Věděli jste, že Bugatti vyrobilo letadlo? Model 100 předběhl dobu, nikdy však nevzlétl
Na konci třicátých let vznikl ve Francii projekt, který dodnes fascinuje historiky letectví i konstruktéry. Elegantní modrý stroj s extrémně štíhlým trupem, šípovými křídly a dvojicí protiběžných vrtulí měl být nejrychlejším závodním letadlem své éry.
Za vznikem letounu Bugatti stáli automobilový vizionář Ettore Bugatti a belgický letecký inženýr Louis de Monge. Výsledkem jejich spolupráce byl experimentální závodní letoun Bugatti Model 100, někdy označovaný také jako Bugatti 100P.
Projekt byl navržen pro prestižní závody Coupe Deutsch de la Meurthe, v nichž se soupeřilo o absolutní rychlost. Letadlo však nikdy nedostalo příležitost své schopnosti předvést, jeho dokončení zastavila druhá světová válka. Přesto patří mezi nejodvážnější konstrukce pístové éry.
Aerodynamika o generaci napřed
Na první pohled zaujme mimořádně čistá aerodynamika. Trup letadla je extrémně úzký a plynule přechází do štíhlých křídel se šípovitostí přibližně dvaceti stupňů. Takové řešení bylo ve třicátých letech velmi neobvyklé, šípová křídla se začala ve větším měřítku prosazovat až po válce.
Dalším výrazným prvkem je takzvaný motýlí ocas, tedy kombinovaná ocasní plocha ve tvaru písmene V. Ta plní současně funkci směrovky i výškovky a přináší menší aerodynamický odpor než klasická ocasní konfigurace. V kombinaci s co možná nejhladším trupem a minimální čelní plochou šlo o stroj navržený výhradně s jediným cílem: maximální rychlost.
Celá konstrukce byla převážně dřevěná s překližkovým potahem, což bylo v té době běžné řešení u závodních i experimentálních letadel. Přesto šlo o mimořádně precizní konstrukci, která kombinovala tradiční materiály s velmi moderním aerodynamickým návrhem.
Dva motory, jedna dvojitá vrtule
Nejpozoruhodnější částí konstrukce byl pohonný systém. Místo klasického motoru v přídi použil Bugatti dvojici osmiválcových motorů Type 50B, každý o výkonu přibližně 450 koní. Oba motory byly umístěny za pilotem uprostřed trupu.
Výkon z motorů byl přenášen dopředu pomocí dlouhého hřídelového systému k převodovce v přídi. Ta poháněla dvojici protiběžných vrtulí. Toto řešení mělo několik zásadních výhod. Především umožnilo extrémně štíhlý nos letadla, což výrazně snížilo aerodynamický odpor. Protiběžné vrtule navíc vyrovnávaly krouticí moment, který u silných motorů často způsoboval, že se letadlo při přidání plynu stáčelo na jednu stranu.
Šlo o velmi složitý mechanický systém. Přenos výkonu přes dlouhou hřídel vyžadoval precizní konstrukci a mohl být zdrojem vibrací. Právě technická náročnost pohonu patří mezi důvody, proč byl projekt považován za velmi odvážný.
Rychlost, která mohla přepsat rekordy
Bugatti Model 100 byl navržen jako extrémní rychlostní stroj. Výpočty naznačovaly maximální rychlost mezi 750 a 800 kilometry za hodinu. Pokud by se těchto hodnot podařilo dosáhnout, šlo by o mimořádný výkon – v roce 1939 by šlo o nejrychlejší pístové letadlo na světě.
Práce na letounu začaly kolem roku 1937 a prototyp byl téměř dokončen o dva roky později. Situaci však změnila druhá světová válka. Po německé invazi do Francie v roce 1940 byl projekt zastaven a letadlo bylo rozebráno a ukryto na venkovském statku Ettora Bugattiho, aby se zabránilo jeho zničení.
Po válce se společnost Bugatti k projektu už nevrátila. Prototyp sice přežil, ale nikdy nevzlétl a zůstal pouze mimořádně zajímavým technickým experimentem své doby. Prošel renovací a dnes je vystaven v EAA Aviation Museum v americkém Oshkoshi.
Znovuzrození po sedmdesáti letech
O několik desetiletí později vznikl v USA projekt Bugatti 100P Project – Blue Dream, jehož cílem bylo postavit létající repliku letounu Bugatti 100P podle původních výkresů. Stavba začala kolem roku 2010 a na projektu spolupracoval tým inženýrů, pilotů i historiků letectví.
Replika byla dokončena v roce 2015 a poprvé vzlétla v Tulse v Oklahomě. Protože původní motory Bugatti Type 50B už nebyly k dispozici, použili konstruktéři dvojici moderních motocyklových motorů Suzuki Hayabusa. Ty byly stejně jako u originálu umístěny za pilotem a výkon přenášely hřídelí k dvojici protiběžných vrtulí v přídi.
Testovací program skončil tragicky. V srpnu 2016 se letoun během zkušebního letu zřítil a zahynul vedoucí projektu a pilot Scotty Wilson. Přesto projekt přinesl cenné poznatky – například potvrdil, že neobvyklá koncepce s motory uprostřed trupu a dlouhým hřídelovým pohonem byla skutečně schopná stabilního letu a že aerodynamika návrhu z konce 30. let byla překvapivě moderní.
| Technické údaje: Bugatti Model 100 (100P) | |
|---|---|
| Typ | experimentální závodní letoun |
| Konstrukce | dřevěná s překližkovým potahem |
| Motory | 2× Bugatti Type 50B |
| Celkový výkon | přibližně 670 kW |
| Rozpětí křídel | cca 8,2 m |
| Délka | cca 7,75 m |
| Odhadovaná max. rychlost | 750–800 km/h |
Zdroje: Bugatti, foto: EAA, bugatti100p.aero
