Toyota Century: Japonská luxusní limuzína ve třech generacích! Za padesát let...

Toyota vyrábí luxusní a náležitě prestižní čtyřdveřové limuzíny Century už padesát let. Za tuto relativně dlouhou dobu však vznikly pouhé dvě generace, třetí se představuje nyní. Unikátní a nevídané! Evropan žádnou z nich prakticky nezná, mimo ostrovní císařství se tyto vozy nedostaly a nic takového se ani neplánuje. Pokud byste chtěli nějakou potkat naživo, musíte sednout do letadla a vyrazit daleko na východ. Přitom by mohla by klidně konkurovat britským aristokratickým značkám, toho času v německých rukou...

První generace

Vlajková loď Century (VG20) měla premiéru v září 1967 a začala se vyrábět v listopadu téhož roku. Proč se tak vlastně jmenuje? Připomíná sté výročí narození zakladatele původní firmy Toyota Industries Sakichiho Toyody, který spatřil světlo světa 14. února 1867. Měřila na délku 5120 mm, byla 1890 mm široká a 1430 mm vysoká. Jaký kontrast k rozvoru pouhých 2860 mm, ale nelze si nevšimnout opravdu dlouhého zadního převisu. Vzhled je však i dnes považován za ikonický, drtivá většina takřka 1,8 tuny těžkých vozů jezdila v černé barvě, nicméně jak dokazuje jeden z firemních snímků, mohly být už tenkrát i stříbrné...

První pohonnou jednotkou pod kapotou byl karburátorový vidlicový osmiválec OHV z modelu Crown Eight, modernizovaná verze agregátu 3V se zvýšeným objemem z 2,6 na tři litry (přesně 2981 cm³). Výkon dosahoval 112 kW (152 k), záhy vyrostl na 127 kW (173 k), vozy se rozjely až na 170 km/h. V případě názvu 3V ani jeho nástupců nešlo o počet sacích a výfukových ventilů ve válci, ale o prostou číselnou řadu pohonných jednotek V-série. Po čtyřech letech se začala nabízet inovativní klimatizace se samočinnou regulací. V té době šlo samozřejmě o výjimečný prvek výbavy...

Konkurence

Nejbližší domácí konkurenti? Nissan President, Mitsubishi Debonair, Isuzu Statesman de Ville a v polovině 70. let krátce vyráběná Mazda Roadpacer AP, ve skutečnosti menší Holden Premier série HJ s vlastním rotačním motorem 13B. Koneckonců i isuzu mělo tentýž australský původ. Toyotu lze ale porovnávat kromě jiného i s čínskými vládními vozy Hongqi (rudá vlajka) a dobovými sovětskými zily.

První Century se vlastně za tři dekády víceméně kusové ruční produkce výrazně nezměnila, nicméně samozřejmě docházelo k upgradům techniky a menším kosmetickým retuším. V dubnu 1973 se přestaly používat nespolehlivé elektromagnetické zámky dveří, důležitější ale byla instalace kotoučů na přední nápravu, až dosud totiž velkou toyotu brzdily jen bubny! Redesignem prošla koncová světla, směrovky měly oranžové kryty, změnily se také stěrače. Objem V8 byl zvýšen na 3376 cm³, jednalo se o novější motor s označením 4V-U. Jeho výkon ovšem klesl na 125 kW (170 k). Nové modely po kratičké mezitypové sérii VG21 se starou karoserií a novou pohonnou jednotkou nesly kód VG30.

Hybrid s turbínou

V polovině 70. let vypadly z nabídky dříve standardní manuální tří- a čtyřstupňové převodovky a nikdy už se do ní nevrátily. Nebyl důvod, k luxusní limuzíně přece patří automat. Ten měl nejprve pouze trojici rychlostí. Tehdy se ukázala na autosalonu v Tokiu také zajímavá studie poháněná plynovou turbínou GT45 v kombinaci s elektrickým generátorem a dvojicí elektromotorů, které se nacházely u předních kol. Potřebnou „šťávu“ dodávala dvacítka dvanáctivoltových baterií. Pod kapotou byl na takový pohon dostatek prostoru.

Prototyp Century Gas Turbine Hybrid se ve skutečnosti zrodil už v jednasedmdesátém, ale čtyři roky trvalo testování a až poté byl představen oficiálně veřejnosti. Pokud spaloval kerosen, mohl jet až 160 km/h, byl ale schopen provozu i čistě pouze na elektřinu, pak ovšem maximálně rychlostí 120 km/h. V listopadu 1978 přišly na řadu další decentní vzhledové úpravy (model VG35).

Nová maska i podvozek

Osmdesátý druhý rok, konkrétně jeho desátý měsíc znamenal facelift (VG40). Tentokrát poměrně výrazný. Maska chladiče byla nyní hranatější, černá s třemi širšími chromovanými vodorovnými lištami, také hlavní světlomety zahodily své oválné tvary. Do útrob se dostal znovu zvětšený osmiválec: na čtyři litry (3995 cm³). Agregát 5V-EU se 142 kW (193 k) měl už vstřikování paliva a katalyzátor výfukových plynů, což prozrazovalo i označení TTC-C na víku zavazadelníku (Toyota Total Clean-Catalysator).

Změnila se konstrukce přední nápravy, nově s dvojitými trojúhelníkovými rameny. Vzduchové odpružení, které nahrazovalo již od počátku konvenční pružiny, zůstalo. Century se dočkala i multiplexního komunikačního systému s optickými vlákny a elektronické klimatizace s vlastní obrazovkou, od sezóny 1984 dokonce dvouzónové. O odbytu si lze udělat obrázek: v polovině 80. let, kdy se v příplatkové výbavě objevila zadní masážní sedadla a více možností nastavení šasi, našla za 12 měsíců 1.027 klientů.

Jezevčíci

Další decentní modernizace VG40 přišla na řadu v září 1987. Type-D dostal volič nyní už veskrze čtyřstupňové samočinné převodovky na podlaze místo sloupku řízení a dopředu dvojici samostatných sedadel, souvislá lavice byla historií. Palubní deska se chlubila digitálními ukazateli. Skutečná limuzína, dodávaná od října 1989, měřila 5770 mm na délku (o 650 mm více než standard) a 1460 mm na výšku, důležitější byl nárůst rozvoru na 3510 mm. Dočkala se i dalšího bočního okénka za B-sloupkem a vinylové střechy. Zadní dveře byly o 150 mm delší, počítalo se se stavbou maximálně šedesáti kousků ročně, samozřejmě dle objednávek. Type-H i Type-S měly vždy prostor pro cestující izolovaný přepážkou a jejich místa rozdělil středový tunel.

Tyto vozy se mohly s klidem srovnávat s britskými šestiválci Daimler DS420, které pocházely také z konce 60. let, ale i s modernějšími konkurenty: Cadillacem de Ville, Lincolnem Town Car, Mercedesem třídy S W126, či Silver Spiritem se dvěma R.

V témže roce stoupl prodej na 2.117 aut, japonské ekonomice se dařilo... Provedení Type-L (VG45) vyráběné od září 1990 bylo dlouhé „jen“ 5270 mm a rozvor o centimetr přesáhl třímetrovou hranici. Z „jezevčíka“ zdědilo delší zadní dveře. Objevilo se také ABS. V prosinci 1992 následovaly lehké retuše přídě a hlavně airbag v hlavě volantu a ve čtyřiadevadesátém výbava Type-E s anténou integrovanou do zadních sloupků.

Druhá generace

Nástupce přišel na řadu po neuvěřitelných třiceti letech (!) v dubnu 1997. Základní stylistické prvky však designér Akira Shimizu zachoval, vůz vypadal prakticky stejně. Luxusní zboží časem zraje, nepotřebuje přece radikální změny. A to nejlepší? Dorazil s pětilitrovým (4996 cm³) dvanáctiválcem DOHC typového označení 1GZ-FE s proměnným časováním ventilů VVT-i. Ten dával výkon 206 kW (280 k) v 5200 otáčkách, dobrovolný limit, na kterém se všichni japonští výrobci dohodli. Ve skutečnosti ale byla hodnota jiná, kolem 250 kW o čtyři sta obrátek výše. Pokud se vyskytl problém, pohonná jednotka mohla fungovat pouze na polovinu válců. Točivý moment vrcholil 481 N.m ve 4000 min^-1. Šlo o první místní auto s takhle velkým motorem v přídi a klasickou koncepcí pohonu. Toyota navíc nikdy předtím žádný V12 v sériové výrobě neměla.

Druhá generace byla skutečně kompletně přepracována, ačkoli to na první pohled nebylo moc znát. Měřila 5270 x 1890 x 1475 mm, rozvor náprav s dvojitými lichoběžníky činil 3025 mm. Hranici luxusu posunul bez deseti kil dvoutunový koráb o kus dále. Ani on nepřišel o typická vnější zpětná zrcátka montovaná na blatnících, ale mohla být také umístěna klasicky. Výbavy s písmenky zmizely, o prodlužování se tentokrát postarala firma TRG. Stále bylo možné si zvolit umístění řadicí páky buď na sloupku, nebo na podlaze, vpředu se už nacházely dva airbagy. Dvojice zadních cestujících měla k dispozici maximální komfort včetně elektrického otevírání dveří, mechanický šum byl pokládán za „příliš nepříjemný“. Pasažér vlevo si mohl sklopit přední sedačku a natáhnout nohy. Samozřejmostí bylo nejen všestranné polohování, ale i masážní funkce.

Tkanina a záclonky

Japonci si spíše potrpí na kvalitní vlněnou tkaninu na sedadlech, protože při pohybu těla prostě nevrže jako kůže. Kožené čalounění používaly jen vozy luxusních taxikářů, kteří dopravovali VIP hosty do drahých hotelů. Snadnější údržba tady dostala přednost... Interiér mohl být v hnědé barvě včetně světlejšího odstínu, šedý, v královské modré nebo burgundské červené. Co se laků karoserie týče, Toyota dokázala splnit prakticky jakékoli přání, kromě typické černé představovaly nejběžnější modré, šedé a stříbrné metalízy. Bílé krajkové záclonky místo zatmavených zadních oken, která přitahují nežádoucí pozornost, jsou jistě lepší. Přesto se jinak skromní Asiaté v Toyotě Century rádi nechávají vídat, značí to určitou společenskou prestiž.

V roce 2002 byl počet vzduchových vaků rozšířen ze dvou rovnou na desítku. V letech 2003 a 2004 se dodával dvanáctiválcový motor také s možností spalování CNG, pak ale dával jen 190 kW (258 k)/5200 min^-1 a 405 N.m/4000 min^-1. Počátkem sezóny 2005 se místo již poněkud archaického čtyřstupňového automatu začal montovat „inteligentní šestikvalt“, přirozeně také samočinný a starý přehrávač videokazet nahradil DVD. Emisní modifikace snížily hodnotu točivého momentu na 460 N.m. Zda odpovídá kombinovaná spotřeba 13,2 l/100 km realitě, nemožno posoudit, nicméně palivová nádrž měla dostatečný objem 95 l.

V v lednu 2006 se v základu objevila telematika G-Book včetně navigace a třetí brzdové světlo, rovněž koncové reflektory dostaly diody. O dva roky později přišla na řadu digitální televize. Na přelomu dekády, v srpnu 2010, se zapracovalo na zvukové izolaci a povely šlo zadávat i hlasem. Century minulé generace se v letech 2007-2017 prodávala za 11,3-12,5 milionu jenů, tedy v cenových relacích tehdejšího Lexusu LS. Místo tisícovek ve druhé polovině osmdesátých let ale odbyt spadl na 160 (2010), 205 (2011) a 186 (2012) kopií. Výroba série GZG50 byla ukončena 28. října 2016, prodej 4. února 2017.

Royal

V letech 2006-2008 vznikly tři exempláře provedení Royal (G51) na zvláštní objednávku pro japonskou císařskou rodinu. Měly vzdálenost mezi nápravami prodlouženou na 3510 mm. Jeden každý kus vyšel dvůr císaře Akihita na minimálně půl milionu dolarů. Pancéřované vozy vážily samy o sobě takřka tři tuny (2920 kg) v interiéru se skvěly doplňky ze žuly, růžového papíru a čalounění ručně tkaným velurem. Řidič měl svůj prostor potažený kůží. První se objevil ve „službě“ 7. července 2006, bezmála čtyři desítky let staré Nissany Prince Royal už potřebovaly náhradu jako sůl.

Použití odpovídaly i doslova „královské“ rozměry: délka 6155 mm, šířka 2050 mm a výška 1770 mm. Auta tedy ve všech směrech narostla, poháněl je opět pětilitrový dvanáctiválec spojený se šestistupňovým automatem Super ECT. Empress (císařovna) 2 je pohřebním speciálem pro poslední rozloučení s členy šlechtického rodu, původně bylo mimochodem objednáno pět vozů. Pokud se císař nachází uvnitř Empress 1, nechybějí jí výsostné znaky včetně zlatých chryzantém, symbolů trůnu. Zbylé dva kusy s čísly 3 a 5 (čtyřka je považována za nešťastnou, proto chybí) používá ministerstvo zahraničí.

Potřetí

Třetí generaci G60 ukázala poprvé Toyota na počátku října 2017. Nadělila si ji vlastně k padesátinám modelu. V12 v jejích útrobách nezůstal, vidlicový osmiválec 2UR-FSE má ale znovu takřka pětilitrový objem (4969 cm³) a navíc ještě elektromotor. Moderní doba velí jinak a spotřeba musí jít dolů, alespoň ta papírová. Hybridní systém byl převzat z Lexusu LS minulé generace. Soustava nabízí 294 kW (400 k) a 500 N.m. Automobil připomínající starší Century Royal měří na délku 5335 mm, je 1930 mm široký a přesně 1505 mm vysoký. Rozvor se oproti předcházející generaci natáhl na 3090 mm.

Třetí Century slavila svou výstavní premiéru 25. října na autosalonu v Tokiu. Ani na ní nenajdeme logo automobilky, nýbrž tradičního fénixe. Z luxusu uvnitř nijak neslevila. Čtyřmístná kabina hýří exkluzivními tkaninami, drahým dřevem a určitě nebude chybět ani kůže. Střízlivé a konzervativní vnější tvary a koneckonců i interiér spíše připomínají rolls-royce z osmdesátých let minulého věku, nicméně nechybí armáda moderních bezpečnostních pomocníků, diodové světlomety, kompletně digitální přístroje a audio s 20 reproduktory. Třešničku na dortu představuje aktivní potlačení zvuku motoru, který neruší cestující uvnitř. Pneumatiky jsou konstruovány tak, aby měly co nejmenší valivý hluk i vibrace.

Century si mohou koupit pochopitelně i soukromé osoby, usedlejší a patřičně movití pánové vyššího věku. Nepoužívá je pouze císařský dvůr, vláda (Japonsko je konstituční monarchií), ale i diplomaté a úředníci ambasád mimo ostrovní císařství, případně bohatí podnikatelé. Už na základě druhé generace vzniklo sto vozů s levostranným řízením. Luxusní toyota však není čtyřkolovou ukázkou přebytků majitele jako britští aristokraté, případně vozy s trojcípou hvězdou a dvojitým M, také stojí méně. Prodávají je vybraní dealeři sítě Toyota Store. Již od počátku produkce první generace je rodištěm jediná továrna: závod Higashi Fuji ve městě Susono v prefektuře Shizuoka. Prodej G60 se rozběhne na počátku příštího roku.