Turkova srážka s převozem krve rozvířila debatu: Kdy mají auta s majáky přednost?
Střet poslance Filipa Turka s nemocničním vozem v pražské Ječné ulici spustil diskuzi. V tuto chvíli nikdo zvenčí s jistotou neví, zda vůz převozu krve v osudný moment vůbec blikal, nebo zda měl zapnutou sirénu. Za jakých podmínek však vůbec mají vozidla s výstražnými světly skutečně přednost?
Filip Turek, známý svou vášní pro masivní auta, projížděl včera okolo poledne jednou z nejrušnějších pražských křižovatek u stanice metra I. P. Pavlova. Dle jeho slov vjel do křižovatky na zelenou a poté došlo ke střetu s nemocničním vozidlem přepravujícím krev a biologický materiál.
Škoda Fabia skončila po nárazu na střeše, což na desítky minut paralyzovalo páteřní tramvajovou dopravu v centru metropole. Sám poslanec sice nehodu okomentoval slovy, že jeho velké auto zkrátka převrátilo to menší, nicméně o viníkovi rozhodnou až vyšetřovatelé. Co budou brát v potaz?
Transporty krve ze zákona spadají do stejné skupiny jako běžná záchranka, policie nebo hasiči. Jedenačtyřicátý paragraf zákona o silničním provozu jim dává status vozidla s právem přednostní jízdy. Jenže aby tato výsada vůbec začala platit, musí být splněny přísné podmínky, které se v tomto případě teprve budou prokazovat z kamerových záznamů a svědeckých výpovědí.
Zapojte se do diskuze
Absolutní přednost neexistuje
Žádná absolutní přednost v našem právním řádu neexistuje a modré světlo na střeše není automatickou povolenkou k bezhlavému hazardu. Zákon výslovně říká, že šofér s právem přednostní jízdy je povinen dbát potřebné opatrnosti, aby neohrozil bezpečnost provozu. Pokud se tedy ukáže, že nemocniční vůz skutečně jel na majáky a vjížděl do křižovatky na červenou, jeho řidič se musel nejprve přesvědčit, zda ho ostatní účastníci provozu registrují.
Privilegovaná vozidla sice smí porušovat rychlost nebo ignorovat semafory, ale jejich řidiči mají povinnost předvídat. Nemohou do křižovatky vletět naslepo v plné rychlosti a spoléhat na to, že jim všichni okamžitě uhnou. Pokud řidič s majákem tuto potřebnou opatrnost poruší, zákon na něj v případě nehody nahlíží velmi přísně. Pokud by se navíc ukázalo, že auto v době střetu vůbec neblikalo, platila by pro něj samozřejmě běžná pravidla silničního provozu jako pro kohokoli jiného a jízda na červenou by byla jednoznačným přestupkem.
Co když auto bliká, ale nehouká?
Zásadní zlom v hodnocení podobných nehod přichází ve chvíli, kdy se prokáže, že auto sice mělo spuštěný modrý maják, ale jelo v takzvaném tichém režimu bez sirény. Zákon sice formálně uznává status přednosti už při samotném spuštění modrých světel, ovšem soudní praxe a judikatura berou na houkání velký zřetel.
V hustém městském provozu za denního světla je samotný modrý maják z boku nebo ve zpětném zrcátku pro ostatní řidiče velmi snadno přehlédnutelný. Pokud dojde ke střetu a řidič s předností neměl zapnutou akustickou sirénu, česká justice se zpravidla přiklání na stranu civilního řidiče, který jel na zelenou.
Aby mohl běžný šofér splnit svou povinnost a uvolnit cestu, musí o blížícím se nebezpečí reálně a včas vědět. Pokud sanitka či převoz krve za dne nehouká, řidič s majákem porušil povinnost potřebné opatrnosti a ponese za nehodu odpovědnost nebo minimálně její podstatnou část.
Zcela odlišná situace nastává v noci. Tehdy se ostré modré záblesky intenzivně odrážejí od budov, okolních aut i asfaltu, takže jsou pro lidské oko skvěle viditelné na velkou vzdálenost. V nočních hodinách proto soudy na použití sirény z logických důvodů zachování nočního klidu tolik netrvají.
Pozor musí dávat všichni
Při vyšetřování nehody Filipa Turka tak policie a soudní znalci nebudou mít lehkou práci a rozhodně nebudou postupovat černobíle. Určitě nebude hrát roli to, jak masivní auto poslanec řídil, to je z hlediska určení právní viny zcela irelevantní.
Do hry teď vstoupí rychlosti obou vozidel, výhledy do křižovatky v inkriminovanou sekundu, reakční doby a především určení toho, zda vůz pro převoz krve vůbec dával výstražné znamení, a pokud ano, zda udělal maximum pro to, aby byl včas viděn i slyšen.
Výstražná světla jsou skvělým nástrojem, který pomáhá zachraňovat lidské životy, ale v momentě, kdy jejich řidič zanedbá zdravý respekt k opatrnosti, mění se modrý maják v očích zákona z výhody spíše v přitěžující okolnost.
Oranžový maják hraje jinou ligu
Zatímco modrá a červená barva vyžadují od ostatních řidičů okamžitou součinnost a uvolnění jízdního pruhu, oranžový maják funguje v naprosto odlišném režimu. Řidiči silničářů, odtahových služeb, popelářů nebo doprovodných vozidel nadrozměrných nákladů nemají přednost v jízdě nikdy a nikde.
Jejich výstražná světla, která upravuje dvaačtyřicátý paragraf, slouží výhradně jako upozornění na možná rizika, pracovní činnost nebo překážku na cestě. Tyto vozy musí striktně čekat na zelenou a dodržovat rychlostní limity. Jejich jedinou legislativní výsadou je možnost porušit některé zákazy, například zastavit na zákazu stání při nakládání porouchaného auta nebo jet po chodníku při čištění ulic. I tehdy však musí dbát zvýšené opatrnosti. Ostatní šoféři jim sice musí umožnit výkon práce, například je bezpečně objet, ale přednost na křižovatce jim rozhodně nedávají.
Zdroje: Blesk, Policie České republiky, Soudní judikatura Nejvyššího soudu ČR, Zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu
