TEST Volvo V40 T2 – Nečekaný čiptuning

Volvo již dávno nechce dělat jenom nevýrazná auta pro stárnoucí řidiče. Proto dnes v nabídce nenajdeme jedinou připomínku klasických hranatých modelů – každé Volvo vypadá dynamicky a model V40 má dokonce nefalšovaný sportovní švih, dnes tolik žádaný. Nakonec za podobný lifestylový hatchback by se jistě nestyděla ani tak emocionálně založená značka jako Alfa Romeo.

Paletu C30, S40 a V50 nahradil jediný model - V40. Ale pět dveří je v kompaktním segmentu jasnou volbou číslo jedna, takže jediná karosářská verze již prodejně překonává dřívější výsledky celého trojlístku. Paleta motorů se od loňského uvedení do prodeje rozšířila na celkem sedm variant, které sahají od D2 (82 kW) po T5 (187 kW).

Číslo v názvu zpravidla neznačí počet válců, což je i případ nového turbomotoru T2. Ten je se základní cenou 551.000 Kč nejdostupnější variantou modelu V40, přitom se po mechanické stránce jedná o ten samý přeplňovaný čtyřválec jako v případě V40 T3, dražším o nemalých 52.000 korun.

Turbomotor má objem 1,6 litru a výkon 88 kW. Hned se nabízí otázka, co tam to turbodmychadlo dělá, když dnes atmosférické šestnáctistovky běžně dosahují více než 90 kilowattů. Jenže otázka je už z principu scestná. Dokonce dává ještě menší smysl než u BMW 116i (100 kW a 220 N.m), protože tento motor ze sebe dokáže krátkodobě vymáčknout až 270 N.m (overboost), dlouhodobě se maximum udrží na 240 N.m – to je stejně jako má nové Clio RenaultSport.

volvo testy strednitrida  

Oproti dříve testované V40 T4 se tedy varianta T2 liší elektronicky sníženým výkonem, a to rovnou o čtvrtinu. Zároveň má proti T4 i delší převody od trojky dál, takže lépe uplatní výhodu vysokého točivého momentu v nízkých otáčkách.

Díky nezměněnému přínosu turbodmychadla připomíná momentová charakteristika turbodiesely. Síly je dostatek už v hloubi první tisícovky otáček nad volnoběhem a výkon nominálně vrcholí při 4500 min^-1. Ve skutečnosti ale tah motoru poleví, už když ručička otáčkoměru mine čtyřku, a následující pásmo s konstantním tahem je vítaným bonusem při předjíždění. Důkazem toho, že motor žádným nedostatkem síly netrpí, je jízda po dálnici - agregát statečně zrychluje až do 200 km/h.

TEST Volvo V40 T4 – Opravdu ostré Volvo

Co ovšem vznětové motory nepřipomíná ani v nejmenším, to je zvukový projev tohoto čtyřválce. Robustní celohliníkový motor běží klidně, bez jakýchkoliv vibrací nebo klepání. V nízkých otáčkách pracuje naprosto neslyšně, zatímco na plný plyn vydává sytý zvuk. Pohled pod zadní nárazník přináší vysvětlení: výfuk končí mohutným tlumičem, ze kterého vycházejí dvě poctivé koncovky.

Když se k tomu přidá precizní řazení a vynikající ovladatelnost, vychází V40 T2 jako nečekaně charakterní automobil. Mocný projev motoru ve středních otáčkách pomáhá k sebevědomým výjezdům ze zatáček, precizní řízení a vyvážený podvozek se postará o zbytek. Základní technika původem od Fordu se zkrátka nezapře, byť prošla výraznou proměnou. V40 má mimo jiné standardně sportovní podvozek a může se opřít o 155cm rozchod kol!

Jedinou výraznější překážkou, která brání vozu proniknout do teritoria hothatchů, jsou použité pneumatiky. Nejde ani tak o jejich rozměr (205/55 R 16), jako o standardně dodávaný typ – Michelin Energy Saver. Právě ony nastavují limit podvozku, při opravdu rychlém průjezdu obloukem chtějí s pískáním přejít do nedotáčivého smyku. Stabilizační systém v této situaci podá pomocnou ruku a bryskním zásahem utáhne stopu. Jednu věc se ovšem vyřešit nepodařilo – na nerovnostech se podvozek ozývá tupými rázy. Ačkoliv posádku šetří nepříjemných ran do zad, hluk od náprav je na rozbité silnici poměrně obtěžující. Proti dříve testované V40 T4 na osmnáctipalcových kolech je to ovšem pořád radikální zlepšení.

Další zlepšení přináší i spotřeba paliva – jak díky menším kolům, tak skrze těžší převody. Šestka se natáhla natolik, že při 130 km/h motor točí pouhých 2400 min^-1 a vyžaduje 6,2 l na 100 km. Stejně úsporné umí být jenom nové motory TSI ve Volkswagenech, Škodách nebo Audi, jinde tak asketické turbobenziny neumí. Zvlášť když uvážíme pětilitrovou spotřebu mimo město a sedmilitrovou ve městě – stačí opatrně šlapat na plyn a vhodně řadit.

Interiér ani u nejlevnější výbavy Base nevypadá špatně, i v něm je cítit závan dražších modelů. Klasikou jsou pohodlná sedadla a „plovoucí“ středový panel. Přestože ho má základní model matně černý, nevypadá o mnoho hůře než příplatkový kovový dekor. Adaptivní digitální displej je mimo verze R-Design vždy za příplatek, standardem jsou analogové ukazatele ve stejném rozložení. Překvapí drobným otáčkoměrem a rozměrným rádcem řazení, zobrazování údajů je ovšem přehledné a bez problémů fungující. Nakonec tak, jako všechno v tomto interiéru…

volvo testy strednitrida  

Chválíme multimediální výbavu s přehledným ovládáním na středovém panelu. Zájemci o bluetooth musí sáhnout hlouběji do kapsy (+16.900,-), součástí příplatku je ale audiosystém High Performance Sound s výkonem 4x45 W, který se pyšní vynikajícím zvukem. Připlatit je potřeba i za kožený volant a tempomat (standardem je jenom omezovač rychlosti), poněkud překvapivě diodové denní svícení a zcela pochopitelně i xenonové světlomety. Kdo ovšem zůstane u základního provedení, ten příliš litovat nemusí. Jednoduché paraboly bez moderních projektorů sice nevypadají dvakrát přesvědčivě, tlumená světla však doplňují silné dálky, takže jízda v noci nepředstavuje žádný problém.

Obecně vzato je základní výbava velmi rozsáhlá. Modely běžných značek samozřejmě nabízejí to samé za nižší ceny, proti přímým konkurentům je ovšem Volvo levnější. Mercedes-Benz je uvnitř méně prostorný a jeho ceny jsou o chloupek vyšší, Audi je už dražší a prodejce BMW bude výměnou za pohon zadních kol žádat o 100.000 korun více.

Závěr

Najít opravdu racionální důvody pro koupi prémiového kompaktního hatchbacku je těžké. Základní cena 551.000 korun není z nejlevnějších, vždyť obyčejný hatchback lze koupit za polovinu. Když ale V40 chcete, dostanete atraktivní kus severského designu, prostorný interiér a jeden z nejlepších turbomotorů, co kdy vznikl. Proti tomu musíte akceptovat na nerovnostech hlučný podvozek a vysokou nakládací hranu zavazadlovém prostoru.

volvo testy strednitrida  

Plusy

• Atraktivní nadčasový design
• Silný, pružný a tichý turbomotor
• Přehledné rozmístění ovládacích prvků
• Přesné řazení a řízení, vynikající spotřeba
• Ovladatelnost v zatáčkách
• Levnější o 52.000 Kč než T3 a o 44.000 Kč než D2

Minusy

• Na nerovnostech hlučnější podvozek
• Relativně malý zavazadlový prostor
• Vysoká nakládací hrana
• Laciné provedení řadicí páky
• „Ekologické“ pneumatiky limitují podvozek

Foto: Petr Homolka