Stavitel aut a drezín: Boháč z Aše
Svezli jsme se replikou tříkolky Karla Benze. Objevili jsme ji v Aši, kde žije chlapík, který si sám staví různá auta, motokáry a taky drezíny.
Když v roce 2023 slavil Mercedes klub v Praze 60 let své existence, jezdil pan Samohýl ze Zlína před Národním technickým muzeem v Praze na Letné na Benzově tříkolce. I když to nebyl originál z 19. století, tak ji nikomu nepůjčil. A to nejen kvůli bezpečnosti kuriózního vozítka, ale i případného řidiče. Řízení totiž není úplně snadné.
Nakonec jsme se ale na prvním benzinovém autě, i když o pár let později, svezli. Trochu šťouravější čtenář si možná pomyslí, že tu zaspala naše korektorka, když pustila do tisku takový paskvil, tedy že jsme jeli na autě, a ne autem. Jenže tady spíš sedíte na tom autě než v něm, a tudíž jedete vlastně na něm. A kdo nám ho půjčil?
Marek Boháč z Aše. Ten pracuje jako údržbář v jedné ašské fabrice a ve volném čase si staví auta, motokáry, hrabe se v motorech, a dokonce má i vlastní drezínu, kterou se dá jezdit po kolejích.
Báječný strýček
Když bylo Marku Boháčovi 16 let, chodil hlídat své mladší sestry na dopravní hřiště. „Ty malé silničky dopravního hřiště mě inspirovaly. Říkal jsem si, že by po nich mohla jezdit malá auta,“ začíná svůj příběh automobilový konstruktér ze západu Čech. Jeho první vozy – tedy spíš dětské káry – byly vybavené modelářskými motory.
Ano, těmi motory, co bzučí v leteckých modelech. Rychlost zanedbatelná, ale už to jelo samo. A to se líbilo nejen dětem, ale i tatínkům. „Přišel známý, že by něco takového taky chtěl pro svoje děti,“ vzpomíná Marek Boháč. Práce s technikou a motory ho baví, takže autíček, dá se říct motokár pro dopravní hřiště, vzniklo víc. „Já to nikdy nepočítal, navíc některá auta vznikla přestavbou starších,“ vysvětluje, proč se není možné dobrat přesného počtu kusů vozidel se znakem M na kapotě. Marek má i své logo nebo svůj znak, a tím je velké tiskací M.
Pozdější modely už dostaly silnější motory třeba z pil či sekaček. Káry tak začaly jezdit rychle. „Já jsem to nikdy nezkoušel, kolik to jede,“ přiznává Boháč. Nicméně jedním z autíček se občas prohání jeho desetiletá neteř Izabela. Ta nám předvedla docela pěkný slalom. Její řidičské schopnosti jsou vzhledem k věku velmi slušné.
Trochu malé Izabelce závidíme, že má takového strýčka. Ten nejenže jí sestrojil její vlastní auto, ale občas s ní vyrazí i na vyjížďku. Případně ji doprovází na „trénink“ na jedno velké, ale málo využívané parkoviště. Ano, podobné pocity jsme měli už před týdnem, když jsme byli na offroadovém táboře v Milovicích. A máme je zase. Ale zároveň máme radost, že i v době mobilů a tabletů si děti chtějí hrát s hračkami na benzin.
Po dětských autíčkách přišla na řadu replika tříkolky Karla Benze. „Není to úplně přesná kopie. Pár věcí jsem si zjednodušil. Ten Benzův motor byl složitý na obsluhu, já tady mám wanderer z motorky asi ze třicátých let,“ představuje svou chloubu ašský hobby konstruktér.
Svou Benzovu tříkolku občas bere na různé srazy a tam ji dokonce půjčuje odvážným zájemcům. „Sestřenice mě kdysi vzala na steampunkovou akci. Tak jsem udělal tuhle tříkolku, abych se nějak zapojil do komunity,“ líčí Boháč. Protože na jedné z akcí bylo potřeba odvézt víc lidí, postavil i speciální přívěsný vozík. Asi jediný na světě určený pro Patent Motorwagen Karla Benze.
Motorwagen
Když jsme poprvé usedli ne za volant nebo řídítka, ale spíš ovládací kliku repliky Benzova vozu Motorwagen, byl to neskutečný pocit. Na jednu stranu jistá radost, že můžeme okusit, co zhruba řídili Karl a Bertha Benzovi v roce 1886. Na druhou frustrace, že jezdíme hůř než žák autoškoly při první hodině.
Ačkoliv je i ovládání jednodušší, než bylo u originálu, není třeba řadit, tak páka, která slouží jako plyn a brzda současně, vyžaduje cit, na nějž by bylo třeba asi chvíli trénovat.
Zajímavé je i zatáčení. Doprava to jde lépe než doleva. Vůz má vpředu jedno a vzadu dvě kola. Hnané je jen levé zadní. A to je zároveň také jediné brzděné. Na jízdu z kopce to tedy úplně optimální není.
Benzův vynález v podání Marka Boháče jsme proháněli po zahradě ašského muzea. Tam je shodou náhod do konce srpna vystaveno několik Markových vozidel. A to nejen silničních, ale i kolejových.
Garáž ve fabii
Dalším vozidlem, které si Boháč postavil, je drezína. S jednou se dokonce svezl před lety po nevyužívané trati u Aše. Video z jízdy zveřejnil na sociálních sítích, všimla si toho Správa železnic a měl opletačky s policií. Nakonec to skončilo naštěstí jen pokutou. Ale jezdit po veřejných tratích, i když nepoužívaných vlastními vlaky, bez svolení provozovatele dráhy nelze.
Když dostáváme nabídku, zda po jízdě Benzovým motorwagenem nechceme taky vyzkoušet, jaké to je řídit, pro železničáře správně vést, i kolejové vozidlo, trochu váháme. Pokušení je velké, ale obava z pokuty a popotahování na policii či drážním úřadě vyvolává strach. „Nebojte, to bude jen na úzkorozchodce v areálu, kde to mám domluvené,“ uklidňuje nás stavitel aut a vlaků v jedné osobě. A tak souhlasíme, že si vyzkoušíme i vlak domácí výroby.
Marek přistavuje svou jedničkovou fabii, která slouží jako garáž pro motokáru a jezdí s ní jeho neteř. Káru vytahuje ven a místo toho do kufru letitého kombíku zasouvá malou drezínu. Depo kolejových vozidel v kufru škodovky vidíme poprvé.
Vyrážíme kousek za Aš, kde máme možnost se svézt na pár set metrů dlouhé trati. Usedáme na jakousi dřevěnou lavičku vybavenou železničními koly. Pod sedátkem je malá páčka plynu a další páčka ovládá brzdu. „Ale moc to nebrzdí, tak spíš zastavujte nohama,“ radí Boháč.
Drezína nejede nijak závratnou rychlostí, je to tempo méně zdatného běžce. Nicméně je to – i když neletíme jako šinkansen – zajímavý pocit řítit se po trati „vlastním“ vlakem. Že jsme vlak, si musíme uvědomit i na přejezdu u vjezdu do areálu. Blíží se k němu, byť velmi pomalu, dodávka. My zastavujeme, dodávka taky, a vtom si uvědomujeme, že máme přece na přejezdu přednost. Vždyť jsme vlak!
Drezína už delší dobu neprodělala servis, a tak bohužel zůstala po chvíli jezdění viset na trati. Ale svezení to bylo velmi zábavné; přemýšlíme o tom, že být strojvedoucím může být vlastně docela zajímavá práce. Jízda po kolejích má prostě své kouzlo.
Patent Motorwagen
První Benzův vůz se rozjel v roce 1886, kdy Karl Benz dostal také patent na tento svůj vynález. První benzinové auto na světě se dochovalo dodnes. Vystavuje ho Deutsches Museum v bavorském Mnichově. Vozítko je vybavené motorem o obsahu 950 kubických centimetrů a výkonu 0,55 kW při 400 otáčkách za minutu, což v 80. letech 19. století znamenalo neskutečné túrování motoru. Karlu Benzovi se zdálo, když stavěl své auto, podle jeho pozdějších vzpomínek i 250 otáček jako šílená rychlost.
Zdroj: Svět motorů
