TEST Za volantem Simcy 1000 LS: Tichá, hravá, ale trochu malá
V roce 1961 uvedla francouzská automobilka Simca malý čtyřdveřový sedan, který se měl prodávat ve větších počtech. Malý sedan se vyráběl kromě Francie i ve Španělsku, Kolumbii a Maroku. Zřejmě se design Maria Boana líbil i jinde po světě... V jeho domovině se mu říkalo Simca Mille, což je francouzský výraz pro číslovku 1000. Existovala ale také verze 900 se slabším motorem i silnější 1100 nebo v USA 1118. Později se u modernizovaných verzí objevilo označení 1005 a 1006.
Kořeny Simcy 1000 ale leží vlastně v Itálii, protože ředitel automobilky Henri Pigozzi se narodil v Turíně a velmi dobře znal zakladatele Fiatu Giovanni Agnelliho. Do roku 1963 měl Fiat v Simce dominantní podíl. Když byl v roce 1955 výborně přijat Fiat 600, začal tým pod vedením Dante Giacosy pracovat na nástupci, který měl být o něco větší. Vznikly hned dva projekty – dvoudveřový 119 založený na modelu 600 a čtyřdveřový 122 na nové platformě. Pigozzi měl do vývojového oddělení přístup a rozhodl se, že jeden z šesti existujících návrhů 122 se stane novým modelem automobilky Simca. Výsledný vzhled ale upravil Mario Revelli. Fiat 600 se mezitím prodával velmi dobře a Fiat se zalekl, že by čtyřdveřový typ byl příliš velkým skokem, takže za nástupce byl vybrán dvoudveřový model 850. Simca se v šedesátých letech stala součástí koncernu Chrysler.
Při svém uvedení byla Simca velmi moderní a nebyla ani příliš drahá, na západě byla dokonce levnější než Škoda 1000 MB. Velmi rychle si jí oblíbili řidiči pařížské taxislužby, protože místa je v interiéru opravdu dost. Dveře s klasickými klikami se navíc dají otevřít takřka do pravého úhlu, takže přístup do interiéru byl opravdu snadný. Navíc ani místo na zadních sedadlech dospělé lidi nijak neomezuje, jde tedy o plnohodnotné rodinné auto. Vyváželo se i do USA, kde Simca musela po boku velkých sedanů působit trochu komicky.
Interiér je mnohem prostornější, než by se na první pohled mohlo zdát. Místa pro čtyři dospělé pasažéry je dostatek, kéž by totéž mohla říct třeba první Octavia. Také výhledu z auta skoro nic nebrání, prosklená plocha je obrovská a sloupky tenoučké. Přístroje před řidičem jsou na první pohled jednoduché, ale krásně přehledné. Sklo rychloměru bylo montováno pod takovým úhlem, aby se na něm neodrážely odlesky od sluníčka, z podlahy trčí dlouhá řadicí páka. Sedadla jsou příjemná a potažená kvalitní látkou. Zavazadlový prostor pod přední kapotou ovšem k největším nepatří. Tak už to ale u sedanů podobné koncepce bývá, navíc ještě objem ukrajuje svisle umístěná rezerva. Nádrž zůstala vzadu, je hned za sedadly a pojme 36 litrů.
Auto má vlastně stejnou koncepci jako naše škodovky – motor podélně vzadu, je ale skloněn doleva o 15 stupňů. Také pohání zadní kola (tenkrát to měl stejně i Renault Dauphine). A těch motorů mohla být vzadu celá řada, od základního s objemem 777 cm3 po třináctistovku, šlo o moderní řadový čtyřválec Poissy. Vždy byl k motoru připojen manuální čtyřkvalt se synchronizací všech stupňů, někdy ho vystřídal třístupňový automat. Ve všech dobových recenzích se ale dočtete, jak byla Simca tichá, automobilka si dala na odhlučnění záležet.
Objemy motorů se nezdají velké, ale na 730 kg těžké auto to stačí, stejně jako jsou dobře dimenzované bubnové brzdy na všech kolech. Celých 65 % hmotnosti auta navíc připadá na zadní poháněnou nápravu, takže na limitu je Simca přetáčivá, což s velmi čitelným řízením poznáte včas. Není to ale až tak dramatické, běžná Simca měla maximální rychlost jen 125 km/h. Ve své době patřil typ 1000 rozhodně k lepšímu průměru, co se jízdních vlastností týká, rozhodně alespoň v rámci segmentu. Vždyť má nezávislé zavěšení všech kol, což jí mohly jiné konkurenční malé sedany jen závidět, včetně našich škodovek. Brzdy jsou dostatečně dimenzované a velmi dobře krotí malý sedan. Reakce na prakticky veškeré ovládací prvky jsou okamžité. Celkově je jízda stejně příjemná, skoro jako v moderním malém autě.
Od roku 1973 ale prodeje klesaly. Simca nakonec výrobu tohoto typu ukončila v roce 1978, tedy po dlouhých 17 letech. Za tu dobu prodala automobilka téměř 2 milióny aut. Na jejím základu se vyrábělo i elegantní kupé navržené Giugiarem v době jeho působení u studia Bertone. Dnes mi tento veterán připadal excelentní, jen pro někoho bude nejspíš příliš malý. Zábava s ním ale opravdu je.
