Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Škoda 743/747: Byly Garde a Rapidy spíše kupé, nebo fastbacky?

Škoda Garde (1981)

Škoda Garde (1981) • Zdroj: Škoda

Škoda Garde (1981)
Škoda Garde (1981)
Škoda Garde (1981)
Škoda Garde (1981)
Škoda Garde (1981)
Škoda Garde (1981)
Škoda Garde (1981)
Škoda Garde (1981)
66 Fotogalerie
Aleš Dragoun
Diskuze (19)

Čtěte Auto.cz v Googlu přednostně

Nastavte si Auto.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.

Preferujte nás Sledujte nás

Dvoudveřové verze poslední škodovky s motorem vzadu rozhodně nebyly žádnými sporťáky, ale nepostrádaly atraktivitu a určité kouzlo.

V závěru sezony 1980 se přestala vyrábět legendární Škoda 110 R a v Kvasinách se chystalo nové dvoudveřové kupé s kódem 743. Cesta k němu byla dlouhá, začalo se připravovat už v roce 1973. Jednotlivé prototypy se od sebe lišily provedením přídě i zádě včetně různých podob koncových světel. Silueta se ale od začátku nezměnila – včetně více skloněného čelního okna i kratší střechy, která přecházela do šikmé zádě.

V polovině 70. let vznikl zelený prototyp 120 GLC se čtyřmi hlavními světly z pozdější sériové 120 LS, zadní „velkoformátové“ reflektory měly původ v Tatře 613, jen se přeskupily. Auto koupil v roce 1978 soukromník z Kolína a vyrážel s ním za západní hranice, s rodinou projel celou Evropu, která jinak byla normálním smrtelníkům zapovězena. V době pořízení ovšem do oficiální premiéry chyběly tři roky! Dnes něco nepředstavitelného...

Poslední předprodukční prototypy ze sezóny 1980 už dostaly černé vroubkované nárazníky místo chromovaných. Jediný pár dveří byl nakonec delší, jak se na taková auta sluší a patří, první funkční vzorky ho měly shodný se sourozenci se dvěma páry. Pevná boční trojúhelníková okénka včetně svých větracích průduchů v rozích se během dlouhého vývoje měnila jen minimálně.

Garde

Kupé nakonec dostalo pro domácí trh obchodní název Garde a silnější motor 1174 cm3 ze 120 LS o výkonu 40,5 kW (55 k). Nemohlo se již pochlubit efektními bezrámovými okny v předních dveřích jako předchůdce, i tak ovšem šlo o elegantní automobil, který pojal dva dospělé běžné velikosti a dvě děti, či starší osoby menšího vzrůstu (uspořádání sedadel 2 + 2). Zadní místa byla spíše nouzová.

K opravdovým sportovním výkonům měl pochopitelně s maximální rychlostí 153 km/h daleko. Někteří mu s klidem říkají fastback, což je vlastně přesnější výraz než kupé... Měřil na délku 4175 mm, do šířky 1610 mm a na výšku 1400 mm. Stejné rozměry měly i aktualizovaná luxusní čtyřdveřová 120 GLS i nová slabší 105 GL s totožnými plastovými nárazníky.

915 kg vážící Garde jako první použilo zadní nápravu s vlečenými trojúhelníkovými rameny, oficiálně „úhlovou nápravu se šikmými závěsy“, kterých se některé verze sedanů dočkaly až po modernizaci. Vyvinul ji Ústav pro výzkum motorových vozidel (ÚVMV), konkrétně tým vedený Karlem Jabornickým. Náprava se ale u Garde rychle deformovala, byla bohužel poddimenzovaná.

Klouby z ciziny

Hnací hřídele zadních kol už byly vybaveny homokinetickými (stejnoběžnými) klouby. Ty ale v ČSSR neuměl tenkrát ještě nikdo vyrobit, takže chtě nechtě se AZNP musely obrátit na (západo)německou společnost Löbro, pochopitelně s patřičným posvěcením „shora“.

Olejová vana musela být kvůli její konstrukci posazena níže. Garde mělo jako první také plnoprůtokový čistič maziva, ale na rozdíl od čtyřdveřových 120 LS a GLS motoru chyběl olejový chladič. Čtyřstupňová přímo řazená převodovka byla zcela shodná se sedany. Do předních, oproti stodvacítkám zvětšených kotoučů se zakusovaly nově čtyřpístkové třmeny, vzadu zůstaly bubny. Systému nechyběl posilovač.

Škoda Garde (1981)Škoda Garde (1981) | Zdroj: Škoda

Nová zadní světla a přední sedačky

Na zádi se rovněž poprvé objevily blokové světlomety, které zdědily v roce 1982 120 GLS, 105 GL a v srpnu 1983 také modernizovaný model. Víko motoru zdobila integrovaná odtrhová hrana, kterou čtyřdveřové 105 a 120 postrádaly. Příď dostala hranatější reflektory, ty měly od srpna 1981 rovněž základní karosářské verze vyjma nejlevnější 105 S, dále stříbřitý pás s patřičným nápisem, podobný sedanům v Británii., jen text „Super Estelle“nahradilo slovo „Garde“. Volant měl původ v předchůdci 110 R, pouze jiný střed a kryt. Přední sedačky dostaly integrované opěrky a seřizování výšky, byť k němu bylo potřeba nářadí. Pro přístup dozadu se daly odklopit, stejně jako jednoduchá zadní lavice, Garde nepřišlo o druhý zavazadelník.

Béžové koženkovo-látkové čalounění vypadalo až luxusně, většina vozů dostala ale tmavé. Zcela nová byla palubní deska s kulatými budíky a lesklým pásem před spolujezdcem, i tady se skvěl patřičný nápis. Chlubila se bezpečnostním pěnovým obložením. Úplně první produkční kusy ji však ještě neměly. Součástí přístrojů byl otáčkoměr, nechyběl cyklovač stěračů, uzamykatelná přihrádka před spolujezdcem a plastová polička na drobnosti.

Nejen z Kvasin

Oficiální představení novinky se odehrálo na strojírenském veletrhu v Brně v říjnu 1981, krátce poté se v listopadu rozběhla výroba v Kvasinách. Do konce roku však vyjelo pouhých 38 kusů zkušební série. Na konci dubna 1982 AZNP zahájily produkci Garde v Bratislavských automobilových závodech. Auta z továrny v Devínské Nové Vsi zpočátku neměla ani logo s okřídleným šípem, nýbrž BAZu. Bohužel neblaze proslula naprosto tragickou kvalitou a poruchovostí, exempláře z Kvasin na tom byly o mnoho lépe. Do července 1984 vzniklo v obou závodech celkem 11.179 Garde, z toho 3.480 na Slovensku, tedy necelá třetina.

BAZ vyráběl auta hlavně pro východní část Československa, Kvasiny zase pro export na západ. U vozů ze Slovenska tekl z motorů olej a z netěsného potrubí chladicí kapalina, nefungovalo elektrické příslušenství, karburátory Jikov, auta špatně brzdila, dovnitř dokonce zatékalo. Koroze se objevovala rychleji. Ne vždy byl na vině bratislavský závod, prostě dostával nekvalitní díly – a někdy i žádné, takže musel produkci přerušovat. Část vyrobených kusů se ale povedla tak, že s nimi žádné větší problémy nebyly. Kritizovány byly ale i vozy z Kvasin za obvyklé neduhy řady 742/743: špatné jízdní vlastnosti, citlivost na boční vítr, hlučnost a vyšší spotřebu benzinu.

Emko

Upravené kupé modelu M, které se představilo spolu se čtyřdveřovou stotřicítkou v srpnu\1984, dostalo definitivní název Rapid. Pochopitelně se zvětšil rozchod kol a karoserie dostala všechny úpravy shodné s výchozím provedením včetně mohutnějších lemů blatníků. Mělo tedy ovšem na výběr dvě motorické verze: pokračovala 120, stále s jednotkou z „elesa“, novinku představovalo provedení 130 (1289 cm3/43 kW/58,5 k) s pětistupňovou převodovkou místo čtyřstupňové. Stejně jako sedany kupé měřila přesně 4200 mm, šířka se ve srovnání s Garde nezměnila, k zemi ale klesla o 20 mm na 1380 mm. Pohotovostní hmotnost byla zredukována na 890 kg.

Rapidy ovšem nebyly nijak levné. V roce 1985 stála levnější a slabší verze 120 78.800 korun, ta silnější přišla dokonce na 81.050 korun. Ve srovnání s holou čtyřdveřovou stopětkou si tak lidé připlatili takřka polovinu.

Kromě Kvasin pokračovala výroba i v BAZce, až do roku 1987, zde se zrodilo asi 2,5 tisíce Rapidů. Základní specifikace 120 skončila už v osmdesátém šestém s 12.190 exempláři na kontě, dále linky opouštěla už jen ta silnější. Její poslední kusy v kvasinské továrně vznikly v červenci 1988. Dvoudveřových stotřicítek vzniklo dohromady o něco méně než slabší specifikace – 10.285. Samozřejmě je do obou započítána i slovenská produkce.

Video placeholder
Ojetá Škoda Garde, Rapid, 130, 135, 136: Žádaná kdysi, žádaná dnes! • auto.cz

Celohliníkové 135 a 136

Stejně jako sedany i kupé Rapid dostaly celohliníkové motory 1289 cm3 s osmikanálovými hlavami a označení 135 (se 43 kW/58,5 k), respektive 136 (se 46 kW/62,5 k). Ovšem nikoli v dubnu 1987, počkaly si na ně až do srpna. Ani v jejich případě se nepoužívaly karburátory Pierburg, nýbrž domácí Jikov. Nesly mimochodem tovární kód 747 místo původního 743.

Výbava vycházela z luxusních verzí GL, zahrnovala černé sedačky s podélnými bílými pruhy. Přístroje v oválném štítu byly shodné se čtyřdveřovými verzemi nově značenými 746. Grafika leckomu připomínala soudobá BMW a k charakteru aut se náramně hodila. Rapid 135 přišel už na 88 tisíc korun.

Také sportovněji pojaté karosářské verze se týkala vzhledová změna z října 1988. Nová jednodílná maska chladiče měla dvě vnitřní široké vodorovné lamely a jednu úzkou umístěnou svisle a asymetricky, blíže levému hlavnímu světlometu. Technické změny byly prakticky shodné se sedany, Rapidy jen dostaly zesílená zadní ramena, aby se konečně zamezilo jejich deformacím.

Finále

Rapidy 135 a 136 se s aktivní kariérou rozloučily v Kvasinách v srpnu 1990, kdy jejich výroba definitivně ustala. Výkonnějších 136 vzniklo za tři roky 9,708 kusů, slabších 135 pouze 1,272. Celé řady Garde/Rapid bylo za takřka devět let vyrobeno 44.634 exemplářů.

Další verze Garde a Rapidu pro trhy mimo Československo popíšu v díle věnované řadám 742/743 a 746/747 v zahraničí. Nechybí zde poslední vstřikovací provedení a kabriolety. Vzniklo také několik závodních provedení a soutěžních speciálů, i těm věnuji samostatný text.

Škodovka žádné další kupé (či fastback) už sériově nevyráběla, Rapidy 743 a 747 se tak nástupce nedočkaly. Subtilní auta se dodnes většinou nedochovala v původním stavu. Narazit na exemplář, který nebyl napaden kutilem, případně neušel profesionálnějším úpravám není úplně běžné. Pokud ano, zpravidla jde o auto, které roky stálo nepoužívané v garáži. Garde i pozdější Rapidy přitom už dnes mají sběratelský potenciál. Všelijak modifikované exempláře pochopitelně ztratily na hodnotě, hlavně té historické, která je u nich nulová.

Prototypy 748

Prototypy 748 vznkaly při vývoji kupé Garde. První funkční vzorek jezdil už na konci roku 1979.Jeho podvozek vycházel ze soutěžní 130 RS, měl vpředu dvojité příčné závěsy a vzadu úhlovou nápravu se šikmými, na obou pak vinuté pružiny. Přední směrovky se už zpočátku přesunuly z nárazníku k hlavním světlům. První prototyp měl plastové pásy po celém obvodu karoserie včetně nárazníků. Křídlo na víku motorového prostoru se dvěma skupinami svislých žeber se protáhlo. Přibyl další aerodynamický prvek na střeše. Koncové světlomety pocházely ze 110, tehdy se ještě vyrábělo „erko“. Motor 1289 cm3 nabízel 53 kW (72 k).

Následně se u prototypů II a III z počátku 80. let měnila příď i záď, přišly zvětšené přední směrovky i prakticky definitivní verze zadních světel. Křídlo pak bylo integrováno do víka motoru. U posledního vzorku IV z poloviny 80. let se ještě více zaoblil „čumák“ a také zadní partie prošly úpravou. Ten byl postaven v Kvasinách a dnes je k vidění v depozitáři mladoboleslavského továrního muzea.

Locusta z BAZky

Ani zajímavé kupé 743 Locusta z Bratislavských automobilových závodů (1982) se do sériové produkce nedostalo. To mělo čtyřválcový motor OHC ze Zastavy101 alias licenčního Fiatu 128 a pro změnu zase přední pohon. Řada 781, pozdější Favorit, byla tehdy ještě ve vývoji, proto konstruktéři nemohli použít škodováckou techniku. Díky přesunu poháněcí soustavy dopředu kupátko dostalo praktickou výklopnou zadní stěnu, její spodní hrana ale končila vysoko, nad zadními světly. Červený prototyp se svébytnou přídí se dochoval.

BAZ Locusta (1982)BAZ Locusta (1982) | Zdroj: BAZ

Sportovní šestnáctistovka

V období 1976-1983 probíhal vývoj typu 737 alias Škody 1600 Sport. Měla mít v zádi motor 1589 cm3 s rozvodem DOHC o výkonu kolem 90 koní (66 kW) z prototypů 760 a pětistupňovou převodovku. Pochopitelně také karoserii budoucího Garde. Kupé s rychlostí 170 km/h by jistě uvítal kdekdo, ale nevznikl ani model v měřítku 1:5, zůstalo bohužel jen u výkresů.

Zdroje: archiv autora a auto.cz, Auta 5P, Škoda Auto, Wikipedia, Svět motorů, Stop

Foto: Škoda Auto, propagační materiály AZNP/Škoda, archiv BAZ

Vstoupit do diskuze (19)

Články z jiných titulů