Znáte nejaerodynamičtější Volkswagen? ARVW vzešel z ropné krize a lámal rekordy

Ve snaze snižovat emise i spotřebu, zlepšovat dynamiku a zvyšovat dojezd elektromobilů hraje aerodynamika naprosto zásadní roli. Čím menší odpor vzduchu totiž vůz při jízdě generuje, tím méně spotřebovává energie a tišeji se pohybuje.

V průběhu uplynulých desetiletí proto automobilky experimentovaly s celou řadou vozidel extrémních tvarů, které měly poukázat na spojitost mezi odporem vzduchu a výkony. Jedním z těchto experimentů se stal také projekt ARVW, tedy Aerodynamic Research Volkswagen z roku 1980, který je dodnes nejaerodynamičtějším vozem nesoucím znak VW.

Kapka: Téměř zapomenutý milník československé automobilové historie se představil před 90 lety

Myšlenka na stavbu vozu měla vzejít z ropné krize sedmdesátých let, přičemž cílem ARVW bylo dokázat, jak může aerodynamika v kombinaci s lehkou konstrukcí nabídnout vysokou dynamiku i za využití výkonu běžných automobilů. Rozhodně to ale nebylo snadné.

Hned první výzvou totiž bylo vmáčknout řidiče, pohonné ústrojí a čtyři kola do vozu s co možná nejmenší konstrukcí. Speciál ARVW tak ve finále měřil necelých 84 centimetrů na výšku a 110 centimetrů na šířku. Tvary vozu pak byly naprosto podřízeny co nejlepší aerodynamice.

Porsche ukazuje, jak funguje aktivní aerodynamika nové 911

ARVW měl proto zakrytá kola i světla, kompletně hladkou spodní stranu a malá pohyblivá křidélka, která pomáhala udržovat stabilitu ve vysokých rychlostech. Řidič se pak na trať koukal z malého kokpitu, před kterým byl umístěn odvod vzduchu přiváděného k chladiči.

Rám vozu byl vyroben z hliníku a panely karoserie z karbonu. Za řidičem byl umístěn 2,4litrový turbem přeplňovaný řadový šestiválec, který přes řetězový převod posílal na zadní kola 177 koní.

Na palubě vozu byla umístěna rovně nádrž s vodou, která byla vstřikována do sání turbodmychadla. Samotný motor tak potřeboval méně přívodů vzduchu k chlazení, přičemž hlavní chlazení obstarával chladič v přídi vozu. Vzduch byl nasáván přes příď, následně usměrněn na chladič a poté vůz opouštěl již zmiňovaným výdechem před kokpitem.

Do aukce míří raritní VW XL1. Pamatujete na dieselový hybrid bez zrcátek?

Výsledkem byl koeficient odporu vzduchu s hodnotou 0,15, což je číslo, ke kterému se produkční vozy prakticky ani nemají šanci přiblížit. V říjnu roku 1980 se pak malý tým inženýrů Volkswagen společně se špičkovým závodním jezdcem přesunul na testovací dráhu Nardo v Itálii, kde měl ARVW předvést své možnosti.

Během první hodiny vůz dosáhl rychlosti 221 mph (355,7 km/h), nakonec ale dosáhl rychlosti až 225 mil v hodině (362,1 km/h) a během pokusu si připsal hned dva světové rekordy. Na unikátní tvary a úspěchy ARVW pak v jednadvacátém století navázal Volkswagen XL-1, vyráběný v omezeném množství, který se chlubil tituly nejaerodynamičtějšího a nejúspornějšího automobilu světa.