Walter Junior (1932–1937): Malé italské auto z Jinonic
Walter Junior byl licenčně vyráběný osobní automobil, vycházející z italského modelu Fiat 508 Balilla. Stal se nejprodávanějším modelem jinonické továrny Walter. Bylo jich vyrobeno přes tisíc.
Strojírenskou továrnu Walter a spol. v Praze–Jinonicích založil spolu s několika společníky v prosinci 1911 Josef Walter (1853–1950). Zpočátku vyráběla „Waltrovka“ motocykly a motorové tříkolky, později rozšířila svůj výrobní program i na automobily a letecké motory (proto se ve smaltovaném logu firmy objevil vedle tří vlaštovek i letecký hvězdicový motor). V lednu 1932 byl název firmy změněn na Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory Praha–Jinonice.
Na začátku třicátých let se společnost Walter dostala v důsledku dozvuků světové hospodářské krize do ekonomických problémů, neboť na velké a drahé automobily neměli lidé peníze. Proto se rozhodla zakoupit licenci na úspěšné a technicky vyspělé italské automobily Fiat. Prvním licenčním vozem se stal v roce 1931 čtyřdveřový Walter Bijou (Fiat 514) a o rok později následoval Walter Junior, vycházející z italského modelu Fiat 508 Balilla. Téměř současně s Juniorem byly zakoupeny také licence na větší a luxusnější šestiválcové vozy Walter Lord (Fiat 522L) a Walter Princ (Fiat 522C). Těch byly ale vyrobeny jen desítky kusů, zatímco Walterů Junior více než tisíc ve dvoudveřových verzích Limuzína, Kabriolet a Roadster. Čtyřdveřových limuzín bylo vyrobeno jen pár.
Automobily Fiat 508 Balilla se kromě Itálie a Československa vyráběly také v Polsku, Německu a ve Francii, takže nebyl problém sehnat náhradní díly i při cestách do těchto zemí. Snížení výrobních nákladů a tím i prodejní ceny bylo dosaženo zavedením pásové výroby. Junior měl už řízení na levé straně, i když se v Československu jezdilo až do března 1939 vlevo a většina automobilů měla pravostranné řízení.
V letech 1932 a 1933 se nekonal pražský autosalon, takže oficiálně byl Walter Junior představen veřejnosti až na pražském autosalonu v dubnu 1934. Novináři a odborná veřejnost si ale mohla desítku limuzín prohlédnout už 28. září 1932 na silnici u Cukráku směrem na Jíloviště. Walter Junior se prezentoval jako „Vůz nové generace“ a mohl se pochlubit celokovovou karoserií, kapalinovým ovládáním brzd, hydraulickými tlumiči a dalšími moderními vymoženostmi.
Motor
Zadní kola Walteru Junior poháněl zážehový, kapalinou chlazený řadový čtyřválec s rozvodem SV a objemem válců 995 cm3 (vrtání/zdvih: 65/75 mm). Motor měl nejvyšší výkon 22 k (16 kW), později byl výkon úpravami zvýšen na 24 k (17,7 kW) při 3600 ot/min. Motor byl pružně uložený ve čtyřech pryžových silentblocích a dal se uvádět do chodu i startovací klikou. Hlava válců byla snímatelná a vyvážený klikový hřídel byl uložen ve třech valivých ložiscích. Vačkový hřídel byl poháněn řetězem. Blok motoru byl odlit ze šedé litiny a písty z lehké hliníkové slitiny. Dynamo-akumulátorové zapalování 12 V/38 Ah s cívkou a rozdělovačem s automatickým řízením předstihu pocházelo od firmy Bosch. Řada komponent pocházela z Itálie (například dynamo a spínací skříňka od Magneti Marelli, světlomety Carello atd.)
Směs benzínu a lihu (20%) se dostávala ke karburátoru Solex 26 UBIP samospádem z nádrže s objemem 26 litrů, umístěné na dělicí stěně motorového prostoru. Motor byl vybaven čističi paliva a vzduchu. Vodní chlazení bylo termosifonové se samočinným oběhem a s větrákem za chladičem. Výkon motoru se přenášel na zadní kola přes jednokotoučovou suchou spojku a manuální třístupňovou převodovku s řadicí pákou uprostřed na podlaze. Od roku 1934 se montovala čtyřstupňová převodovka. Spotřeba lihobenzínové směsi se pohybovala kolem 8 až 9 l/100 km, spotřeba oleje byla 0,2 l/100 km. Limuzína s pohotovostní hmotností 690 kg dosahovala maximální rychlost 85 až 90 km/h.
Podvozek
Walter Junior měl klasickou koncepci s motorem vpředu, pohonem zadních kol a obdélníkovým rámem zpevněným příčkami ve tvaru písmene X (foto). Síla motoru se přenášela na zadní nápravu kloubovým hřídelem se dvěma pružnými spojkami typu Hardy. Rozvodovka zadní nápravy měla diferenciál s ozubením omezujícím hluk. Obě tuhé nápravy byly odpérovány podélnými listovými poloeliptickými pery s kapalinovými tlumiči. Kapalinové brzdy působily současně na všechna kola. Ruční brzda působila mechanicky na kotouč za převodovkou. Disková kola byla obuta 17palcovými pneumatikami.
Karoserie
Základním modelem byla dvoudveřová čtyřmístná limuzína (foto) s celokovovou karoserii a svislými okny kabiny. Vůz měl vystupující blatníky propojené prahy pod dveřmi. Prahové stupačky byly potažené gumovým pásem. Přední sedadla byla posuvná a nosič zavazadel na zádi vozu byl otočný. Náhradní kola byla umístěna zvenku před dveřmi. Před svislou maskou chladiče byla hrazdička, na které byly umístěny světlomety. Některé vozy měly ručkové ukazatele změny směru na předních střešních sloupcích. Limuzína měla rozvor náprav 2250 mm a rozchod 1200 mm vpředu i vzadu. Vůz byl dlouhý 3440 mm, široký 1380 mm a vysoký 1530 mm. Limuzína stála v letech 1932 až 1935 29.500 Kč a v roce 1935 byla cena snížena na 27.500 Kč.
Další verzí modelu Walter Junior byl čtyřmístný dvoudveřový kabriolet se stahovací střechou. Kromě továrních modelů vzniklo v letech 1933 až 1935 osm desítek kabrioletů s karoserií od firmy Sodomka z Vysokého Mýta (foto). Továrna Walter je nabízela za 34.500 Kč. Walter Junior existoval i ve verzích dodávkový valník a skříňová dodávka.
Pro sportovně založené zákazníky připravila továrna Walter dvoumístný roadster karosovaný plzeňskou firmou Leitner (foto). Roadster měl v zádi výklopné dvojité sedadlo, ke kterému se cestující dostali pomocí stupačky na zadním blatníku. Podobně tvarovaný roadster vyrobila i karosárna Petera z Vrchlabí.
Dvoumístné roadstery Walter Junior S vycházely z modelu Fiat 508 S Balilla Sport a měly dlouhé přední blatníky přecházející ve stupačky, šikmou masku chladiče a vykrojená malá dvířka. Poháněl je litrový čtyřválec s rozvodem SV a výkonem 30 k (22 kW), který umožňoval dosahovat rychlost až 120 km/h. Vrcholem nabídky sportovních vozů byl roadster Walter Junior SS z roku 1934, poháněný čtyřválcem s rozvodem OHV a objemem 1089 cm3. Měl maximální výkon 35 koní (25,8 kW).
Pro modelový ročník 1934 byla karoserie Walteru Junior modernizována. Junior dostal novou mírně sešikmenou masku chladiče se svislým mřížováním, lehce zešikmené čelní okno a vzadu zavazadelník s přístupem zvenku. Mimořádně zdařilou kreací na podvozku Walter Junior bylo zakázkové dvoudveřové kupé pro slečnu Filipovou, postavené v roce 1934 karosárnou Sodomka. Vozy Walter Junior se vyráběly do léta 1936 a tvořily 75 % produkce osobních vozů Walter. V roce 1937 se pouze doprodávaly dříve rozpracované vozy.
Zdroj: Autorský text
