Na toto jsem skoro zapoměl, pamatuji si nějaký AutoBild z počátku devadesátek, kde to bylo vyfocené a já měl dojem, že budoucnost bude po těch pos.raných žigulíkách konečně zářná. Tolik značek se tehdy vynořilo, člověk se musel zorientovat, exotická auta, exotické názvy, Isdera s fantastickým profilem a čumákem jak od Porsche, Cizeta s šestnáctiválcem, jeden málem nechápal vášeň pro "takřka obyčejné" Ferrari. Až časem člověk pochopil jeho historii, vývoj a dokonalost, co to všechno znamená a obnáší, no a pak taky ta malá piva, co to dělali na koleně ve stodole a točili nám, co řešili výkon škodovky v jednotkách chcíplých koní a taky těm co si koupili rusáka, hlavy.
Btw. ještě že to nepsal p. Machala, to by zase bylo čtyřočko :-)
Jo v "devadesátkách" se malovýrobci rodily jak houby po dešti. Každý si myslel, že bude vyrábět a prodávat super sport. Jenom že automobilový trh je v tomhle zákeřný, co se líbí jednomu, už se nemusí líbit ostatním a trefit se většině do vkusu už vyžaduje hlubší představivost. Alespoň tyto pokusy zpestřily automobilový svět.
Například o tomhle autě jsem do této doby nevěděl, ale než bych vyzvracel večeří při prohlížení místní galerie, musel jsem se na něj podívat "bohužel" jinde na internetu.
No, zas trochu krotme tie emocie. Vzhlad je subjektivny (mne sa teda nepaci, ale chapem ze slo najma o funkcnost) a auto ako take zazilo pomerne smutny osud - unikat a pritom prakticky nejazdeny. Taky skripleny motozivot, az je mi ho luto... Ktovie kolko sa dozije motor.