Malý čtyřdveřový sedan Simca 1000 není v našich zeměpisných šířkách úplně neznámým autem. Vlastně je to stejná koncepce jako naše škodovky, v lecčems se ale tenhle západní sedan přeci jen liší.
Pozerať na veľkosť auta veterána dnešnými očami je absolútna kravina. Nabudúce by o veteránoch mohol písať niekto, kto im aspoň trochu rozumie. Naviac si myslím, že väčšina textu je odniekiaľ pajcnutá, a naviac si to pán redaktor ani poriadne neprečítal. V článku sa píše:
"Interiér je mnohem prostornější, než by se na první pohled mohlo zdát."
A v závere to autor zaklicuje vetou: "Dnes mi tento veterán připadal excelentní, jen pro někoho bude nejspíš příliš malý.", a naviac to dá ešte aj do nadpisu... :-!
Podobný jalový žvásty již předvedl nedávno u materiálu o Renaultu 15. [odkaz]
Pan Tolar se nezlepšuje, snižuje zde již i tak kolísající úroveň tohoto webu a stále trvám na tom, že pro společnost by byl prospěšnější, kdyby vykládal vagóny na nákladovém nádraží. 8-s:no:
Kolem r. 1960 vznikaly právě tyhle vozy s litrovými motory, ke kterým patřila i velmi povedená tahle Simca 1000. V zájmu odlehčení, to byly nejen samonosné karoserie, ale i motor přestěhovaný k hnací nápravě. A protože stejnoběžné klouby nebyly ještě spolehlivé, přestěhoval se dozadu. Tuhle vlna byla vidět především ve Francii (i Renault Dauphine, R8). Naše Škodovka přišla až téměř na konci té vlny - 1000 MB však vynikala nízkým těžištěm, ale měla poněkud těžkopádně vyřešené chlazení motoru (velký trvalý výkon větráku), byly tu potíže s kmitáním přední náravy (shimmy) a s vnitřním hlukem a od motoru (nebyly tu hluboké zkušenosti, které měla Tatra). Zato byla 1000 MB velmi pohledným automobilem - a je i po těch letech.
Simca se snažila typem 1000 ukázat, co umí (i když byl původ ve Fiatu pod vedením D. Giacosy), ale bohužel jí to nepomohlo a nakonec skončila pod konzervativním a ekonomicky nestabilním Chryslerem.