TEST Toyota Prius – Blízké setkání třetího druhu

Je naprosto bez diskuze, že největší odlišností Priusu od zbytku automobilové produkce byl již od počátku hybridní pohon, což je hlavním smyslem jeho existence.

Jenže co si budeme povídat, tato nepochybně chvályhodná výlučnost šla dosud ruku v ruce s dalšími poněkud výstředními projevy – nehezkým designem počínaje a velmi diskutabilním chováním na silnici konče, za což si auto v Evropě zasloužilo dost rozporuplné reakce.

Bude se situace opakovat i u třetí generace tohoto modelu?

Krása místo kontroverze

Specifický tvar karoserie japonského hybridu, jenž byl díky své odlišnosti od okolí jedním ze základů úspěchu vozu, se stal natolik charakteristickým, že se řešení s děleným zadním sklem stalo v očích mnoha motoristů přímo poznávacím znakem hybridů, ačkoli je to záležitost mnohem starší.

Je tedy logické, že koncepce hatchbacku se strmou zádí zůstala zachována, ostatní tvary karoserie novinky ale ukazují, že design Priusu nemusí být nutně ošklivý. Boční prosklení, profilování boků i členitější příď propůjčuji úsporné Toyotě líbivý vzhled, podpořený i sedmnáctipalcovými koly.

toyota design hybrid technika testy  

Spartánský, ale funkční

Opětovně značně futuristický interiér už ale tak výrazný posun vpřed nezaznamenal. Použité tvrdé plasty stále působí nedůstojně střední třídy (a cenovky) a kabina tak není příliš útulná.

Sedadla jsou sice pohodlná, ale zbytečně široká, takže neposkytují takové boční vedení, jaké slibuje jejich vzhled. Informační displej ve středu palubní desky je dost daleko od řidiče a zobrazované údaje nejsou největší, takže panel není úplně nejpřehlednější. Časem jsme se s ním sice sžili, ale rychlé zhlédnutí informací i tak vyžaduje více času, než by bylo vhodné. Efektní novinkou je 3D efekt displeje, jenž zobrazuje aktuálně zvolenou funkci palubního systému.

Zvláštní kouzlo má ale vysoká středová konzole, která obklopuje řidičovo pracoviště. Pravda, není to úplně nejpraktičtější, ale působí to vážně dobře. Pochvalu zaslouží malinký oválný volant se silným věncem a nabídka prostoru – ve všech směrech a na všech místech je ho dostatek, i když vzadu bude mít průměrně vzrostlý pasažér už hlavu poměrně blízko čalounění stropu.

Jednotlivé ovladače jsou v kabině dobře rozmístěny a jsou dobře dimenzované, ocenit musíme i přítomnost ve velkém rozsahu seřiditelného head-up displeje, jenž promítá do zorného pole řidiče ty nejdůležitější údaje. Tento prvek by měly mít v nabídce všechna auta...

A konečně kufr – má objem 446 l, což představuje jednu z nejnižších hodnot v kategorii, ale měl by bez problémů vyhovět běžným potřebám i čtyřčlenné posádky. Navíc je dobře přístupný a lze jej zvětšit sklopením zadních sedadel, která však nevytvoří úplně rovnou plochu.

Silnější HSD

Hybridní ústrojí HSD (Hybrid Synergy Drive) ve třetí generaci posílilo. Základem je benzinová osmnáctistovka se 73 kW při 5200 min^-1 a 142 Nm při 4000 min^-1, s níž spolupracuje 60kW elektromotor s točivým momentem 207 Nm. To znamená, že je nový Prius o něco svižnější, zrychlení na stovku teď zvládne za 10,4 s. Podstatnější ovšem je, že je hybridní technika „vypiplanější“.

toyota design hybrid technika testy  

Přechody mezi jednotlivými provozními režimy byly vždy prakticky nezaznamenatelné, nyní se ale zlepšil i akustický projev – téměř se vytratilo „tramvajové“ bzučení a tišší je i benzinový motor. Stále však platí, že intenzivní akcelerace není nijak povznášejícím zážitkem – monotónní kvílení motoru v konstantních otáčkách stále proniká do kabiny mnohem více, než by se slušelo. Ale u hybridního auta je přece jen podstatnější jeho schopnost minimalizovat spotřebu. Je tedy silnější ústrojí současně úspornější?

Spoří více, ale dá to práci

Naše testovací jízda ukázala, že při jízdě rychlostí 100 km/h hybridní Toyota spálí rovných 5,0 l na 100 km a při stotřicítce 6,6 litru, což je mimochodem v prvním případě stejně jako u hybridní Hondy Insight, a tom druhém případě o 0,2 l více.

Ale svůj plný potenciál ukáže Prius přece jen při jízdách po městě. Při extrémně opatrné a plynulé jízdě se lze dostat i na 3,3 l/100 km, ale to už nemá s normálním ježděním mnoho společného; při značné míře sebezapření se ale lze v normálním provozu dostat na čtyři litry. Standardní jízda s lehkou nohou pak znamenala spotřebu 4,6 l. Asi nejvíce nás ale překvapilo, že dostat se pod pětilitrovou hranici dalo více práce, než bychom vzhledem k přítomnosti silného elektromotoru čekali, u minulé generace jako by to vyžadovalo méně úsilí.

Celý test jsme absolvovali s průměrnou spotřebou 5,3 l na 100 km, což je nepochybně znamenitý výsledek.

Jistá v kramflecích

Hybridy to mají u spousty řidičů „polepené“ nejen kvůli nelibému zvukovému projevu při akceleraci, ale také proto, že svezení s nimi není zdrojem kdovíjakého řidičského zážitku. Jenže před časem testovaný Insight ukázal, že se hybrid a zábavné svezení nevylučují a s potěšením musíme konstatovat, že na vylepšení své vlastní pověsti výrazně zapracoval i Prius.

Řízení už nepřipomíná videohru – činnost serva už není při otáčení volantu tolik cítit, takže je práce s ním přirozenější, současně je posilovač méně účinný, takže má řidič při jízdě více jistoty. Citelně se zlepšila také přesnost a potěší i větší strmost řízení. I přes tohle všechno je ale stále ještě dost odtažité a přeposilované…

Výrazný skok kupředu zaznamenalo i šasi japonského hybridu. Prius se v zatáčkách naklání výrazně méně než doposud a inženýři také zapracovali na dosavadní všudypřítomné nedotáčivosti. Řidič se teď tedy nemusí bát poslat Toyotu ostřeji do zatáčky, vůz dobře drží stopu, je stabilní a i při ostřejších manévrech působí poměrně sebejistě, přestože je tendence k nedotáčivosti stále patrná. Stále ještě ho tedy nelze porovnávat se špičkou nehybridního segmentu, ale ostudu si rozhodně výkony na silnici neuřízne, i když jeho zmíněný japonský sok je v tomto ohledu přece jen o kousek dále.

toyota design hybrid technika testy  

Co se však už odladit nepodařilo, je jízdní komfort. Hluk od kol i aerodynamický svist jsou sice potlačeny docela dobře, ale tvrdší podvozek, jenž zajistí slušné jízdní vlastnosti, má problémy s tlumením rázů od výraznějších nerovností a do kabiny se i přes o něco větší celkovou plavnost jízdy přenáší prakticky stejně jako u již zmíněného Insightu, jenž ale operuje o kategorii níž, kde jsou požadavky na komfort přece jen trochu jiné. Na druhou stranu běžné neduhy našich vozovek zvládá filtrovat docela slušně.

Naprosto beze změny zůstávají brzdy, které stále ze všeho nejvíc připomínají vypínač s polohami on/off - mají stále stejně ostrý nástup, jenž vyžaduje zvyk, a je prakticky nemožné je dávkovat, na druhou stranu jsou ale velmi účinné.

Dobré zůstalo, špatného ubylo

Toyota Prius prošla mezigeneračně opravdu velkým zlepšením. Nejvíce je to patrno na jízdních vlastnostech a ovladatelnosti auta, lépe si ale vede i co se odhlučnění týče. Prius sice stále není agilní sporťák, což ostatně ani být nemá, ale za jeho volantem už by nadšení řidiči rozhodně neměli trpět. K tomu si přidejte technicky vypiplaný hybridní systém pohonu, jenž, ať už se to kritikům tohoto auta líbí nebo ne, přináší skutečně značnou úsporu paliva oproti srovnatelně výkonným a dynamickým konvenčním benziňákům a zahanbí i většinu naftových aut. Správným směrem se vydal i design.

V kategorii negativ zůstává i nadále nijak úchvatná schopnost tlumit rázy, necitlivé brzdy a lacině vyhlížející interiér. Možná je to způsobeno dlouhým časovým odstupem od posledního testu minulé generace, ale měli jsme pocit, že je u novinky pro dosažení menší spotřeby třeba více disciplíny a opatrnosti.

toyota design hybrid technika testy  

Plusy

• Nízká spotřeba paliva
• Prostorný interiér
• Dobré jízdní vlastnosti
• Účinné brzdy
• Pohodlná sedadla

Minusy

• Špatné dávkování brzdného účinku
• Horší tlumení rázů
• Ve vysokých otáčkách hlučný motor
• Odtažité řízení
• Lacině působící interiér