Jak správně článek naznačuje: musel s nimi jednat, v Kopřivnici byla za války vojenská výroba pod dohledem. Ale Ledwinka byl výborný technik a šlo mu jen o techniku. Byl uvězněn hned po válce. Chodili za ním pro rady při vývoji Tatraplánu a je možné se dočíst, jak jim říkal, že když ho z vězení dostanou, bude s nimi na něm dělat. Nakonec jim celé dílo stejně pochválil.

Je dobré tady doplnit, že byla v Kopřivnici ještě další konstruktérská osobnost: Ing. Uberlacker (s přehlas. U) a také Ledwinkův syn Erich. Ten po r. 89 do Kopřivnice přijel a projevil radost nad tím, že výroba nezanikla. Vedle výroby náklaďáků ještě spatřil poslední osobní vůz T613 a možná i práce na T700. Dožil se tu rehabilitace svého tatínka.

Machr... :yes:

V poslední době jsem přečetl pár knížek o známých konstruktérech, např. Ságu rodu Porsche nebo Utajené projekty Škodovky od O. Meduny, i knížku o Ledwinkovi, ty meziválečné a poválečné osudy jsou strhující. Divoká doba různě kroutila životní cesty těchto lidí, hrůza, ale přesto u každého z techniků, konstruktérů, jedno jaké byli národnosti, je vždycky cítit tah na branku, primární zájem o techniku, posun vpřed, pokrok, to ostatní pro ně byly jen kulisy, bohužel na některé z nich ty kulisy spadly a zavalily je. 😉