TEST Volvo S40 2,0T - Volvo řeklo standard

Model S 40 automobilka uvedla na trh před třemi lety jako doplnění klasické "hranaté" sedmdesátkové řady a vůz byl určen hlavně pro střední manažery a mladší zákazníky. Nyní, po drobných úpravách a s vylepšenými motory se má stát hlavní zbraní značky v boji o zákazníky i z jiných skupin.

Zvenčí je možno model S 40 charakterizovat hlavně jeho neokázalostí. Patrné je to jak na typické masce chladiče, kterou se podařilo zakomponovat i do jinak pro firmu nezvykle zaoblené karoserie, tak například na výrazném klínovitém profilu celého vozu. Při pohledu z boku také karosérie působí nezvykle štíhle - tohle auto nemusí dokazovat svou solidnost velkým objemem. Rozšířená standardní výbava navíc zahrnuje přední mlhovky, duální světlomety s čirou optikou, stěrači a ostřikovači, ale i metalízu podle výběru a efektní hliníková kola. Námi testovaný vůz byl navíc vybaven zadním spoilerem na víku zavazadlového prostoru.

Při usednutí za volant je znát, že slova "nejvybavenější auto ve své třídě" myslí dovozce Volva vážně. Například o bezpečnost se starají čtyři airbagy doplněné systémem WHIPS, který chrání krční páteř při nárazu zezadu. Samozřejmostí jsou elektricky ovládaná a vyhřívaná zpětná zrcátka a výškově nastavitelný volant, stejně jako alarm, imobilizér a centrální zamykání.

Za základní cenu ale majitel dostane i klimatizaci, částečně kožené čalounění, středovou loketní opěrku a kožený volant. Pracoviště řidiče je i přes velké množství ovladačů přehledné. Čtyřramenný volant o spíše sportovním průměru padne dobře do ruky a také na všestranně nastavitelných sedadlech najde optimální polohu každý.

Také nezvykle tvarované zadní dveře poskytují přiměřené pohodlí při nastupování a ani při jízdě netrpí cestující vzadu nedostatkem místa pro nohy. Zavazadlový prostor je dobře přístupný, s nízkou nakládací hranou. Lidé vyšších postav se také nemusejí bát úrazu - víko se plynule otevírá až extrémně dozadu, takže manipulace se zavazadly je bezpečná. Také velikost zavazadlového prostoru s rovným dnem lze hodnotit jako nadstandardní (471 l).

Námi testovaný vůz byl poháněn přeplňovaným zážehovým čtyřválcovým dvoulitremo maximálním výkonu 118kW, tedy druhou nejsilnější možnou pohonnou jednotkou. V praktickém provozu byl znát hlavně vývojový skok mezi tímto motorem a jeho předchůdcem z modelového roku 1998. Jde hlavně o tišší chod, zvýšený kroutící moment a sníženou spotřebu. Také v porovnání s dříve testovaným modelem V40 s "obyčejným" dvoulitrem je znát hlavně větší elasticita tohoto motoru. Maxima točivého momentu dosahuje už při 1800 (!) otáčkách, což ocení hlavně klidněji založení řidiči. Vůz má na vyšší převodové stupně i při normální jízdě dostatečnou výkonovou rezervu, takže i při běžném předjíždění není třeba podřazovat. Při jízdě po dálnici je bez problémů možno udržovat jakoukoli rychlost i bez pomoci tempomatu - pětka "vytáhne" všechno. Na přijatelné úrovni je i vnitřní hluk v kabině - i tak ho ale většina pochází od aerodynamických přechodů na karosérii.

Na rozdíl od modelů kombi nejeví S40 takové sklony k přetáčivosti. Naopak při skutečně mezních manévrech dal vůz najevo lehkou nedotáčivost, která se ale dala snadno korigovat prací s volantem. Podvozek je odladěn poněkud tvrději, než například modely sedmdesátkové řady, ale vzhledem k přebytku výkonu je tato vlastnost spíše ku prospěchu. V zatáčkách se Volvo téměř nenaklání a ani příčné nerovnosti jej nevyvádějí z míry.

Dá se říci, že Volvo S40, jehož cena (s motorem 1,8) začíná na 690.000,- Kč, opravdu určilo standard, alespoň pokud se základní výbavy týče. Své klasické zákazníky tak má značka šanci rozšířit i o ty, kteří nevolají po vnější okázalosti, ale spíše si chtějí užít nenápadný luxus.