Polský automobilový průmysl je spojen zejména s výrobou licenčních fiatů. Jedním z nejúspěšnějších byl kromě "malucha" Fiata 126p automobil Fiat 125p, který se začal vyrábět před 50 lety, 28. listopadu 1967.
... ale 132p, to bylo brko! 125 měla vzadu tuhou nápravu na podélných listových pérech a tak jízdní vlastnosti tomu odpovídaly. 132 už přišla s moderním motorem 2xOHC 1800 ccm, zadní (taky tuhá) byla na vinutých pružinách a podélných ramenech. Na svou dobu velký luxus uvnitř, opravdový bourák :-). Škoda, že jich Poláci tenkrát smontovali tak málo!
Nebol, ale mal byť. 125 bol len na pár rokov, keďže vychádzal ešte z Fiatu 1300/1500. Na západe už po piatich rokov 125 vystriedal model 132. V Poľsku to mal byť Polonez, lenže zas neboli peniaze na motor ani podvozok a tak sa od 1978 vyrábal súbežne so 125 vlastne až do konca v 1991
Polonez bohužel přebíral základ koncepce podvozku 125ky, ta listová pera vzadu mluví za vše. Poláci sami nikdy neměli smysl pro moderní konstukci vlastními silami.
Komunistické totalitní Polsko bylo bohužel velmi chudou a zadluženou zemí a navíc s velmi špatnými silnicemi. Není proto ani divu, že polská verze modelu 125 byla proti italskému originálu doust zoufalá - stylisticky i technicky. Motory, podvozek a i přístrojová deska totiž byla převzatá ze staršího Fiatu 1300/1500, aby licence byla pro Poláky co nejlevnější. Také dílenské zpracování bylo dost slabé a časem se jedině zhoršovalo... :'-(
Svatá pravda... Vlastně nechápu smysl těchto článku ve Světě Motorů nebo na ACZ. Žádné technické hvězdy, jen špatně smontovaná nekvalitní auta. Mladší, než jsme my, to zjevně vůbec nezajímá. A taky proč? Viz dnešní příspěvek o Trabantu...
Tragicky je hlavne tento neclanok. Nic o technike a vykonoch. Modernizacie odbyte jednou vetou. Cele mi to pripada len ako nieco cim vyplnit priestor a velmi sa nemusiet namahat.
To je pravda jenom napůl, v rodině jsme měli 125ku 15 let od roku 74 a mimo to že reznul už jak vyjel z linky tak naprosto bez problémů. Děda jen měnil olej a najezdil přes 200 tisíc. Současně potom měl ještě žigula a to už taková sláva nebyla, i když byl s patnáctkou živější.
To tenkrát existovala taková nákupní taktika: nebrat auto vyrobené v pondělí nebo v pátek. U nich kvalita byla prostě příšerná. Pochopitelně, tuto taktiku mohli uplatnit jen ti, co měli potřebné kontakty. A nebylo to zadarmo! Tím nechci říci, že je to případ Vašeho dědečka. Jen jsem si zavzpomínal...
Nemohu souhlasit, protože kus, který jsem převzal po švárovi, byl prakticky poslední verze a jeho kvalita byla taková, že jsem kromě výměny spojky po dlouhém stání, když jsem už jezdil s Alfou, a běžné výměně spotřebních dílů typu destičky, neměl žádné opravy či dokonce odtahy, šlo o z hlediska TCO o velmi levný a spolehlivý vůz.
Jo tenhle Polák z roku 1980 nás čtyří s nynějším švárou v pohodě dovezl v roce 1989 do Jugošky a zpět. Když chtěl člověk ušetřit, nesměl otevírat druhou komoru dvojitého karburátoru, ale to byla zase hodně zezáživná ***čka. Když mne v kopci na Prosecké v Praze zastavili chlupatí, chtěli otevřít kufr kvůli rezervě. Marně hledali nějaké tlačítko vzadu na kufru a když jsem kufr otevřel pákou u sedadla řidiče, víko kufru rychle odskočilo a málem praštilo zvědavého chlupatého do kebule, naštěstí projevil hbitost a následně i stoickost, když mi neřekl ani slovo. No, konstrukce sice zastaralá a sedadla zoufale nepohodlná, ale mladým to nevadilo a spolehlivost vše přehlušila. Jezdil až do roku 2007, pak šel z domu, prý na závodní přestavbu ala Wojtowitz...