kolejnicemi. Jde o takzvanou kolejovou splítku, tedy koleje, na kterých jezdí vlaky s normálním i úzkým rozchodem současně. O těchto kuriozitách jsme podrobně psali v čísle 02/24.
Přejezdy ve světě
Každá země má svou představu o označnících. Někde se používají dvě světla jako u nás, někde bliká jen jedno. Někde jsou výstražná světla umístěná v trojúhelníkovém štítu. Variant je mnoho. I přejezdy mají své obdivovatele, kteří si je fotí a pak své úlovky sdílejí na sociálních sítích. My jsme si z pracovní cesty do Švédska přivezli fotku zcela zasněženého přejezdu v Arvidsjauru.
Zdroj: Svět motorů
