Těžko si představit, že kolos o hmotnosti 2,3 tuny míří někam do kosmu, ale iluze je to krásná I VZADU Zajímavost je, že jakási „maska“ je dokonce i vzadu. I mřížky odkazují na příď. designu automobilů následující dekády. A tím pádem zajistil koncernu GM pevné místo na špičce automobilového designu. Ploutve se staly nedílnou součástí automobilů, a dokonce vedly i k osobní soutěži mezi Harleym Earlem a jeho protějškem u Chrysleru v podobě Virgila Exnera. Není třeba dodávat, že šlo o velikost a propracovanost zmíněných designových prvků. Všechno kulminovalo v roce 1959. Opatrně usedám na bohatě polstrovaná sedadla a obdivuji noblesní čalounění, tvořené z lakovaných koženkových okrajů a speciální, zevnitř voskované látky. Je čas zařadit D, vůz se zhoupne a já se rozjíždím. Bez zbytečného rámusu, nesedíme přece v nějakém chevroletu. Cadillac si musí zachovávat důstojnost. Pod kapotou téměř o velikosti Texasu pracuje samozřejmě osmiválec s objemem menšího moře. V našem případě GM Cadillac V8 390 o objemu 6,4 litru s rozvodem OHV, krmený čtyřhrdlovým karburátorem Carter AFB2814S. Dosahuje maximálního výkonu 330 koní při 4800 otáčkách a na zadní kola přes čtyřstupňovou automatiku GM posílá točivý moment 583 N.m při 3100 otáčkách. To zní jako slušná porce. Jenže je třeba si uvědomit, že to vše při hmotnosti minimálně 2,3 tuny, znatelné již při prvním pokusu zatočit. Opět šlapu na pedál a doslova cítím, jak benzin protéká motorem. Vítejte ve světě osmi mílí na galon! Na konci 50. let byl benzin podobně dostupný jako dešťová voda a galon (tedy zhruba 3,8 litru) stál kolem 15 centů. V praxi to znamenalo, že jste ohromnou nádrž v pohodě naplnili za tři dolary, a ještě vám zbyly drobné na studenou colu. Nikdo neřešil spotřebu, emise ani nic podobně přízemního, což svým způsobem také trochu symbolizovalo aroganci doby. Jestli dnes cadillac spálí trochu benzinu, samozřejmě vůbec nevadí, protože ujede sotva pár desítek mil za měsíc. Právě se dívám na nejhezčí automobilové ploutve, jaké kdy vznikly. Jsou naprosto úžasně detailní, a koncová světla dokonce připomínají raketové motory – při bližším průzkumu je patrné i vroubkování, které při rozsvícených světlech celý efekt ještě dotváří. Zrovna jsem dopil svůj oblíbený milkshake v motelu Eldorado a chystám se na projížďku růžovým cadillakem. Skutečně to není klišé, chybějí jen ty palmy a v dáli šumějící moře a všechno by bylo dokonalé. Ale i takto jsem spokojen. Představenému Cadillaku 60S Fleetwood se říká Růžovka. Vzhledem k tomu, jakou barvou se leskne v letním slunci, je to samozřejmě velmi příhodné jméno. Právě Sixty Special Fleetwood reprezentuje vrchol oné snahy o co nejextrémnější ploutvičky, ale také výzdobu chromem. Earl si tehdy stál za tím, že čím víc chromu, tím je automobil na pohled dražší. Vždycky ostatním tvrdil, že to s chromováním nebude přehánět, ale nakonec ho v maximální míře prosadil do výroby. Své o tom ví i majitel Darek, který vůz renovoval, protože to byla extrémně náročná práce. Všimněte si všech detailů, různě tvarovaných lištiček atd. Jen renovace chromovaných částí vyšla na 28 000 eur! Netřeba připomínat, že cadillac se blýská i leštěnou nerezovou ocelí či hliníkem. Přesunuji se do interiéru – zde jsou použity jen samé dobové materiály, které se naštěstí vyrábějí dodnes, a to i v těchto konkrétních barevných
|
Auto Tip Klassik/Ondřej Kroutil