Svezli jsme se v jedinečné Škodě RSJ 300. Erko s motorem z motocyklu jezdí pekelně

Jako místo setkání jsme vybrali mostecký Autodrom. Martinův stroj totiž na běžné silnice nesmí, dával ho dohromady především jako speciál pro závody do vrchu. A hlavně pro zábavu.

I proto chtěl stvořit také něco výjimečného, něco hezkého a něco, co by odráželo jeho celoživotní sympatie ke klasickým škodovkám. Tak se zrodila Škoda RSJ 300.

Silueta na první pohled prozrazuje, že vůz vychází z legendárního škodováckého kupé 110 R. Jeho "kastle" skutečně posloužila jako základ, Martin ovšem použil jen její skelet. Díly karoserie jsou vlastní výroby - z laminátu.

Erko a technika z motorky

Inspirací pak byla Škoda 200 RS. "Říkal jsem si, jak by asi tohle auto vypadalo dnes, kdyby jeho konstruktéři měli přístup k moderním materiálům," prozrazuje Jeřábek. Design ladil dlouho, jednotlivé detaily si navíc zkoušel na modelech z polystyrenu, aby měl představu, jak budou vypadat. A řešil samozřejmě i funkční záležitosti, jako přísun vzduchu tam, kde je potřeba, a aerodynamiku. Se spoustou věcí si nechal poradit od kolegů-závodníků, designérů a konstruktérů.

Škoda 110 R (1970-1980): Připomeňte si slavné erko na dobových fotografiích i prospektech

Největší překvapení se ukrývá pod žaluzií, která nahradila zadní okno. Našel pod ní totiž místo motor z motocyklu. Martin sáhl po kapalinou chlazeném řadovém čtyřválci DOHC s litrovým objemem z BMW S1000 RR. Umístěn je co nejblíž dvojici sedadel, takže před sebou máme erko s motorem uprostřed.

A protože agregát váží zhruba stejně jako stavitel vozu, rozhodl se Martin, že ho umístí doprava, aby vyrovnal hmotnost řidiče, tedy tu svou.

Relativně nízký točivý moment motocyklové jednotky pak vyřešil instalací rozety se 60 zuby, která tak na zadní kola přenáší výrazně jiný (rozuměj vyšší) "krouťák" než v případě motorky. Motor navíc vybavil přeplňováním kompresorem. Aktuálně se tak výkon pohybuje okolo 260 koní, cílem je ale 300 koní. Auto přitom váží necelých 630 kilogramů...

Z BMW S1000 RR pochází také sekvenční převodovka, která umožňuje řadit nahoru pod plným plynem bez spojky. A z motorky pocházejí také některé díly na podvozku, brzdový systém, ovládací prvky v interiéru a budíky na přístrojové desce. Přední nápravu si Martin vyrobil sám, zadní má původ v pětkovém bavoráku.

Je tu problém

Když s Machim obdivujeme zpracování interiéru, narážíme na jednu nepříjemnost. Ani jeden z nás se pořádně nevejde za volant, Martin Jeřábek je totiž o kousek menší než my. A umístění sedačky, nastavení volantu a polohu pedálů má samozřejmě nastavené na svou figuru. To znamená jediné: tuhle úžasnou (ne)škodovku bohužel tentokrát řídit nebudeme. Vystřídáme se pouze jako spolujezdci.

Když ale o několik minut a doslova pár kol později z auta vylézám, jsem vlastně docela rád, že to dopadlo takhle. I když bych si Martinův výtvor chtěl strašně moc zkusit, uvědomuju si, jak málo v něm stačí k pořádnému průseru.

Škoda 110 R Coupé má 50 let: Řídili jsme neskutečně zachovalý kousek

Na jedné straně máte nepřirozenou a nekomfortní řidičskou pozici, pak taky cizí auto s naprosto brutálním projevem (o tom ještě později) a do toho nám začalo pršet. Na jízdy na Autodromu jsme měli pouhou hodinu a samozřejmě tahle jedna jediná hodina v celém týdnu z velké části propršela.

Kromě toho víte, že RSJ 300 je unikátní auto, jediné takové na světě. Jde o věc, která tvůrce stála spoustu peněz a času, takže ji rozhodně nechcete jakkoli poškodit. O případné opravě by totiž platilo to samé, co o stavbě - velice pravděpodobně by byla drahá a časově náročná.

Přestože svezení na místě spolujezdce neřekne o chování vozu ani zdaleka tolik jako řízení, něco přece jen naznačí. Například to, že RSJ 300 je velice rychlé, obratné a živé auto. Nevím, jak motor reaguje na plyn, neumím popsat odezvu na pohyb volantem, ale jsem si jistý, že šoférovat tenhle stroj musí být neskutečná zábava. Což ostatně bylo často vidět i na Martinově výrazu. A to už má auto zažité a po dlouhém testování a několika úspěšných závodech vryté pod kůží. Přesto se viditelně bavil.

Sprinter

Jeho výtvor se chlubí neuvěřitelnou dávkou gripu - tedy dokud bylo ještě na okruhu sucho. V něčem, co by bylo tak pevně přilepené k asfaltu, jsem dlouho neseděl. Mohly za to do velké míry velmi měkké pneumatiky, které už po pár kolech vypadaly jako obalené ve vyplivnutých žvýkačkách.

Přesně tak to ale má být. Protože Škoda RSJ 300 vznikla jako závoďák do vrchu, je všechno vymyšlené a navržené tak, aby auto předvedlo to nejlepší v kratičkém okamžiku. Na dlouhé jezdění po okruhu není stavěné.

Pod přední kapotou je například jen 10litrová palivová nádrž, větší už není potřeba - znamenala by jen zbytečnou hmotnost navíc. V Mostě však malá nádrž znamenala, že Martin po každých dvou kolech raději zastavil v boxech, aby palivo doplnil.

Poslechněte si, jak naštvaně zněla Tatra 700 GT, český supersedan s výkonem přes 400 koní

A také aby ochladil motor. Pro chlazení totiž platí to samé, co pro palivo. Nějaké výkonnější (a těžší) řešení, které by dokázalo hnací soustavu uchladit po delší dobu, není potřeba. RSJ 300 není maratonec, ale sprinter. Drobným handicapem na mosteckém okruhu byly také kratší převody, kvůli nimž kupé jede maximálně 190 km/h.

Místo toho ale dostanete brutální zátah v nižších rychlostech a fantastickou pružnost. Když připočtete prakticky nulovou izolaci a uječený čtyřválec z motorky, máte na místě spolujezdce pocit, že RSJ 300 jede naprosto strašidelně.

Mimochodem, rychlé a spíš orientační měření zrychlení na mobilu ukázalo, že tahle "škodovka" dá stovku pod 4 sekundy.

A ty otáčky! Mít za hlavou motor, který točí 14 tisíc otáček, je nezvyklé, ale také sakra zábavné. Hned při první akceleraci jsem z toho měl husí kůži.

Zvuk modrého přízraku samozřejmě vzhledem k technice připomíná motorku, při řazení ale škodovka přidává střílení z výfuku, občas prý dokonce doprovázené decentním plamenem. Nejlepší však je, jak RSJ 300 při pohybu krásně funí, tak agresivně a naštvaně. Snad to bude na videu slyšet...

No, co vám budu... Byl to prostě zážitek. Martinovi se povedlo postavit parádní auto, které nejen skvěle vypadá, ale také výborně funguje. Dokládají to ostatně i úspěchy, jichž Martin už stihl s vozem dosáhnout.

Tak klobouk dolů. A díky za svezení!

Foto: Škoda Jeřábek a Jan Růžička